Rozhovory z roku 2012

Rozhovor s Bendou

22. srpna 2012 v 18:25 | Mňoukla
Benda z Monia je čtrnáctiletý bloger. Píše básně, zamyšlení a úvahy, ale hlavním lákadlem pro čtenáře jeho blogu(www.bendamonium.blog.cz) román In Progress, který Benda zveřejňuje každý čtvrtek. O zvláštní přezdívce, románu i samotném psaní se dočtete v rozhovoru.


Začneme takovou tradiční věcí, totiž přezdívkou. Benda je poměrně jasné, ale z Monia? Co je to Monium?

Já sám si nejsem úplně jistý, ale asi to vzniklo ze slova "pandamonium". Když jsem to jednou guglil, našlo mi to nějaký seriál. Nemám ponětí, jak se ke mně to slovo dostalo.Asi nějaký kouzla, nebo osud ?
Obyvateli Monia jsou teď posledních pár měsíců hrdinové románu In Progress, což je v překladu "V průběhu" nebo "Rozpracovaný". Budeš název měnit, až bude román dokončen?
Když jsem psal první kapitolu, ještě nebyla hotová a máma už mě hnala od PC. Já jsem v té době ještě neměl vymyšlený název a tak jsem rozepsaný soubor nazval ~in progress~. Když jsem na to další dny koukal, uvědomil jsem si, že to vůbec není špatný název. Takže to asi navždy bude rozpracované. Docela to i s příběhem dává smysl... :)

Jak tě napadlo v dnešní době, kdy se hltá fantazy, psát román o dvou technicích?

Velkou inspirací pro mě ve skutečnosti byla jedna hra, nesoucí jméno Bastion. Hlavní postava je tam takový kluk s rozcuchanými vlasy, co se probudí ve světě, který je kompletně zdevastovaný, a už v něm nejsou skoro žádní lidé. Nosil s sebou různé šikovné věcičky a strojky a mně se to prostě hrozně zalíbilo. Tak jsem upravil jeho vzhled, charakter i svět a pro zezajímavění jsem ho zdvojnásobil. :D

Kolik času psaním trávíš?

Jsem velmi líný a k psaní se vždy dokopu až onen čtvrtek, kdy mám zveřejňovat. Kapitolu napíšu za zhruba hodinu a půl. Byl bych i rychlejší, ale stále mě něco rozptyluje. Spíš: stále se něčím rozptyluju.

A kde se ti píše nejlépe?

V pokoji, za stolem, v křesle. Tam, kde stejně trávím spoustu času.

Co pro tebe psaní samotné znamená a jak bys ho charakterizoval pěti slovy?

Svoboda - můžu si usmyslet co chci a ono se to v jednom paralelním vesmíru mé hlavy stane. To je velmi osvobozující...
Motor - jak jsem již řekl, jsem líný. A ačkoli píšu rád, nikdy se k tomu nemůžu jen tak dokopat. Díky stanovenému čtvrtku se ale moje hlava vždycky přiměje k tomu, abych to prostě povinně napsal. Žádné odmlouvání.
Učení - jednou bych asi chtěl být učitelem a předávat své myšlenky a názory. Psaní je k tomu velmi dobrý prostředek. A zároveň se taky já sám od toho mnoho naučím.
Nacionalismus - píšu česky. Jistě, většina z vás též. A taky tam, stejně jako já, připletete nějaký ten anglický název, jméno postavy nebo anglické počeštělé slovo. Ale já sám za sebe jsem hrdý na to, že mohu psát tak krásným a květnatým jazykem, jako je právě čeština a už jen kvůli jejímu užívání rád píšu.
Radost - psaní je ušlechtilá zábava a když se po tom pachtění s kapitolou někdo rozhodne mi napsat, že to bylo super, moc se mu líbilo, jaká tam je atmosféra a těší se na další díl, mám prostě radost. Kdo by neměl ? :)

Máš nějaký literární vzor (klidně i blogera)?

Když píšu básně, úvahy a nebo jen tak, můj vzor je Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri. Dokáže si tak skvěle hrát se slovy, že mi z toho zůstává rozum stát.
Když píšu In Progress, je to můj starší bratr. Ve svých třiadvaceti má napsaných šest knih, deset pohádek a teď tvoří aplikace s pohádkami pro iPhone a iPad. A já ho za jeho psací vytrvalost, stejně jako styl jeho psaní, obdivuju.

Až IP dopíšeš, chtěl bys ho nechat vydat?

Až ho dopíšu, budu ho muset ještě hodně upravovat a přepisovat, ale někdy v budoucnu bych to rád udělal.

. A vlastním nákladem nebo by ses obrátil na nakladatele?

Pffff. Nevím. Jak to půjde... :D

Rodí se ti už teď v hlavě nápad na nějaké dílko, které bys psal po IP?

Ano. Rodí. Bude to naprosto ulítlé fantasy, kde nebudou žádné hranice a každý bude moci dělat prakticky cokoli, co se mu zlíbí.

To vypadá dost divoce. Máš pro to už nějaký název?

Neeeee! Ani náhodou. Jen spousta nápadů co jsem zatím nastřádal a poznamenal si.

A kdes na to a na všechna svá díla (básně, úvahy, IP…) vzal inspiraci?

Ve všedním světě kolem mě. V současnosti. V přítomnosti. Nikde jinde stejně nic není. :
D

Jak se jmenuje tvoje Múza?

To je zapeklitá otázka. Za celou tu dobu se mi ještě nepředstavila. Musím jí napsat telegram.

Na co by ses zeptal hrdinů svého románu- bratrů Wishfallových, kdybys s nimi dělal rozhovor?

Mám-li se zeptat na něco, co nevím, otáži se: Jak se jmenují vaši rodiče a vaše rodné město ?

A nakonec. Představ si, že In Progress vydáváš. Na zadních stranách knih bývá stručně vyjádřen obsah knihy. Co by bylo na zadní straně IP?

Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Asi něco jako tohle:
Dvojčata Kirk a Leonard jsou mladí technici. Krom zručnosti se šroubovákem jsou na tom velmi dobře i po fyzické stránce. Stále se předhánějí a soupeří spolu. Když se před ně ale postaví výzva stát se opraváři na lodi a odplout do dalekých krajů, odhodí rivalitu stranou a táhnou za jeden provaz. Jaký příběh bude psát jejich dobrodružná cesta?

Tak ti děkuji za rozhovor a přeji tvým hrdinům zdárný konec dobrodružství, který potěší tvé čtenáře a přinese mnoho úspěchů.

Děkuji. Vyřídím jim to právě ve čtvrtek.

Výslech psavců 01 – První krůčky

2. srpna 2012 v 3:28 | Temnářka
Představuji vám nový projekt - Výslech psavců!
K 1.8. mi dorazilo na mail 25 vyplněných dotazníků, což je počet, který mě velmi příjemně překvapil.
Do projektu se můžete zapojit i v průběhu, stačí, když mi zašlete vyplněný dotazník na mail terezamatouskova@post.cz.
Dotazník a podrobnosti o projektu naleznete zde.
Vaše odpovědi budu do článku přidávat průběžně. Takže směle posílejte!

OTÁZKA 01

V kolika letech jsi začal tvořit? Jak se jmenovala tvá první povídka/báseň a kolik si nad dílkem strávil času?

Rozhovor s Martinou Wolfovou

25. června 2012 v 16:45 | Hanča
  • Na naší literární scéně jste nová. Chtěla byste o sobě něco říct?
Co bych tak o sobě mohla říct zajímavého? Snad jen, že jsem obyčejná třicátnice, které se splnil velký sen. Píšu už od dob svých studií na gymnáziu, dlouho jsem ale neměla dostatek odvahy, abych něco ze své tvorby nabídla veřejnosti. Nakonec jsem se odhodlala, a tak spatřilo světlo světa Prokletí ohně.


  • Kniha Prokletí ohně je Vaše prvotina. Jak se Vám psala?
Psala se mi naprosto skvěle. Jakmile se v mé hlavě zrodil nápad, šlo to snadno. Připravila jsem si podklady ohledně lokace a historických faktů, kostru příběhu a pustila se do psaní. Prokletí ohně vzniklo, ještě když jsem studovala na vysoké škole, pak jsem se k němu během dalších let opakovaně vracela, doplňovala jej, případně některé pasáže upravovala.

Rozhovor s Valentinou Montevecchi

12. května 2012 v 15:56 | Temnářka
Valentina Montevecchi se narodila v roce 1995 v italské Florencii. Do pěti let žila v malém městečku u Florencie, poté se s matkou a mladším bratrem odstěhovala do ČR, vlasti matky. V současnosti studuje na SOŠ oděvní a SOU ve Strážnici, obor grafický design. Mezi její záliby patří psaní, čtení - především dobrodružná a fantasy literatura, malování, zpěv a hudba. V budoucnosti se chce nadále věnovat psaní a studovat na FAMU v Praze.
http://valentina-montevecchi.blog.cz/

Rozhovor s Arvari

24. dubna 2012 v 0:20 | Temnářka
Dnes vám přinášíme rozhovor, který mi leží ve zprávách od konce února, ale přes drobné komplikace se k vám dostává až dnes. Věřím ale, že si přidete na své. Zpovídaná mladá autorka bloguje pod přezdívkou Arvari a najdete ji na adrese http://arvaripise.blog.cz/.

Arvari o sobě


Nejsem jedna z těch, co můžou říct, že píšou už odmalička. Pravdou je, že já se až asi do třinácti slohovek děsila, a následující dva roky mi byly aspoň nepříjemné, i když to nejspíš byla tak trochu vina češtinářky.
V patnácti a půl jsem napsala první fanfiction o jedné nejmenované, tehdy nijak zvlášť slavné finské skupině (to mi ještě povídka na pět stránek A5 zabrala dva týdny), pak další (to byla podstatně rozsáhlejší romantická hetero věc), a pak už jsem objevila komediální žánr a slash, a to to jelo...
Každopádně, v listopadu to bude sedm let, co jsem se začala psaní věnovat, no, prakticky vzato naplno, i když na pár let jen v rámci oněch fanfiction. Roky a roky jsem měla vlastní povídky jen jako oddechovku, když se mi zrovna chce něco komplet vymyslet. Od loňska se ovšem věnuju především vlastní tvorbě, a oddechovka jsou pro mě ony fanfiction, které se ovšem z té jediné skupiny už dávno přeorientovaly na značnou část finské rockové scény.
Abych to zkrátila, psaní miluju. Zbožňuju. Psaním žiju. Když se k němu týden nedostanu, jsem nevrlejší než vlkodlak za úplňku, nemluvě o tom, jak mi může hlava prasknout pod tlakem nových nápadů. Protože i sebenevinnější ICQ konverzace může znamenat námět. Jedna věta v písničce. Jeden předmět na přeplněném stole. Záblesk myšlenky, která se vzala kdovíodkud. Černá, nebo spíš tmavě šedá stěna v pokoji.
A vždycky, když myslím, že jsem něco konečně dopsala a dám si oddech... PINK.
"Máš tu buzničku vyřízenou? Bezva. Hele, a co bys řekla na BISEXUÁLNÍ holčinu, hm? Bylo by to asi takhle..."
Mimochodem, nehledá nějaká Múza nový místo? Moje si definitivně podepsala rozsudek smrti...

Rozhovor s Janem Kotoučem

15. dubna 2012 v 0:57 | Jitka Ládrová
Jak se dělají v dnešní době rozhovory? To se tak domluvíte se spisovatelem na přijatelném termínu a pak se sejdete (namísto nějaké útulné kavárny) na chatu na facebooku.
Takto jsem se pro dnešek dohodla s nadějným autorem scifi knih Honzou Kotoučem, abych ho vyzpovídala a dozvěděla se víc nejen o něm, ale také o jeho nejnovější knize, která již v dohledné době spatří pulty našich knihkupectví.

Rozhovor s Hope

3. dubna 2012 v 1:43 | Temnářka
Dnes vám přinášíme rozhovor s autorkou romantických povídek Hope, která v této době pobývá v Anglii. :-)

Hope o sobě...


Největší část mojí tvorby tvoří HP FF. Poslední dobou ale čím dál tím víc píšu originální tvorbu. Vzhledem k tomu, že jsem nenapravitelný romantik a snílek, tak snad nikoho nepřekvapí, že je to všechno romantika a někdy taková až je mi z toho špatně. =o) Mimo psaní strašně ráda čtu knížky, teď hodně v angličtině, protože právě jsem v Anglii, zpívám, hraju na flétnu, navrhuju oblečení, chodím na dlouhé procházky - při těch mívám ty nejlepší nápady - a chodím plavat.

Rozhovor se Storycollector

13. března 2012 v 21:44 | Temnářka
Dnes vám přinášíme velmi milý rozhovor s Bárou Smutnou alias Storycollector.
Její web najdete na adrese www.storycollector.webnode.cz

Bára o sobě...

Jsem jednadvacetiletá holka, která si od malička ráda vymýšlí příběhy. Rodiče jsem překvapovala prozpěvováním si melodií s vymyšlenými slovy.
Někdo říká, že milovat knihy se naučil po setkání s určitou knihou, já jsem vášnivě četla od chvíle, kdy jsem se naučila číst. Když se setkám s příběhem, chci co nejdříve vědět, jak skončí a proto jsem při hodinách češtiny četla vždy o hodně rychleji, než ostatní a když jsem byla vyvolána, tak jsem nevěděla odkud mám začít číst.

Přeju si samozřejmě napsat něco, co tu ještě nebylo. Už pro ten pocit, že jsem v něčem průkopníkem, na druhou stranu knih, a především motivů v nich, bylo napsáno i použito moře a pak i ta nejkvalitnější literatura je pouhou pokulhávající fanfikcí ve srovnání s opravdovým životem.

Čtu hlavně fantasy a její podžánry, ale jednou za čas zabrousím i do klasické světové literatury. Mezi mé koníčky pak patří čtení komiksů (většinou mangy), sledování anime a zumba. Že miluji knihy, to jsem řekla, ale musím dodat, že miluji i svého pejska, nejlepší je, když mám obojí na klíně.

Rozhovor s Lusy Adams

5. března 2012 v 22:57 | Selenne

Mladý a naivní, nesociální a sarkastický pesimista se sklony k cynismu, většinu času naprosto ztracený na vlnách vlastní fantazie.

Rozhovor s Linou

19. února 2012 v 18:54 | Temnářka
Dnes vám přinášíme rozhovor s mladou autorkou fantasy, fanynkou Harryho Pottera a asijských seriálů, filmů a hudby. Tak tedy - Lina! :-)

Lina v kostce :

kpop-fil, snílek, často spisovatelka, zavislá blogařka, seriálofilní, nespolečenská, ironická a sarkastická, pořád v depresi, většinou totálně mimo mísu.

Rozhovor s Barborou Jiříčkovou

16. února 2012 v 19:45 | Jitka Ládrová
Tímto zajímavým rozhovorem bychom vám rádi představili novou redaktorku Jitku Ládrovou. :-)

V dnešním interview bych vám ráda přiblížila začínající mladou spisovatelku Barboru Jiříčkovou. Celý rozhovor byl veden po zprávách na internetu, protože Bára je teď v Oklahomě, v indiánském městečku Tahlequah.

Rozhovor s Doreou

14. února 2012 v 5:10 | Temnářka
Dneska bych vám ráda představila autorku fanfikcí Doreu, která bloguje na adrese http://dorea.blog.cz/ .

Řekla o sobě...
Jsem neustále zmatená a tak trochu šílená. Miluju barevné ponožky a červené vlasy. Nenosím džíny. Majitelka bílé fretky Lokiho. Autorka fanfikcí ve fandomech HP a Glee.

Rozhovor s Terezou "Colleen" Benešovou

3. února 2012 v 14:38 | Temnářka
Dnes vám přinášíme rozhovor se zajímavou mladou autorkou fantastiky Terezou Benešovou alias Coleen. Řeč bude nejenom o jejím magickém světě Gjorků, ale i její vášni pro sporty a o úskalích publikace na internetu. :-)


Tereza o sobě

Podle kalendáře dávno dospělá, ale přesto stále s duší malého dítěte. Užvaněná, nezodpovědná, nespolehlivá, líná a prakticky nesvéprávná osoba, se kterou se neradno přátelit.
Na ulici byste si mě nevšimli. Sluchátka v uších a kapuce mě schovávají před okolním světem, abych mohla nerušeně brouzdat tím vlastním. Psaní je pro mě únik z reality, která se často nevyvíjí podle mých představ. Je to ventil - možnost ovlivňovat co se stane a řídit kroky mých hrdinů. Když mám mizernou náladu, vymáchám jim tlamičky v nějakém pěkném maléru a hned je mi líp. Protože jsem ale dobrák od kosti, většinou je z něj vytáhnu relativně nepoškozené.
Kromě psaní mám ráda sport. Patnáct let jsem hrála závodně házenou, což už teď kvůli zranění nemůžu, ale pokud se mi podaří zdárně ukončit třetí ročník FTVS, mohla bych jí v budoucnu alespoň trénovat.

Exkluzivní rozhovor s Michaelou "Nelien" Burdovou

30. ledna 2012 v 18:50 | Polgara
Dnes vám přinášíme exkluzivní rozhovor s blogerskou osobností, kterou rozhodně všichni znáte - s mladou spisovatelkou Michaelou Burdovou alias Nelien, autorkou čtenářsky úspěšných sérií Poselství jednorožců a Křišťály moci. :-)

Jan "Eraserhead" Vojtíšek

19. ledna 2012 v 14:53 | Matt
Následující rozhovor si bere na paškál hororového pisálka, v jehož povídkách jako je "Z druhé strany" lze nalézt motivy jako je okultismus, mystično, brutalita nebo třeba posmrtný život. Je autorem dokonce i vlastního internetového časopisu, který lze nalézt na adrese www.howardhorror.cz


Elinor

12. ledna 2012 v 20:07 | Temnářka
PROFIL:

Prvním titulem v mém čtenářského deníku bylo "Devět lidožroutů a jeden slon darebák". Bylo mi tehdy devět. Při pohledu zpět nechápu, jak to učitelka dokázala rozdýchat, mezi všemi těmi Honzíkovými cestami, Letadélky Káňaty a těžko říct, čím vším ještě. Po rodičovském sdružení každopádně následovalo vyšetřování vpravdě inkviziční, jak jsem k těm loveckým historkám z koloniální Indie přišla. Jednoduše. Rodič mužského pohlaví to objevil v antikvariátu a podle názvu v tom vytušil rozvernou dětskou vyprávěnku o zvířátkách...
Vzešla mi z toho tři poučení do života.
Za prvé, jistá míra pokrytectví je v životě nutná.
Za druhé, je neskutečně zábavné tuto míru pokrytectví ignorovat.
Za třetí, líbí se mi věci, které by se mi líbit neměly - a které jsou neskutečně zábavnější než ty, které by se mi naopak líbit měly.
Vyrůstala tedy jsem na mayovkách, verneovkách, sebraných spisech Aloise Jiráska, různých výborech mytologií a prakticky na všech knihách, které se nacházely v rodinné knihovně a z nějakých důvodů nebyly "vhodné pro děti". Prakticky mě minuly pohádky a různé bohatě ilustrované spisky s holčičkami a roztomilými štěňaty.
Asi nepřekvapí, že to zanechalo trvalé následky.

Co čtu? - Široké spektrum titulů od nejrůznější odborné literatury, přes historický román (pokud možno z období, o kterých toho až tolik nevím), detektivky a thrillery až po spekulativní fikci.
Zvláštní slabost mám pro sci-fi, zejména tu military. V zásadě ovšem nepohrdnu ničím, co má děj, atmosféru, zajímavě pojaté charaktery - a co rozlišuje víc barev než bílou a černou. Mám ráda nejednoznačné situace a různá etická dilemata, jimž protagonisté čelí... což se pochopitelně projevuje i v mé vlastní tvorbě.

Co píšu? - Pokud vynechám recenze a (především) StarWars fanfiction, tak spekulativní fikci. To je takové to souhrnné pojmenování, do kterého se vejde kompletní literární fantastika i s chlupama. Což je moc a moc dobře, při psaní si s šuplíkováním příliš nerozumím. Hlavně ne s oblíbeným laickým typu "fantasy, to je magie, sci-fi, to je prognostika, věda a mezihvězdné lety". Většinou jsem začleňována do sci-fi, protože představa vyspělých civilizací schopných mezihvězdného cestování a ovládajících magii je pro mnoho lidí nezkousnutelná.
 
 

Reklama