Rozhovor s Valentinou Montevecchi

12. května 2012 v 15:56 | Temnářka |  Rozhovory z roku 2012
Valentina Montevecchi se narodila v roce 1995 v italské Florencii. Do pěti let žila v malém městečku u Florencie, poté se s matkou a mladším bratrem odstěhovala do ČR, vlasti matky. V současnosti studuje na SOŠ oděvní a SOU ve Strážnici, obor grafický design. Mezi její záliby patří psaní, čtení - především dobrodružná a fantasy literatura, malování, zpěv a hudba. V budoucnosti se chce nadále věnovat psaní a studovat na FAMU v Praze.
http://valentina-montevecchi.blog.cz/



  1. Pokud správně počítám, je ti sedmnáct, knížka vyšla v prosinci, takže jsi ji musela psát v patnácti nebo v šestnácti. Šlo o tvůj první literární pokus? V kolikati letech ses vlastně ke psaní dostala?

Ano, je mi sedmnáct, kniha mi vyšla v šestnácti letech, ale psát jsem ji začala již ve dvanácti. A nebyl to můj první literární pokus. Již od pěti let jsem milovala knihy. Dědeček mi je četl, a když jsem se naučila číst, četla jsem jednu knihu za druhou, a poprvé pero do ruky, abych napsala vlastní příběh, jsem vzala ve 3.třídě, když mi bylo devět let. Tehdy jsem napsala třicetistránkovou povídku pro děti o nezbedné rodině z doby Paleolitu, kterou jsem bohužel při jednom z našich stěhování ztratila. Poté jsem se pokoušela na tento příběh navázat druhým dílem, který jsem nikdy nedokončila, stejně jako další dva příběhy. V pozdějších letech jsem napsala i pár scénářů pro školního dramatický kroužek, kam jsem chodila. Ale stejně nejvíc mi v paměti zůstane můj první pokus, neboť největší vtip byl v tom, že stránky byly slepeny zleva do prava.

  1. Mohla bys našim čtenářům stručně popsat cestu rukopisu do nakladatelství?

Víš, vlastně jsem nikdy nepočítala s tím, že by mi kniha mohla někdy vyjít na světlo světa. Byla to pouhá náhoda, či osud. Kdysi ji dával můj strýc přečíst svému kamarádovi, který je novinář, a ten muž mi řekl, že je to akorát tak dobrý, že bych se mohla v budoucnu stát novinářkou. Tím jsem s pokusy skončila. Teprve, když jsem vyhrála v soutěži na nejmenovaném rádiu první místo s cenou o setkání s panem Davidem a spoluúčastí na jeho koncertu, kde jsem si s ním zazpívala, mi máma navrhla, jestli bych mu ten příběh nechtěla ukázat, že má dost zkušeností s knihami, které musí před zpracováním muzikálů přečíst, že by mi snad mohl poradit, jakým směrem bych se měla v budoucnu dát. Nikdy jsme však netušily, že by se mu příběh natolik líbil, že mi hned ten večer ještě říkal svůj názor na příběh (po tom co o pauze přečetl 2 stránky) a týden na to mi napsal, že chce, abych příběh dokončila, a navrhl mi, že by mi knihu vydal. Díky jeho pomoci se můj příběh dostal do redakce nakladatelství Čas.

  1. Jak na vydání reagovalo tvoje okolí?

Moje rodina reagovala, stejně jako já - s úžasem a překvapením, a přátelé na to reagovali buďto s úžasem a radostí, či jiní s "opovržením" a závistí.

  1. Většina autorů začíná s publikací mnohem později. Jak myslíš, že na svou prvotinu budeš nahlížet v takových pětadvaceti nebo pětatřiceti? Hodláš v literární tvorbě i nadále pokračovat?

To je zajímavá otázka. V pětadvaceti se své prvotině budu snad smát, či když se k ní po několika letech vrátím, snad se budu divit, co jsem tehdy psala. A co se týče mé budoucí literární tvorby? Od dvanácti let jsem započala s literární tvorbou, 5 let jsem psala první díl, nyní dokončuji díl druhý (jestli se ten dočká vydání je ve hvězdách), chci celkově dokončit sérii Knihy světů, a poté mám namyšlené dalších cca 5-6 příběhů - dva z nich jsou založené na historických pramenech a příběhy pochází z opravdového života.

  1. Všimla jsem si, že se věnuješ i malování a tvé obrázky vypadají skutečně dobře. Uvažovala jsi i o kariéře ilustrátorky?

Děkuji, jsem ráda, že se ti líbí. Maluji ráda, to byl jeden z důvodů, proč jsem nyní na SOŠ se zaměřením na grafický design, a i když mám v plánu jít na vysokou školu s jiným zaměřením a grafice se nadále nevěnovat, chtěla bych se věnovat ilustraci knih - jak svých, tak i jiných autorů, kdyby se mi snad někdy poštěstilo.

  1. Máš i nějaké další koníčky?

Kromě malování, čtení a psaní? Jistě! Mám ráda hudbu a ráda zpívám. Hudbu, kterou opravdu miluji, a které jsem propadla, je irská hudba. Nadále hraji na kytaru, snažím se učit hru na flétnu, miluji přírodu a ze sportu mě nejvíce baví plavání, softball a ringo. A jak kamarádky říkají, ráda se neustále směji. :D

  1. Jaká čtenářská reakce tě zatím nejvíce potěšila nebo pobavila?

Nejvíce mě potěšila reakce paní zástupkyně ředitele z jedné ZŠ, kterou jsem navštěvovala. Tuhle paní jsem měla velice ráda, a proto jsem byla opravdu potěšena její reakcí na mou prvotinu. A co se týče pobavení, toho jsem se dočkala při mém prvním rozhovoru pro nikkiweb.blog.cz , kde se naskytl hoch, který se vyjadřoval spíše k mé osobě, než k mé knize. :D
Ale radost mám pokaždé, když se dovím, že je o mou knihu zájem, a že se líbí i dospělým - někdy mi přijde, že dokonce se líbí dospělým více, než dětem. :D

  1. Co naopak škarohlídi? Jak se vypořádáváš se závistivými lidmi?

Kolem takových projdu denně milionkrát. Jejich názory si poslechnu či přečtu - každý má právo mít svůj názor - a když budou jejich poznatky dobré a oprávněné, zamyslím se nad nimi a třeba se jimi přizpůsobím, ale jestli chce někdo jen závidět, řekla bych mu jediné, že nemá nač. Každý má právo vybrat si svou cestu. Já jsem si již svou vybrala.

  1. Pořádáš besedy? Kde se ti zatím besedovalo nejlépe?

Bohužel, u této otázky musím říci ne. Ještě jsem se nezúčastnila besed, ale snad v budoucnu... :)

  1. Představ si, že bys byla hostem literárního workshopu a měla radit lidem, kteří chtějí psát. Čím bys začala?

Tím, že si musí věřit a mít hlavně trpělivost. I když se může zdát být lehké knihu vytvořit, je to hodně náročné, a to ve všech směrech. A i když se jim bude zdát, že jejich práce nikam nevede, bude zapotřebí se zachytit již zmiňované trpělivosti a dotáhnout to dokonce. Co my víme, co mohou přinést zítřejší dny? :)

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 nel-ly | Web | 12. května 2012 v 16:19 | Reagovat

teda slečnu, blog ani knihu neznám, ale z rozhovoru se zdá velice sympatická a vydat knihu v šesnácti a ještě takhle... gratulace, je to úžasné a určitě musím zjistit, o co se jedná
takže jdu pro zatím zkoumat blog

2 Lady Diabolus | Web | 12. května 2012 v 17:13 | Reagovat

[1]: Nápodobně. Autorka se zdá být sympatická osoba, takže jdu na průzkum.

3 Mňoukla&vymňoukla | Web | 14. května 2012 v 19:45 | Reagovat

Obdiv, obdiv, obdiv, obdiv! Nejenže je spisovatelka velice sympatická, ale má nehoráznou horu štěstí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama