Rozhovory z roku 2011

Veronika S.

6. listopadu 2011 v 12:00 | Amy
Veronika. Nositelka vítězství - takové poselství nese její jméno a je naprosto pravdivé. Vždy si jde za svým cílem a nepovolí, dokud není vše podle jejích představ. Je to obrovský snílek s neomezenou fantazií, který své prapodivné sny promítá skrze slova na papír. Miluje lidi, snaží se jim udělat radost a přispěchá vždy na pomoc. Své emoce dává občas pořádně najevo, jindy je v sobě utlačuje tak dlouho, dokud samy nevylezou napovrch - potom se změní v běsnící živel. Miluje matematiku a chtěla by ji jednou učit, hraje florbal a je až takovým bláznem, že si dobrovolně vybrala pozici brankářky, a aby byla tato podivná směsice zálib kompletní, tak navíc ještě ráda zpívá. Ke psaní se nechává inspirovat kromě jiného i děním kolem sebe, tudíž kdybyste ji někdy potkaly a ona jen mlčky pozorovala a naslouchala lidem kolem sebe, tak ji nebraňte, zjevně se totiž zanedlouho objevíte v jednom z jejích dalších dílek.


Matt Foxiss

29. října 2011 v 12:26 | Miselle
Medzi snom a realitou. Asi túto dimenziu okupujú moje diela, ktoré sa postupným okresávaním žánrovo menili. Čo skrýva realita a v čom tkvie jej krása? Nie je pravda, že realizmom a naturalizmom ľudia už všetko povedali. Prítomnosť sa stále mení a to umožňuje zasadzovať príbehy cudzích ľudí do nových dimenzií a k novým problémom, s ktorými sa musia popasovať. A ja som len drobný sprievodca, vkladajúci svoje myšlienky do diel, ktoré začnú žiť svojim vlastným životom. Fantázia je prostriedok, ktorým si píšuci spríjemňuje pohľad na skutočný svet. Svet mojich diel je obyčajný a predsa obsahuje potrebujú dávku fantázie, ktorá mu vdychuje vlastnú existenciu.


Daletth

19. září 2011 v 15:30 | Temnářka
Sarkasmus a ironie jsou mým denním chlebem. Společníky na cestách mi dělají moje postavy, které se pomalu ale jistě houfují pod oknem mojí ložnice, kde spřádají zákeřné plány na pomstu vůči mé osobě za to, co jim dělám. Jsem člověk, který si žije ve svém vlastním světě a naši realitu chvílemi velice okázale ignoruje, a studentka, ve volném čase se věnující masochistickým činnostem zvaným korekturování textu a konstruktivní kritika amatérských děl. Sem tam si napíšu nějakou recenzi nebo článek (nejen) o psaní, jinak se věnuji psaní prózy s fantasy tematikou. Na svém kontě mám několik povídek a pár pokusů, které by se možná daly označit za román. Takže pokud se chcete potulovat po širých pláních imaginárních světů, zažít nějaké to dobrodružství v sedle nemrtvého koně nebo si poslechnout ironické poznámky mých hrdinů, jste vřele vítáni.


Amy

4. srpna 2011 v 12:18 | Miselle
Jmenuji se Amy, říkají mi tudor rose a píši poezii, příležitostně i prózu… Tak nějak by mohlo začínat moje představení se. Kdyby ovšem mé básně a povídky nebyly ve skutečnosti krvavé skvrny a střípky z roztříštěného zrcadla mé duše, které alespoň zčásti svěřuji papíru. Pokud jste se v předchozí větě neztratili, mohlo by se vám u mě na blogu líbit :-) Připojíte se ke mně na krátkou procházku v mém osamělém světě?


TerkaMat

15. července 2011 v 11:10 | Miselle
V minulosti je budoucnost. Historie a fantazie je pro mne způsob, jak uniknout z přítomnosti. Vyrostla jsem na fantasy, westernech a Egypťanu Sinuhetovi, kámošky mi říkají, že jsem moc "úzkoprsá", svá největší tajemství si totiž nechávám pro sebe. Mám svůj cíl a mířím k němu. Jsem skromná a zároveň chci dosáhnout něčeho velkého, nechci být jenom někdo, já chci být Někdo. Nesnáším, když někdo říká já chci tohle a tohle, ale asi to nedokáží. Těch slov se štítím, jdu za svým cílem, vím, že si člověk musí věřit, když chce něco dokázat.


KadetJaina

3. července 2011 v 19:06 | Miselle
Trochu nenormální tvor, co má hrůzu z gumových kachen a je závislý na džusu. Kdo ji nezná, ten si často ťuká na čelo a nechápe. Kdo ji zná, ten s milým výrazem (jako když se díváte na blázna) kýve. Vyžívá se v sarkasmu, neuznává nic, co se všeobecně uznává a vymýšlí praštěné teorie, protože jí ve škole nic lepšího nenaučili. Nerada po sobě čte a opravuje, protože si musí nadávat za chibi a to narušuje její vsugerovanou dokonalost. A hlavně se nesmí brát vážně, jinak by to nejedna mozková kapacita nevydržela.


Martin Maniaque

18. června 2011 v 12:48 | Amy
Člověk, který musí projít pod stádem hořících žiraf. Persistence paměti, květiny ve vousech, tvrdím, že v nosorožčím polibku se skrývá neobjevená krása. Najdete tisíc lidí, kteří se mi budou podobat ve všech ohledech. Ale naleznete taky jiný tisíc lidí, který se mnou nebude mít společného vůbec nic. Posedlost, nevyrovnanost, zvláštnost - slova mne definující.


Ozzro

14. června 2011 v 12:00 | Miselle
Jsem takový jaký jsem, to nehodlám nikdy změnit. Svět potřebuje filozofii a šílenství. To čím můžu být pozná čtenář sám. Co o sobě dál říct? Miluji originalitu, extravaganci, důvtip. Nesnáším automatismus, vlastní dojímání přefilozofovanými a pseudoskromnými vyjádřeními jako například: Jsem jiný než ostatní, ale neznamená to, že jsem lepší... Člověk musí být ten lepší, správné ego, hrdost a vůle je to, co tvoří náš svět. Moje tvorba je jako hořká pilule světa, který je hnusný. A co je tím nejlepším lékem? Vysmát se mu. Z těchto důvodů nejsem poživatelný pro davy. Básně z mé hlavy jsou jako bonbóny obalené v hnijících odpadcích. Až si to přečtete řeknete, že jsem psychopat a magor, až si to přečtete podruhý, řeknete, že jsem magor. Po pátém přečtení si možná uvědomíte, že duševní stav autora není zas tak katastrofální a po desátém uznáte, že to není zas tak nejhorší a možná je to obrázek toho, co se děje ve vašem okolí každý den...

Selenne L. Athi

12. června 2011 v 11:07 | Amy
Snivá, živá, píšící studentka neobvyklého gymnázia v Praze s fádním jménem Alžběta Bílková, která se radši toulá ve svých představách a mezi regály knihkupectví a knihovny, než na sportovních hřištích a v sešitech matematiky. Snaží se o konstruktivní kritiku ve svých recenzích a o lidské postavy ve svých příbězích. Miluje literaturu, dějepis a historii obecně, ale nebojí se nových věcí. Nejraději by se stala jednou z šesti žen Jindřicha VIII., prožila nějakou tu slavnou legendu nebo prostě zůstala taková, jaká doposud je. Přátelská, stále tvořivá a nebojácná vyjádřit svůj názor.

Illian

8. června 2011 v 9:10 | Amy
Jsem šílená a prcek k tomu. Přiznávám to bez okolků, ale jsem na to hrdá. Moje uzavřená povaha, ale hlavně pocity, se odráží v tom, co píšu. Mám pocit, že je pro mě psaní něčím, jako je dýchaní pro ostatní. Něco, co potřebuji k životu a bez čeho bych byla mrtvá. Jen tělo bez duše. Své sny, fantazie a naděje vtisknu do příběhů a tím doopravdy žiji. No a co, že jsem závislá na kafi a nemám ráda doteky ostatních lidí. Mám tolik světů, kolik si jen stvořím, tolik přátel, kolik jich nechám narodit. A to mi stačí… Sice jsou mé příběhy občas depresivní nebo přespříliš romantické, ale to hlavní, co chci, aby se v nich odráželo, je vůle k životu.


Edith Holá

23. května 2011 v 10:15 | Miselle
Jsem vzdušný Blíženec, co miluje zážitky. Myšlenkové, taneční, hudební... Má literární tvorba je mnoha tváří. Najdete v ní ruský ponor, ale i hladivé pohádky. Mnoha tváří jsem i já sama. Pro někoho temnou dámou, pro jiného andělem, co nikdy nezklame. Je to zvláštní, je to dar, ale opravdu mám dvě krásné a zdravé děti. Miluji Prahu, dobré knihy i dobrou hudbu, snažím se naučit cikánský tanec... A všechno na sebe prozradím, takže to najdete u mě na blogu a závoďáckém blogu mých dětí.


KatyRZ

16. května 2011 v 17:18 | Miselle
Jsem něžně vypadající blondýnka, která už vyrostla z póz. Nestydím se za to, že mám ráda růžovou a romantické příběhy, a přesto že píšu i čtu převážně dark fantasy, vím, že mi černá nesluší. Nejsem zásadně proti ničemu, a proto jsou má písmenka otevřená všemu. Ačkoli své komentáře k okolní společnosti, ale i ke své vlastní osobě, považuju jen za řečičky, slavím právě s fejetony a úvahami největší úspěch. Moje povídky a kniha jsou pro mě jako mé děti; napjatě sleduji jejich cestu a modlím se za jejich úspěch.


Dorray

7. května 2011 v 8:19 | Miselle
Veselý človíček, který se psaním dostává do jiného světa. Ten se ho na první pohled netýká, ale když ho poznáte blíže (a samozřejmě i jeho tvorbu) zjistíte, že spoustu témat čerpá ze svého života. Rád se ve svých povídkách vrací do světů, kde Sovy nejsou tím, čím se zdají a nenarušení hrdinové jsou jen na zdmi čmáranou fikcí. Prakticky nezáleží na žánru - ať je to reálný život, fantasy, sci-fi nebo mix, vždycky skončí v hlavě hlavní postavy. Ve stínech minulosti, které ji chtějí polapit a zničit. Ale jinak jsem naprosto normální vysokoškolák. Fakt… Musíte mi věřit.


Sikar

1. května 2011 v 10:50 | Temnářka

Žánry:
sci-fi, fantasy, vojenské, humor, psycho, futurologické vize, absurdita, vše v různých kombinacích

Příznivec klasické hard SF, jenž ale zatím veřejně ukazuje pouze (většinou humornou) fantasy. Vyhrál první místo v literární soutěži na téma fantasy u Zoner Pressu, poté byl osloven redakci internetového magazínu MFantasy, kam vkládá průměrně povídku měsíčně (pod občanským jménem leraK laželoD - pozpátku kvůli nedohledatelnosti). Na blogu nepublikuje nic, co sám bere seriózně, pouze odkazuje na MFantasy. Můžete tam ale nalézt jeho antiliteraturu zvanou "pikošky", psanou v šerých hlubinách hrůzného dávnověku.
Jako svůj hlavní žánr bere sci-fi, nejčastěji tvrdou, vojenskou nebo bez děje, pouze například nastiňující vědecký problém. Sci-fi a fantasy propojuje v jedné dlouhé sérii, o níž doufá, že by jednou mohla vyjít, přičemž to už teď vidí na takových osm svazků novel/románů a povídkových sborníků. Kromě toho má i mraky samostatných prací, ať již povídek nebo novel.
Zásadní pravidla jeho psaní - pobavit a za každou cenu se vyhnout patosu, klišé a dalším zvěrstvům. Je alergický na posedlost magií, přírodními bytostmi, nabubřelou epiku a rádoby mystické žvásty o ničem. Jak o tom slyší, spustí literární bombardování z oběžné dráhy.

Ettelëa Dragons

20. března 2011 v 17:32 | Polgara
Mantúlië, im Ettelëa…
Stvoření naprosto nevhodné pro život v reálném světě. Snílek s hlavou v oblacích a myšlenkami pořád kdesi ve Středozemi. Proto také většinu času tráví psaním svým povídek a čtením, většinou fantasy knížek. Je poměrně uzavřená a ztracená ve svém vlastním světě, elfská duše uvězněná v lidském těle. Miluje fantasy, Pána Prstenů, relaxační hudbu, Tibet a elfštinu.


Iswida

18. března 2011 v 20:36 | Amy
Jsem všestranná umělkyně balancující někde mezi dekadencí a naprostou originalitou. Skutečnost je ale mnohem prozaičtější, spíše by se dalo říct, že jsem prostě jen normální líná studentka s trochu nenormálními sklony psát a do všeho vrtat. Nepovažuji se za cynika, nemám svůj vlastní svět, nejsem arogantní - a nemluvím ironicky. Ráda se snažím charakterizovat sama sebe, protože vždycky z toho vznikne tak trochu maska. Píšu především volným veršem, a to převážně miniatury.

Morten

13. března 2011 v 9:22 | Miselle
Cynický prorok, zkažený intelektuál a patologický lhář, který rád přichází s úšklebkem na rtech a větou "Já vám to říkal" na jazyku. Bezedná studnice nápadů, z nichž jen málokterý se dočká úspěšného dokončení, nebo vůbec nějakého literárního zpracování. Neustále žije alespoň ve třech světech najednou mezi nimiž je v tom, který ostatní považují za realitu, jen výjimečně. Kromě všeho a všech nesnáší hloupost, bezdůvodnou aroganci a vařenou zeleninu. Miluje čínské čaje, francouzskou poezii a když o sobě může mluvit ve třetí osobě. Říká si Morten. A ne, nejmenuje se Addams.


 
 

Reklama