Rozhovor s Hope

3. dubna 2012 v 1:43 | Temnářka |  Rozhovory z roku 2012
Dnes vám přinášíme rozhovor s autorkou romantických povídek Hope, která v této době pobývá v Anglii. :-)

Hope o sobě...


Největší část mojí tvorby tvoří HP FF. Poslední dobou ale čím dál tím víc píšu originální tvorbu. Vzhledem k tomu, že jsem nenapravitelný romantik a snílek, tak snad nikoho nepřekvapí, že je to všechno romantika a někdy taková až je mi z toho špatně. =o) Mimo psaní strašně ráda čtu knížky, teď hodně v angličtině, protože právě jsem v Anglii, zpívám, hraju na flétnu, navrhuju oblečení, chodím na dlouhé procházky - při těch mívám ty nejlepší nápady - a chodím plavat.



Interview...


Z tvého medailonku jsem vyčetla, že momentálně pobýváš v Anglii. Jak dlouho už tam jsi a jak jsi se tam vůbec dostala?

V Anglii jsem od konce září, kdy jsem odjela jako au pair. Byl to můj sen už od šestnácti a po maturitě jsem bohužel odjet nakonec nemohla, tak jsem musela počkat až do září. Nebylo to tak úplně dobrovolné rozhodnutí, ale bylo to nejschůdnější řešení a já jsem opravdu ráda, že moje volba padla právě na au pair v Anglii. =o)

Kdybys měla srovnat život v Anglii a v České republice, jaký vidíš největší rozdíl?

Já osobně v tom, že tady jsem míň v depresi. A taky mi přijde, že tady je to všechno tak nějak úplně o něčem jiném. Jak bych to jen řekla...když tak čtu články o politické situaci v ČR, tak jsem opravdu ráda, že jsem tady. Navíc mám pocit, že tady jsou lidi víc přátelští, i když určitě ne všichni. A hlavně, v Anglii dýchá na člověka historie snad z každého kouta.

Napadlo tě už usídlit se v Anglii natrvalo? Případně, kdy se hodláš vrátit?

Napadlo mě to několikrát, ale taky mě napadlo, že bych tady zůstat nechtěla. Je to sporné. Přece jenom v Čechách mám rodinu, jenže upřímně...tady jsem šťastnější a taky si tady vydělám víc než v Čechách - dneska je bohužel většina věcí o penězích. =o/ Pokud se ale vrátím, tak myslím, že to nebude dřív než za dva roky. =o)

Jakým způsobem ovlivnil pobyt v Anglii tvou tvorbu?

Já mám pocit, že nijak, protože o Anglii jsem se v jedné své originální povídce zmiňovala dávno před tím než jsem sem jela.

V jakém prostředí se tedy tvé příběhy odehrávají?

Amerika - většinou blíže nespecifikované místo anebo Česká republika. Nic kromě HP FF se v Anglii neodehrává. Zatím. =o)

Proč zrovna HP FF?

Protože jsem naprosto propadla kouzlu světa Harry Pottera, i když celkem pozdě, bylo před Vězněm z Azkabanu. S psaním HP FF jsem ale začala až při čekání na oficiální překlad Relikvií. Předtím jsem spolu se Sedmožrouty netrpělivě očekávala překlad další kapitoly od Velkého Sedmy, když pak bylo po všem, tak se tam objevila výzva, abychom začali psát povídky. A já jsem si tenkrát naivně myslela, že napíšu jednostránkové něco a skončím.

S kterými postavami z HP pracuješ nejraději?

Rozhodně s Poberty. Pak se mi líbí práce i s Dracem nebo dětmi Harryho a spol.

Teď mi pro změnu řekni něco bližšího o své originální tvorbě.

Moje originální tvorba začala napsáním povídky do soutěže, tam se sice neumístila, ale já ji poslala do jednoho dívčího časopisu. Je to sice malý úspěch, ale i ten pro mě znamenal hrozně moc. =o) Pak mě tak nějak zničehonic napadlo, že bych mohla zkusit něco většího. Od doby, kdy jsem začala psát mě pronásledovala myšlenka na to, že bych mohla jednou napsat knížku, na čemž sice pracuju, ale nemyslím si, že z toho něco bude. =o) A pak přicházely nápady samy od sebe. Stejně jako přišla moje sestra s prosbou o pomoc se slohem, já neodolala a protože to dopadlo dobře, tak to byla moje druhá povídka zveřejněná v časopise, opět dívčím a to byl zatím poslední úspěch. =o)
Takže hlavním tématem tvých příběhů je láska?

Já bych řekla, že jediným. =o)

Jaký je tvůj názor na fenomén "láska na první pohled"?

á myslím, že je to možné. Mám pocit, že jsem ji zažila. Říkám, že mám pocit, protože už je to dávno a ta vzpomínka postupem času vybledla. Možná se mi v první chvíli jenom líbil a láska přišla až s druhým, třetím, desátým pohledem, nevím. A myslím si, že pokud se někdo zamiluje na první pohled a je to láska oboustranná, tak mají neuvěřitelné štěstí, které jim já osobně budu závidět. =o)

Napadlo tě někdy začít psát něco jiného než romantiku?

Napadlo. Několikrát, ale pokaždé když jsem se pokusila rozvést nějaký nápad, který neměl mít s romantikou původně nic společného, tak stejně nakonec skončil jako romantika. Já asi prostě nejsem schopná napsat nic jiného. Já nedokážu ani zabít svoje postavy. Až na nějaké výjimky, samozřejmě.

Co tvé čtenářské preference?

Přečtu prakticky všechno. Harlequinky, dívčí románky, fantasy knihy, horory, detektivky, historické romány, učebnice. =oD

Je něco, co bys chtěla na závěr vzkázat svým čtenářům? Třeba pro změnu pár vět v angličtině, ať na nás dýchne místo tvého nynějšího pobytu.

V angličtině? Dobrá tedy. =o) I'm so glad, that you're reading my romantic stories. It means to me much. I know, that I'm writing only romantic, but it's me and I tried do something with it, but it's impossible. I hope you'll still read my stories, because I need your support.



Ukázka...


"Nechceš s náma jet večer na koncert?" snaží se Dominik o hovor.
"S váma?" při čekání na odpověď tajím dech.
Uchichtne se. "Jede Dan s Mončou, Karin s Davidem a já bych byl strašně rád, kdybys ty jela se mnou."
"Proč sebou nevezmeš Gábinu?" zkřivím rty v úšklebku.
Nik si povzdechne. "Kolikrát ti mám ještě vysvětlovat, že s ní nechodím? Líbala ona mě, ne já ji!"
"A ví to ona?"
"Co?" je zmatený.
Zastavím se a otočím čelem k němu. "To, že s ní nechodíš. Možná bys jí to měl ještě jednou vysvětlit, protože ona evidentně žije s tím, že spolu stále chodíte nebo alespoň znovu chodit budete. Víš, kolik jsem si vyslechla řečí, ať tě nechám, protože jsi s ní? Víš, jak mi vždycky bylo? A když pojedu na ten koncert, tak to bude nejpozději v pondělí vědět!" podívám se stranou. "A zase z toho bude spousta řečí."
Chytí mě za ramena. "Copak tobě jde o nějaké řeči? Myslel jsem, že ti na mínění jiných lidí nezáleží."
"Však ne," dám mu za pravdu. "Já se zeptám našich, jestli můžu jet a dám ti vědět," ujistím ho a opět se rozejdu k našemu domu.
"Kdyby tě nechtěli pustit, tak řekni, že jedeš se mnou," volá na mě se smíchem.
Samozřejmě tím vykouzlí úsměv na mých rtech, který mi vydrží těch pár metrů domů. Tam zmizí při pohledu na zamračenou mamku, když vidí, že nákup nenesu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aneta | 4. dubna 2012 v 21:43 | Reagovat

:) parádní rozhovor...jen musím podotknout že i v Čr je historie na každém rohu či chodníku, lidi jsou slepí a zajimají se jen o profláknutá historická místa, kdežto regionální historii nevěnují pozornost

2 Hope | Web | 4. dubna 2012 v 23:03 | Reagovat

[1]: já netvrdím, že historie v ČR není, jen tady ji vážně vidím na každém kroku =o) i když, pravda, ve Warminsteru teď míň než předtím ve Windsoru...

3 edithhola | E-mail | Web | 6. dubna 2012 v 21:48 | Reagovat

Doufám, že Ti ta romantika vydrží:-) Já zase nic romantického napsat neumím a mám dojem, že neumím ani přečíst. Ale ukázku jsem přečetla!

4 Lady Diabolus Mortem | Web | 7. dubna 2012 v 18:59 | Reagovat

Vypadá to parádně. Autorka mě každopádně zaujala. Taky bych chtěla na nějaký čas do Anglie. Asi potřebuju nějakou jinou zemi, Česká republika mi přijde poněkud zkažená a nudná. Ta ukázka vypadá fantasticky, rozhodně přečtu něco dalšího. ^_^

5 *Wulfric* | Web | 13. dubna 2012 v 20:49 | Reagovat

Pěkný rozhovor! :)
Do Anglie bych se také rád podíval.
Ukázka byla zajímavá, ale není to můj šálek kávy .)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama