Rozhovory z roku 2010

Luckily

19. prosince 2010 v 14:53 | Polgara
Jsem dvacetiletý snílek, věčně s hlavou v oblacích. Sem tam na mě dopadnou chmury, ale ty většinou rychle zmizí. Psaní povídek je pro mě světem, kam se můžu uchýlit, když to potřebuju a kde mě nikdo neruší, nic mi nevyčítá. Povídky jsou mým druhým domovem a doufám, že v nich hledají útočiště i mí čtenáři. Třetím domovem pro mě jsou knihy. Někdy si přeji, aby se ty knihy mohly stát skutečností. Jo, byla jsem hodně naštvaná, že jsem nedostala dopis z Bradavic.

Annie-chan

15. prosince 2010 v 16:01 | Polgara
Na internetu si říkám Annie-chan, ale můžete mě najít i pod přezdívkou Aniq nebo Akumba. Jsem splašené, lehce potrhlé stvoření, trpící utkvělou představou vlastní méněcennosti a s velmi nespolečenským chováním. Kdybyste mě náhodou potkali na ulici, zřejmě bych se zamyšleným úsměvem koukala do blba. Píšu ráda, žiju pro to a často si říkám, čím bych bez toho byla. Taky ráda hraju na kytaru. Čtu. Miluju pravou čokoládu. A trpím jistou úchylkou pro bardy, moderní i historické.


Raven

30. listopadu 2010 v 19:27 | Miselle
Jsem trošku podivná havraní slečna, křesťanka, snílek a básník. A taky jsem dost tragéd, ale bez všech těch šíleně bolavých i úsměvných peripetií by to nikdy nemohl být ten pověstný stoprocentní život - a ani by nebylo o čem psát... Beru tedy život s nadsázkou a ze všeho kutám pár veršů, které čas od času dám k dispozici svým drahým a milým čtenářům... Nebo každému, kdo se se zájmem nachomýtne kolem. :)



Nel-ly

27. listopadu 2010 v 13:41 | Polgara
Mám ráda zajímavé knihy, napínavé filmy a zábavné pořady.
Ráda ležím v posteli a sním.
Ráda se procházím a přemýšlím
Ráda stojím a dívám se.
Ráda mluvím i naslouchám.
Ráda spím a sním.
Ráda bdím a žiju.
Ráda se směju i pláču.
Mám ráda společnost i samotu.
Mám ráda všechno a zároveň nic.


Kaori

24. listopadu 2010 v 21:34 | Awia
Snílek s potrhanými křídly. Protože ať zbožňuje fantasii sebevíc, nikdy by nedopustil, aby svět snů ovládl reálný život. Kdysi jsem chtěla být jiná, odlišná... Dnes se lidem, kterým dělá dobře, že si o nich ostatní špitají jako o exotech, směji. A to jsem já. Věčně kritická, sarkastická, tvrdohlavá a svérázná. Nemusím mít poslední slovo, ale chci najít pochopení a kompromis.
V povídkách ventiluji svoje emoce. Emoce, přesně to je potřeba k tomu, abych mohla napsat něco, co v sobě nese duši. A potřebuji je cítit i u ostatních, aby mě to donutilo tvořit dál. Takže tvrdě do mě, protože já vás o to žádám. Snílek toužící po velkých, ale i menších činech. A taková také zůstanu.


Fée

15. listopadu 2010 v 17:24 | Miselle
Snílek, co žije víc několik stop nad zemí, v literatuře odmítá všední nudnou realitu, inklinuje k minulosti a nerad řeší budoucnost. Jinak jsem veskrze mírumilovné stvoření a písmenka miluji ještě víc než tóny. Nepíšu pro zisk, ale pro radost. Raději se zavřu mezi všechny své stíny a alter ega, než abych ztrácela čas v současnosti. Miluji pohádky a bojím se lidí. Jsem divná, ale na druhou stranu jsem to prostě já (a mám se tak ráda).


Raziel_cz

14. listopadu 2010 v 11:49 | Miselle
Znáte to, když někam přijdete, bavit se s přáteli, všude plno lidí, smíchu, pití a hlasité hudby? Potom si jdete ven vykouřit cigáro a náhodou zabloudíte do kuchyně, kde sedí v koutě podivná bytost s havraními vlasy, nepřítomně šíleným pohledem, v jedné ruce svírá tupou tužku, v druhé sešit, a když na něj promluvíte, jen vás dál ignoruje. Zajdete tedy pro organizátora akce, že mu v kuchyni sedí na podlaze nějakej feťák, a on na to: "To je Raz, nemá rád lidi."


Aidrien Assagir

9. listopadu 2010 v 21:11 | Miselle
Já, svobodná studentka, co si neplánuje svou budoucnost víc, než je třeba, a nepřikrašluje ji nošením růžových brýlí, jsem se odvážila začít psát už před dost dlouhou dobou. Můj introvertní způsob života a bujná fantazie spolu ruku v ruce daly vzniknout už pěkné řádce imaginárních postav z bájných, neexistujících zemí. Mými dětmi jsou zlí a krutí zabijáci, temní mágové či šílenci, kteří touží zničit svět. Ti všichni by jistě nepohrdli možností mě vlastnoručně odpravit za to, co je můj mozek schopný zplodit za možné i nemožné. A můj blog je bránou do těchto zemí.


Septima Severa

7. listopadu 2010 v 17:51 | Polgara
Nevěnuji se nějakému specifickému žánru, ačkoli fantasy má i u mne nejspíš ten největší podíl. Pokud je nápad, mohu jej převést i do jiných sfér žánru a nemusí to být jen fantasy. Občas mé povídky zavání upířinou a nadpřirozenem, jindy narážím na téma homosexuality anebo se má bárka tříští o skaliska reality. Mou největší zálibou jsou neutuchající pokusy ve stovce slov vyjádřit myšlenku a psaní úvah na témata (ne)hýbající světem. Snažím se občas úvahy koncipovat tak, abych jiné donutila se alespoň na okamžik zamyslet nad významem mých občas nic neříkajících slov. Protože autor je dobrý jedině tehdy, pokud jeho slova donutí laika myslet.
(Aspoň tak nějak to znělo, narazila jsem na to v literatuře…) Snažím se psát i přes fakt, že působím v redakci školního časopisu, angažuji se v několika školních projektech a jsem i betareader (jen pro vyvolené xD). Ať žije zaneprázdněnost života!


Adelain Aki

6. listopadu 2010 v 19:46 | Miselle
Uzavřená, zvrácená, temná, snílek, morbidní a milují sarkasmus - řekl by o ní kdokoli, kdo jí zná. Pro ostatní zůstává jenom ta uzavřená, nespokojená mezi svými vrstevníky, se kterými si nerozumí a raději vyhledává přítomnost svých snů. S jinými názory, jinými zálibami a jinými ideály než oni. S hlavou neustále v oblacích, ale přitom přiklánějící se k temným silám, které jí dávají víru. Rozpolcená osoba, pro kterou je psaní únik z kruté reality, vlastní svět, kde může mít všechno, co tady nemá. Doufá a nepřestává, že se jí její sny jednou splní…


Alex Bizarre

21. října 2010 v 11:53 | Miselle
Jsem blázen, pro kterého je psaní vším. Jsem samotář, ale i přátelská, tvrdohlavá, netrpělivá a upřímná. Ráda čtu, píšu a zpívám. Mám hodně cílů, kterých bych chtěla v budoucnu dosáhnout. Píšu pro lidi a pro sebe. Zakážete mi psát a vezmete mi kus mého srdce. Do povídek se snažím dávat emoce, pocity, lásku. Nedokážu zavřít pusu. Mám světu co říct... Miluju čaj a kafe... Postavy v mých povídkách se stávají mými přáteli. Na blogu mám svoje povídky, píšu tam svůj deníček, přidávám různé fotky. Je to můj vlastní svět, kde se snažím ukázat tu lepší stránku toho, co je pro některé špatné.

Evi

18. října 2010 v 8:00 | Awia
Věrná obdivovatelka autorů, kteří jsou schopni stvořit úchvatné fantasy světy, z nichž na jednom pak může parazitovat se svým prozatímním pokusem o tvorbu, než se konečně odhodlá hodit na papír jeden z mnoha vlastních nápadů, které nosí v hlavě. Neholduje konfliktům a je už ve věku, v němž by měla dítě spíš vychovávat, než sama připomínat. A přesto i nadále sní a utíká před realitou do světa fantazie - ne tedy, že by realita byla špatná; ono zas takové pěkné popovídání s přáteli u dobrého jídla a pití nedokáže nahradit ani sebelepší kniha. Ale svět fantazie je tak svobodný a lidem otevřené mysli a srdce nabízí tolik možností!


Valéri Vybíralová

17. října 2010 v 8:00 | Miselle
Samotářská dívka, která se po roce vrátila do Čech, aby zde vystudovala aspoň tu střední školu. Ve svém volném čase se nedávno začala věnovat blogování a psaní povídek. Baví ji vžívat se do pocitů postav, které zažívají něco neobyčejného. A pokud to bude v moci její fantazie, ráda by s nimi prožila aspoň tisíc variant šílenství.



Anna Mushket

16. října 2010 v 17:30 | Miselle
Jsem nadšený psavec čehokoli, co má v sobě jistou špetku humoru a hodně citu. Lidé mi ale pořád dokola říkají, jak jsem chladná. Možná že všechny své emoce házím na papír a pak už mi nezbývají pro normální život :). Vybočuju z řady, jsem sarkastická a nesnáším omezující pravidla, mám ráda svůj řád a tempo a zuřím, když se mi je snaží někdo nakazovat. Miluju anglické spisovatele, anglický čaj, anglickou módu, britskou angličtinu, ale nesnáším naduté Angličany, protože se dopustili nedozírných škod na mých zbožňovaných Irech. Kdysi jsem bývala rebel, ale myslím, že jsem z toho vyrostla - jediné, s čím bojuju teď, je má vlastní osoba a potíže, které mi způsobuje :). Nevím, kam se mám v životě vydat, protože žádná z nabízených cest má pro mě víc záporů než lákadel... Ale žiju beze stresu, protože ten nic neřeší, jen krátí život :).


CA

4. října 2010 v 17:56 | Miselle
Jsem odlišná než mí vrstevníci, ale ne lepší než kdokoli z nás. Říká se o mně, že jsem ochotná, dobrá a do 19. hodiny i přátelská. Někdy bývám zlá, ironická, nepříjemná. Zvláště k sama sobě. Každá má báseň je trochu jiná, a proto vás vždy může překvapit. Je jako já. Nechci se označovat jednoduše slovy a zařazovat se tak mezi nějakou skupinu. Rozhodně jsem ale básník. Mé výtvory jsou stylizované do podzimního období, které nastává právě teď. Je správný čas Vám je představit.


Keylar

30. září 2010 v 19:21 | Miselle
Normální šílenec, který rád píše, čte, poslouchá hudbu a tráví čas s přáteli. Ze všecho nejradši píše díla s gay tématikou. Je ironická, samotářská, veselá, občas malinko mimo. Její svět je tak postavený na hlavu, až je dost podobný okolní realitě. Ráda se pitvá v pocitech, píše o životě v jeho různých formách, občas trošku provokuje, občas dá pocitu podobu příběhu. A miluje syrové brambory. :)


Agrrr

29. září 2010 v 19:52 | Polgara
Já jsem já a mnou asi zůstanu do smrti. Mám zvláštní názory a spousta lidí mě označuje jako temnou a zlou osobu. Možná, že jsem zlá a možná jsem blázen, možná jsem i psychopat a možná nejsem ani jedno. Možná jste jen jiní než já. Každý v příbězích hledáme něco jiné, někdo hledá lásku, jiný krev a násilí. Co je v mých příbězích? Realita, rozhodnutí a možnosti - co v nich vidíte vy? Jsem ráda, když vidím reakce, ať už kladné nebo záporné. Potřebuji ale vědět, jak na mé příběhy lidé reagují. Ano, potřebuji emoce a vše s nimi spojené. Emoce, díky kterým příběh ožije a půjde vlastní cestou. Takže až mě možná budete číst, prosím, nechte u mě pár svých dojmů.


Lily of the valley

4. září 2010 v 19:01 | Polgara
Venku jsem obyčejná, tichá a jen málokdy projevující své názory. Miluju koně, fantasy potvory a čtení hororů v noci za světla baterky. Ve světě psaní jsem už středně mírně pokročilý začátečník, u kterého se nedočkáte příliš humoru (což je jedna z mála věcí, které se projevují v obou světech). Mám vyhraněné názory, kterými hodně lidí opovrhuje. Jsem křesťanka - a jestli proti tomu něco máte, nemluvte se mnou o náboženství. Ráda slyším chválu, ale snad raději kritiku. V průběhu září začnu konečně publikovat povídku, která má zatím pouze pracovní název Bandité. Jo, a budu ráda, když se ke mně podíváte a zanecháte za sebou pár slov...


Miharu

31. srpna 2010 v 20:30
Normální jak se dá, ale přitom stále ponořená ve svém vlastním světě fantazie. Věčně zamlklá, neschopná vyjádřit něco slovy. A proto její práce mluví za ni. Její blog mluví za ni. Protože to je jediné, co umí. A proto to taky dělá...

Lúmenn

31. srpna 2010 v 14:31 | Polgara
Věčný snílek s potrhanými křídly, elfí duše uzamčená v těle člověka, plamen svíčky, co raději shoří, než aby vyhasnul. Vítejte na těchto stránkách - čtěte, pište, radujte se, plačte nebo odejděte znechuceni, jak je vám libo. Jen o jedno vás ale prosím - raději mě nenáviďte za to, co jsem, než abyste mne milovali za něco, co nejsem.


Temnářka

31. srpna 2010 v 10:00 | Polgara
Studentka biologie a začínající spisovatelka. Své první literární pokusy začala tvořit už ve třinácti letech. Publikuje pod svým občanským jménem Tereza Matoušková. Její příběhy se nejčastěji odehrávají v imaginárním světě zvaném Podmoří, jen tu a tam se na chvíli zabydlí v Antice nebo příjemně postapokalyptickém světě. Je autorkou knih Dnes se neproměňuj a Branou snů, které vydala vlastním nákladem. V Kočase 2010 můžete najít její mikropovídku Zlomený hřeben královny noci, pokud zatoužíte po nějakém tom volném verši, můžete prožít Prohýřenou noc ve sborníku Vyznání lásky nebo se nechat ukolébat Salome v Obrazech. Od nedávna také externě přispívá do rubriky Hry a fantastika na serveru topzine.cz.


Helix

30. srpna 2010 v 21:56 | Miselle
Jsem poloviční samotářka, která si pod pojmem relaxace představuje sezení v teple o samotě a vytváření si v hlavě příběhů ze světa někoho cizího, plného všedních i nevšedních pletek a katastrof. Raději poslouchám, než mluvím. Chcete mě poznat? Četba některého z mých skromných děl bohatě postačí.



Awia

27. srpna 2010 v 20:06 | Polgara
Naivní dítě uvězněné v těle dospělého. Snílek s hlavou v oblacích srážející se s krutou realitou. Optimistický pesimista, společenský introvert, melancholik s duší sangvinika, cholerický flegmatik. Složitá osobnost a přeci tak snadno čitelná. Tvor beze jména. Jsem tím, kým jsem. Jsem Awia. (A taktéž pisaholik, čokoholik, arachnofobik a spoutu dalšího)


Miselle

27. srpna 2010 v 12:15 | Awia
Deviant podstrkující čistým duším své zvrácené představy o životě. Stejná jako milion dalších pisálků, ztracená v stovkách stránek. Den za dnem provádí nikdy nekončící boj s gramatikou, vždycky se zaplete do nějakého superčasověnáročného úkolu, a proto její díla vznikají hlemýždím tempem. Možná má smysl pro černý humor, je skvělým improvizátorem a mluvčím, přesto se u jejích povídek moc nezasmějete. S větší pravděpodobností pozdvihnete obočí nad naprosto příšerně stavěným dějem, chabými filosofickými vložkami a obyčejnými postavami.


Leonyda Styron

22. srpna 2010 v 22:29 | Polgara
Jsem docela obyčejná holka, trochu bláznivá, s velkým srdcem, ne úplně pilný student, a až moc upřímná. Ráda se bavím s přáteli a chodím s nimi ven a po akcích. Psaní se věnuji od nějakých šesti let, kdy jsem začínala drobnými básničkami pro své nejbližší, aktivně ale píšu od patnácti let, přesněji od příchodu na střední školu. Teď je mi dvacet dva let a snažím se dostudovat vysokou školu pedagogickou, obor češtinu, bakaláře. Kdyby mi dali možnost učit, byla bych za to vděčná, protože by to bylo opravdu hodně inspirující povolání. Můžete se mnou setkat na akcích spojených se sci-fi a fantasy, kde se snažím na téma kreativního psaní přednášet (i na poli fanfiction můžete poskytnout rady pro originální tvorbu, které někomu pomůžou). Kromě toho se věnuji gramatické korektuře na serveru tenrai.cz a zatím jsem z těch věčných hrubek ještě infarkt nedostala.


Kitty

22. srpna 2010 v 15:43 | Awia
Pod maskou neviňátka se tu skrývá holka žijící mezi krvavými povídkami, které jsou na nejí vkus málo brutální. Trpí nedostatkem nápadů a sebevědomí. Všechno, co napíše, je špatně. Nevidí se jako spisovatelku, jen jako jednu z milionů, kteří píší. Nikdy se nepopisuje ve třetí osobě...


Lomeril

14. srpna 2010 v 12:17 | Awia
Romantička, která by chtěla psát thrillery. Tvoří fantasy a snaží se o reálnost. Svoje postavy považuje za své děti a trápí je o sto šest. Pohrdá sentimentálním patosem, ale sklouzává k němu v každé povídce. Je velice skeptická ke všem masově čteným spisovatelům typu Stephenie Meyerová, Dan Brown a další, ale snad kromě Dana Browna je četla všechny. Miluje hádanky, ale nikdy žádnou neuhádne. Máte pocit, že se jedná o rozporuplnou osobu? Tak to máte pravdu, protože se vám představuje Lomeril.


Matt

9. srpna 2010 v 22:25 | Miselle
Bezcitný a krutý, milovník černého humoru. Bojuje proti scestným společenským konvencím, cenzuře a naivitě. Rád provokuje a baví ho sledovat omezené a předvídatelné lidské reakce. Píše o úpadku společnosti, krutých osudech obyčejných lidí, vláčí své hrdiny z extrému do extrému. Především však chce pobavit a upozornit, třeba skrze povídku Skutečný lék na depresi.


Kyle

9. srpna 2010 v 22:12 | Miselle
Wild west strories je blog věnovaný převážně divokému západu; od povídek, psanců až po indiánské bitvy. Nicméně u westernu nekončíme. Blog je věnovaný z velké části také kapele KISS. Tu a tam napíšu nějaký svůj názor, seznámím vás s mými oblíbenými idoly nebo uvedu písničku už zmiňovaných KISS. Srdcem blogu jsou však hlavně povídky, především Vlčí bojovníci.


Polgara

9. srpna 2010 v 22:07 | Awia
Slečna, která žije fantasy světem, od čehož se odvíjí její tvorba. Zbožňuju literaturu týkající se okultismu a historie. Baví mě různé procházky po historických částech různých měst a českou krajinou. Za zatím nejvydařenější povídku považuji tu, kterou píšu zatím do šuplíku, a pak také povídku V zajetí krve.


 
 

Reklama