Míla Linc: Nejtěžší je odmítat. Když toho člověk má už hodně a přijde nějaká zajímavá nabídka, tak se nebát a říct „Sorry, nestíhám.“

6. září 2013 v 14:57 | Polgara |  Profily - Fantasy

...

1. Studoval jste historii na Karlově univerzitě (PedF a FF), jak moc tyto získané vědomosti ovlivnily Vaše knihy?
Vzhledem k tomu, že jsem začal psát mnohem dříve, tak se nabízí možnost, že to je přesně naopak - že mě psaní fantasy přivedlo ke studiu historie.

Obojí má hodně společného - autor vlastně tvoří nové světy. Jeden na základě fantasie a pravidel, která si stanovil, a druhý na základě dochovaných pramenů a jejich interpretace. Navíc historie v sobě skrývá neskutečně mnoho příběhů. To je jen krůček k vzájemné inspiraci. Pokud mě historie něčemu naučila, pak je to asi fakt, že svět je provázaný logickými souvislostmi skrz na skrz. Jedno ovlivňuje druhé a při tvorbě fantasy světa je potřeba myslet mnohem globálněji.
2. S psaním jste začínal již v patnácti letech, kdy Vám vyšla první povídka, která Vám v podstatě otevřela dveře do světa spisovatelů. Co anebo kdo Vás dovedl k tomu, že jste se ji odvážil nabídnout nakladatelství?
Rozhodl jsem se začít jako většina nejistých autorů bez odvahy - literární soutěží. Obeslal jsem jich několik. V té první jsem získal čestné uznání, v druhé jsem skončil třetí. To byla dostatečná motivace zkoušet to dál.

Dodnes s nostalgií vzpomínám na Cenu Jima Dollara, kde soutěžili jen autoři do osmnácti let, takže ostřílení veteráni nás nemohli demotivovat tím, jak skvěle psali, a kde ke každé povídce dostal autor tři až pět komentářů. Na tom se člověk dokázal naučit neskutečně mnoho. V průběhu několika let jsem se umisťoval (a častěji neumisťoval) v různých soutěžích - zlom nastal s prvním ročníkem Drakobijců. Z nejlepších povídek téhle soutěže vyšla knížka a dneska to vnímám jako překročení hranice z "naprostého břídila" k "možná nadějnému nováčkovi".
3. Ve Vašich povídkách se často objevuje hrdina Roggeveev. Vzhledem k Vaší znalosti historie se nabízí otázka, zda se Vaší inspirací stala historická osobnost. Jak se Vám tato postava, která Vás svým způsobem proslavila, psala?
To jsou hodně staré povídky, vlastně ty vůbec první, se kterými jsem se odvážil "ven". Dneska si myslím, že jsem tu odvahu měl sbírat mnohem déle, protože mají v sobě strašně moc začátečnických nešvarů. Jedním z nich je třeba i přílišný obdiv k mým oblíbeným autorům, který se projevoval kradením jmen. Tehdy jsem zrovna četl ságu o Zaklínači a tak jsem… no… to jméno jakéhosi čaroděje ukradl - a ještě k tomu špatně! Vydržel jsem s ním pak docela dlouho, i když v každé povídce byl někdo trochu jiný. Spolu se zkušenostmi se měnil nejenom jeho svět, ale i on sám, až se jednoho dne ukázalo, že je vlastně v povídce navíc. Shodou okolností to byla i ta samá povídka, ve které se poprvé objevil Černý hvozd a Kozí hrádek.
4. Hodně spisovatelů si musí vytvořit takovou atmosféru, při které se jim dobře píše. Máte taky nějaké svoje recept, jak povzbudit Vaši Múzu?
V poslední době mám pocit, že všechny recepty došly. Mě osobně pomáhá mít volný čas. Když je člověk rozlítaný, řeší spoustu dalších věcí, tak sednout si k počítači a pracovat vyžaduje obrovské odhodlání - zvlášť, když člověk celý den v práci stráví u počítače a vymýšlením všeho možného. Takže v poslední době se začínám poohlížet po dobrovolníkovi, který by mi zlomil nohu, abych zůstal doma a měl čas psát. Každopádně myslím, že důležité je netrápit se a nesedět před prázdným Wordem, protože to zoufalství jenom roste. Když to člověku nepíše, tak prostě nepsat. Začít psát, až to přijde. A ono to jednou přijde, i když nakladatel z toho může mít nervy nadranc.
5. Ve Vašich knihách se snažíte přiblížit našemu středověku. Což souvisí s princi, statečnými rytíři a mnohým dalším z té doby. Proč Vás fascinuje právě toto období?
No, popravdě mě spíš fascinuje období třicetileté války, ale čtenářů, kteří by toto období měli rádi, je vcelku málo. Na středověk se jich "nachytá" víc. A pak tu jsou "hry se čtenáři" - když vytáhnu nějakou zajímavost, kterou použiji do knihy, a pak se jen směju, když je mi vytýkáno, že když už si vymýšlím, neměl bych si vymýšlet tak nereálné věci, protože tomu čtenář neuvěří.
6. V každé době se našly dobré, ale i špatné knížky. Ale až v posledních letech se rozrostl žánr fantasy, který do té doby stál tak trochu stranou. Jaký je Váš názor na dnešní fantastickou literaturu? Existuje v ní něco, co byste v ní změnil?
To je těžká otázka. Vychází to, co lidi rádi čtou - a to jak kvalitní, tak i nekvalitní práce. A každý si najde to svoje. To je myslím hlavní. To, co bych změnil, měním - píšu si knihy, jaké chci číst já. Takže vlastně nemůžu nebýt spokojený.
7. Kromě vydávání knih spolupracujete i s několika magazíny. Jedná se například o Pevnost, kde máte na starosti rubriku historie, přispíváte také do Speciální edice RF Hobby, dětského časopisu Časostroj… jak vlastně takováto spolupráce probíhá?
Nejtěžší je odmítat. Když toho člověk má už hodně a přijde nějaká zajímavá nabídka, tak se nebát a říct "sorry, nestíhám"… a pak tiše v koutku plakat. Takže si držím jenom tyhle tři věci. Pevnost je srdeční záležitost, psaní pro RF Hobby mě zase učí disciplíně, a pokud mám být upřímný, tak trochu mě to i živí, a Časostroj prostě zněl dost zajímavě, že stálo za to spolupráci vyzkoušet.
A jak to funguje? Liší se to samozřejmě časopis od časopisu. Skoro vždy je to honička s termínem a boj s rozsahem, aby toho člověk neměl příliš málo nebo příliš mnoho. Shánění podkladů, rychločtení, improvizace, kontroly, další ověřování… a nakonec stejně unikne nějaká chybka, což je pak to hlavní, čeho si čtenáři všimnou a všude to rozmáznou.
8. S fantastikou také souvisí cony, které pořádáte ve Smíchovské knihovně. Jaký je Váš nezajímavější zážitek a jak vlastně taková organizace conu probíhá?
Když nad tím přemýšlím, tak ona je to vlastně hrozná stereotypní dřina. Vymyslet žánr - sehnat přednášející - sehnat lidi - všechno vyladit a připravit - a doufat, že všichni skutečně přijdou a všechno se podaří. Nejzajímavější je pak setkání s lidmi a vzájemné poznávání. Možnost potřást si rukou se spisovateli, které bych jinak nepotkal. Navázal jsem takhle už několik přátelství, a kdyby nic jiného, tak tohle bohatě stačí na spokojený život.
9. Vydáváte především u nakladatelství Straky na vrbě, které vlastní Michael Bronec. Jak se Vám s ním spolupracuje? Jaké byly Vaše pocity, když Vám od něj přišla kladná odezva na vydání Vaší knihy?
S Michaelem se znám už asi patnáct let. Je to hrozně dlouhá doba. Strávili jsme spolu hodně času na bitvách, proseděli jsme hodně večerů u ohně, a mnohem víc času někde u piva. Otázka je, jestli jsme nejdřív byli takhle blízcí přátelé, kteří začali spolupracovat, anebo díky tomu, že úzce spolupracujeme, jsme se spřátelili. Faktem je, že Michael do mě redaktorsky investoval neskutečné množství času. Byl na mě velmi drsný a vyhazoval mi jednu povídku za druhou - a ke každé mi dokázal říct dost na to, aby ta další povídka byla o chlup lepší.

Takže i k té knížce jsme se propracovali tímhle způsobem, kdy nevím, jestli jsem přišel já za ním se slovy "napíšu ti knihu" nebo on za mnou se slovy "napiš mi knihu". Takže si vybavuji spíš až radost, když jsem ji skutečně poprvé držel v ruce… dneska je ta vzpomínka zahalena ve stejně příjemném vzpomínkovém oparu jako první rande, první pusa i první pořádný sex. Takže mě to tehdy asi potěšilo J
10. Jaké máte plány do budoucna? Chystáte vydání nové knihy anebo další cony?
Co se conů týče, tak stačí sledovat stránky knihovny www.mlp.cz nebo na facebooku stránku CONiáš - v knihovně pořádáme každou chvíli něco. Nejvíc zkusím nalákat právě na CONiáše v sobotu 21.9.2013 v Ústřední knihovně na Mariánském náměstí, který je naší vlajkovou lodí.

Nové knihy chystám pořád, abych tak řekl. Leží mi na stole další díl Černého hvozdu a spolupracuji na historické detektivce o Janu Žižkovi. Problém je, že to moc nejde, a na podklady se pomalu snáší prach. Ale věřím, že to rozlousknu a nejpozději do vánoc se z té lenory vyléčím. Držte mi palce :-)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Matthias | E-mail | Web | 6. září 2013 v 21:35 | Reagovat

Heh, jak to, že jsem odkaz na tento rozhovor nezahlídl na Facebooku? Asi slepota :D

Jinak je to opravdu fajn rozhovor. Zajímavý i poučný.

By the way: já Mílovi klidně nohu zlomím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama