Juraj Červenák: "Rozhodně nežiji nějakým bohémským životem, každé ráno sednu k počítači a píšu, dokud mozek funguje."

23. září 2013 v 9:13 | Polgara |  Profily - Fantasy
...



1. Je málo lidí, kterým se podařilo prosadit i za hranicemi. Vám se to však podařilo a dnes již máte za sebou několik desítek svazků a dokážete se psaním uživit.
Pravda je taková, že jsem se nejprve prosadil za hranicemi, tedy v České republice. V první polovině 90. let nastal na zdejším trhu fantasy boom a hodně rychle se vydavatelé začali ohlížet i po autorech z těchto končin. Díky povídce zaslané do soutěže O nejlepší fantasy si mě všiml jeden vydavatel, nabídl mi vydání knihy a pak už to šlo.

Ač to zní neuvěřitelně, v rodné slovenštině se mi knižně podařilo poprvé publikovat až o 16 let později. Se štěstím jsem vydal povídku i v americkém magazínu Weird Tales, to byla zásluha redaktora Martina Šusta a jeho kontaktů a také faktu, že se tam zajímali o slovanskou mytologii. Knížky mi už vyšly i v ruštině a polštině, k tomu také došlo díky tomu, že píšu příběhy z "našeho" prostředí a po tom je stále velká poptávka.

2. Vzhledem k tomu, že ve Vašich příbězích je hodně napětí a dobrodružství, tak se nevyhnete popisům drsnějších a krvavějších scén. Kde berete inspiraci na tyto části?
Prostě mě "krváky" baví. Ve skutečnosti jsem člověk mírumilovný a jakživ jsem se s nikým nepopral. Mám ale rád dobrodružné příběhy a ty se bez nějakého toho násilí neobejdou, násilí a konflikty jsou zdrojem dramatických zápletek. Dnes už samozřejmě nepíšu tak šílené "kulhánkoviny" jako kdysi, násilí v mých knížkách je funkční, slouží jako dokreslení kruté doby nebo třeba v detektivce jako počáteční hybatel děje.

3. Conan. Dnes již pojem tak známý, že by jej ignoroval málokterý fanoušek. Jaký je to pocit psát nejslavnější knižní postavu a tvořit její příhody? Co máte na Conanovi nejraději?
Spíš než láska ke Conanovi je to láska k Robertu E. Howardovi, jeho tvůrci. Je to úplně první autor, který mě k fantasy přivedl. Dodnes jej uznávám víc než Tolkiena či jiné představitele žánru. Je to ryzí dobrodružství, ach tak řekl, bez zbytečných keců. Proto mě bavilo pokračovat v Howardových šlépějích a dál rozvíjet osudy jeho nejslavnějšího hrdiny.

4. Fantasy a Western. Přiznám se, že jsem si nedovedla tyto dva žánry představit pohromadě tak, aby fungovaly. Ale vy jste dokázal, že je to možné. Co Vás tolik fascinuje na westernu? Jak Vás napadlo spojit dva nejslavnější literární druhy a udělat z nich celek v podobě vyprávění o pistolníkovi Callahanovi?
"Kovbojky" miluji od dětství. Stejně jako u Conana a Howardových příběhů, i westerny jsou čistý žánr, dobro a zlo, příroda, souboje na slunci, prostě klasika. Mám solidní sbírku filmových westernů a Hodný, zlý a ošklivý Sergia Leoneho je můj nejoblíbenější film vůbec. Proto jsem si chtěl napsat něco, co by jeho drsné pistolníky připomínalo. No a přimíchal jsem k tomu i můj další oblíbený žánr, fantasy. Ve skutečnosti to není nijak originální kombinace, westernů s mystickými či hororovými prvkami existuje celá řada.

5. Stalo se Vám někdy, že jste svoji postavu napsal podle někoho, koho znáte i ve skutečném životě? Pokud ano, poznal se v ní dotyčný?
Jistěže stalo, dokonce občas pro některou postavu použiji i jméno konkrétní osoby. Oni o tom vědí, nikdo další nemusí. Všeobecně známý je snad jen bůh se slabostí pro víno, kterému jsem v Černokněžníkovi dal jméno Žambog.

6. Ve Vašich knihách splývá historie s fantazií. Nebudu daleko od pravdy, když prohlásím, že za Vaší tvorbou je hodně práce. Obzvlášť, pakliže si čtenář uvědomí historickou část. Především u trilogie Bohatýr, která se odehrává v Rusku v 10. století. Jak se Vám psala a jak moc složité bylo zjistit si některé údaje, abyste vůbec mohl začít Bohatýra psát?
Během psaní Bohatýra jsem musel především oprášit své znalosti azbuky a ruštiny. Spoustu, vlastně většinu historických a mytologických materiálů jsem našel na internetu v ruštině, od Kroniky dávných časů až po archeologické články. Stalo se mi kupříkladu, že knížku o mytologii ugrofinských kmenů mi přinesl známý z výletu do Estonska. S mytologií kavkazských národů mi radila třeba spisovatelka Františka Vrbenská, ona mě upozornila na Nartský epos, který jsem pár dnů poté čirou náhodou našel ve výprodeji za 5 korun...

7. V nedávné době Vám u nakladatelství Brokilon vyšel druhý díl Zlato Arkony, což je zakončení dvoudílného vyprávění o Černém Roganovi a vlkovi Goryvladovi. Opět, jak již tomu u Vás bývá zvykem, se čtenář setkává se slovanskými hrdiny, bohy a démony. Proč právě tato země? Čím Vás tolik fascinuje?
Zlato Arkony, jak název napovídá, se odehrává na severních pobřežích, v ústí Odry a na ostrově Rujána, který byl útočištěm pohanských Slovanů až do 12. století. Chtěl jsem tam Rogana a Goryvlada poslat, protože je to možná nejlépe zmapovaná slovanská oblast, o historii a mytologii polabských a pobaltských Slovanů víme asi tak tisíckrát víc než o té naší. Chtěl jsem ty poznatky nějak využít a zprostředkovat je čtenářům přes epický příběh o souboji slovanských a vikingských bohů.

8. Jak sám píšete na svých stránkách, tak jste spisovatel na volné noze. Co to obnáší? Jaké jsou největší výhody a nevýhody?
Nemá to žádné nevýhody. Jsem sám sobě pánem a pohodlně se uživím tím, co mě baví a v čem jsem údajně docela dobrý. Samozřejmě, chce to značnou míru sebekázně. Rozhodně nežiji nějakým bohémským životem, každé ráno sednu k počítači a píšu, dokud mozek funguje. Často pracuji i po nocích a o víkendech, ale to už k takové "práci", pokud tak tvorbu chcete nazvat, patří.

9. Kromě psaní knih se věnujete i filmům, u nichž píšete aktuality. Jedná se o známý web Moviezone a ČSFD, kde jste i častým komentátorem. Jaké s tím máte zkušenosti, a co Vám tato práce dává?
Jsem velký filmový a seriálový fanoušek a už dobrých 15 let i píšu filmové články a recenze. Budu ale upřímný, už mě to nebaví tak jako kdysi a snažím se to eliminovat na minimum. Je to prostě proto, že mě psaní beletrie baví a naplňuje víc.

10. Poslední otázkou Vám chci poděkovat za poskytnutý rozhovor a zeptat se Vás, jaké jsou Vaše plány do budoucna? Plánujete novou sérii anebo jednodílný román?
Teď mi knižně vyjdou fantasy-westernové příběhy o Callahanovi a hlavně historická detektivka Mrtvý na Pekelném vrchu, která je první částí rozsáhlejšího cyklu. Odehrává se na přelomu 16. a 17. století v době vlády Rudolfa II. a hlavní hrdinové, kapitán Stein a notář Barbarič, se v každé knize podívají do jiného města habsburské říše, aby tam vyšetřovali vážné zločiny, vraždy a spiknutí. No a budu pokračovat i v Dobrodružstvích kapitána Báthoryho. Popravdě, v Zlatě Arkony jsem se na nějaký čas rozloučil s tradiční fantasy a hodlám se teď věnovat hlavně historickým románům. Ale v takovém tom tradičním duchu, jak jsou mí čtenáři zvyklí - aby to bylo akční, napínavé a dobře se to četlo. Na tom záleží víc než na žánru.

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 redfox222 | E-mail | Web | 14. listopadu 2013 v 14:47 | Reagovat

Wau, díky, tohle byl opravdu zajímavý článek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama