Rozhovor s Terezou "Colleen" Benešovou

3. února 2012 v 14:38 | Temnářka |  Rozhovory z roku 2012
Dnes vám přinášíme rozhovor se zajímavou mladou autorkou fantastiky Terezou Benešovou alias Coleen. Řeč bude nejenom o jejím magickém světě Gjorků, ale i její vášni pro sporty a o úskalích publikace na internetu. :-)


Tereza o sobě

Podle kalendáře dávno dospělá, ale přesto stále s duší malého dítěte. Užvaněná, nezodpovědná, nespolehlivá, líná a prakticky nesvéprávná osoba, se kterou se neradno přátelit.
Na ulici byste si mě nevšimli. Sluchátka v uších a kapuce mě schovávají před okolním světem, abych mohla nerušeně brouzdat tím vlastním. Psaní je pro mě únik z reality, která se často nevyvíjí podle mých představ. Je to ventil - možnost ovlivňovat co se stane a řídit kroky mých hrdinů. Když mám mizernou náladu, vymáchám jim tlamičky v nějakém pěkném maléru a hned je mi líp. Protože jsem ale dobrák od kosti, většinou je z něj vytáhnu relativně nepoškozené.
Kromě psaní mám ráda sport. Patnáct let jsem hrála závodně házenou, což už teď kvůli zranění nemůžu, ale pokud se mi podaří zdárně ukončit třetí ročník FTVS, mohla bych jí v budoucnu alespoň trénovat.



Interview

Na svém blogu publikuješ na pokračování román, který se jmenuje Gjorkové - Tajemství minulosti. Můžeš nám o svém literárním dítku říct něco bližšího? Kdo jsou to ti Gjorkové? Proč je jejich minulost tak tajemná?


Gjorkové jsou národ žijící pod hladinou oceánu, kam se schovali před lidmi a okolním světem. Díky magii si dokázali vybudovat vlastní svět, do kterého se nikdo bez jejich vědomí a povolení nedostane. Jsou rozděleni na tři rody. Každé má své vlastní město, vlastnosti, schopnosti a tajemství. Po počáteční spolupráci, přišly neshody a s nimi i válka, která skončila smrtí toho, který ji vyvolal a narozením jedné malé holčičky.

Nefas vyrůstá mimo svůj domov a hned jakmile je jí umožněno vrátit se, začne pátrat a dloubat se v minulosti. Zjistit co, jak a proč, ale není tak jednoduché. Děti nevědí a dospělí mají pusu na zámek. Nefas nakonec svoji pravdu dostane, jenomže možná by bývala byla raději, kdyby to tak nebylo, protože ne každá pravda, se dá snadno skousnout.


Nefas mi připadá jako velmi atypické jméno. Pověz mi o této hrdince něco bližšího. Jak si k ní přišla? Inspirovala ses nějakou reálnou osobou? Hrdinkou z bájí? Je to tvoje vlastní alter ego?


Alter ego bych neřekla. :-) Někdy se sice skutečně chová tak, jak bych se v danou chvíli možná zachovala i já, ale občas mi děsně leze na nervy. Chvílemi mám i dojem, že ta holka vůbec nemá smysl pro humor a dobrodružno. :-D Na rozdíl ode mě, má poměrně prořízlou pusu, nenechá si nic líbit a jde si za svým, dokud to nedostane. Lenost máme společnou. :-)

Je to naprosto smyšlená postava, která mi vlezla do hlavy a paličatě ji odmítla opustit, dokud jsem ji nepřesunula na papír. Jméno měla ještě dřív, než podobu. Uvízlo mi v paměti už hodně dávno z nějaké povídky, právě pro svoji atypičnost. Řekla bych že se k ní hodí i v kontextu s příběhem, protože v překladu znamená něco jako neprávem, nebo nespravedlivě. Její život je tak trochu nespravedlivý.


Takže Gjorkové nejsou tvojí prvotinou. Řekni mi něco o svých předešlých dílech. Byla i ta situována do světa pod hladinou oceánu?


V podstatě jsou. Do světa fantasy jsem se propadla někdy před třemi lety, díky jedné HP FF povídce, která mě neskutečně chytila. Čím déle jsem ty povídky četla, tím víc se mi v hlavě rodilo nápadů, ale žádný nebyl dost "silný", aby mě donutil ke psaní.

Gjorkové jsou úplné miminko, narodili se mi v hlavě loni v létě a zatím jsou to jediné, čím se můžu pochlubit. Ráda bych napsala i něco mimo podmořský svět, ale nejdřív musím dopsat je, protože dokud mi v myšlenkách běhají moji ožábření přátelé, nic kloudného ze mě nedostanete. :-D

Dřív jsem psala hlavně fejetony a kratší příspěvky na jeden komerční web. Bohužel, dnes už má ta stránka jinou podobu, než v době mého působení a všechno čím jsem tam kdy přispěla, zmizelo v jakémsi archivu, do kterého já už dnes nemám přístup. Zálohováním dat jsem se samozřejmě neobtěžovala. :-)


Mimo psaní je tvou velkou láskou sport, dokonce studuješ na fakultě sportovních studií. Pověz mi o tomto svém koníčku něco víc. :-)


Sport můžu v jakékoliv podobě, především míčové hry. S balonem jsem blbla už od malinka. Mamka dokonce tvrdí, že jsem uměla dřív házet, než chodit. :-D V devíti letech jsem se začala naplno věnovat házené, která mě bavila hlavně pro svojí rychlost a nepředvídatelnost, a zůstala jsem u ní až do nějakých čtyřiadvaceti. Tenhle sport, bohužel není v čechách tak známý, jak by si zasloužil. Většina běžné populace si ho plete s přehazovanou. :-D

Jakou malou mě kolikrát štvalo, že ostatní děti si jezdí na hory a školu v přírodě, zatím co já musím na soustředění běhat dokolečka, dokola... ale když pak stojíte v přeplněné hale, ve finále jednoho z největších turnajů Evropy, nad hlavou vám vlaje česká vlajka a v uších zní hymna, je to pocit, který se nedá nijak popsat. Nelituju jediné minuty, kterou jsem tomu obětovala.
Přetržené kolenní vazy a dvě operace mi bohužel udělaly tlustou tečku, se kterou, já už dnes nic nesvedu. Ale takový je život. :-)


Myslíš, že se tvoje záliba ve sportech promítá i do tvých textů? Nelákalo tě někdy napsat povídku vyloženě o nějakém sportovci, třeba házenkářce, kde bys zúročila své bohaté zkušenosti?


Určitě přemýšlela, ale to už je dost dávno. :-) V době, kdy pro mě házená znamenala všechno, jsem si říkala, že jednou určitě napíšu něco ve stylu, Klapzubova jedenáctka nebo Metráček. :-D

Svět fantasy a svět sportu jsou hodně odlišné, a přiznám se, že díky tomu, že sport teď znamená studium, víc mě baví ten kouzelný a nadpřirozený. Možná pro svoji neuskutečnitelnost. Jsou to vlastně takové pohádky pro velké děti, mezi které se hrdě hlásím. Ostatně je na čase si to na stará kolena přiznat. Jsem přerostlé dítě. :-D

Možná ale jednou napíšu něco deziluzivního ze sportovního prostředí. Myslím, žes mi právě vnukla nápad. :-D


Když už jsme u těch nápadů, co vlastně plánuješ do budoucna? Budeš pokračovat v příbězích o Gjorcích?


Ti kteří přečetli ten příběh celý, v podobě v jaké je na internetu vědí, že nemá konec. Sice by mi stačilo odebrat jeden poslední odstavec a rázem by to bylo uzavřené, ale několik dobrých duší mi naznačilo, že jestli na něco takového jen pomyslím, mohl by se mi stát nepěkný úraz. :-D Upřímně, já skutečně nerada cihly v oknech, takže pokračování bude. :-) Pracuje se na něm už teď, ale jde to pomalu (zkouškové, no...)
Bez legrace, těch nezodpovězených otázek je tam příliš na to, aby to zůstalo tak jak to je. Původní plán byly dva díly, ale možná budu ráda, když se vejdu do třech. To už je ale předbíhání. Uvidíme.


Všimla jsem si, že máš kapitoly svého románu uložené mimo blog.cz a zaheslované. Docela to chápu, nápady se kradou jako všechno ostatní. Nebo máš k tomuto kroku jiný důvod? Doporučila bys podobný postup i ostatním? Nemyslíš si, že to naopak online povídku připraví o čtenáře?


Mám prvních deset kapitol veřejných a zbytek je skutečně zaheslovaný. Asi je pravda, že částečně to čtenáře může odradit (a nejspíš i odradilo), ale pro mě je to také ukazatel, kolik lidí je ochotných udělat pohyb navíc proto, aby si to dočetli. Pokud je pro někoho jeden vzkaz nebo mail takový problém, půjde si někdo takový tu knihu koupit? Zaplatí za ni?

Veřejná je skoro polovina, to je myslím dost, aby člověk poznal jestli ho to zaujme nebo ne. :-)

Chápu, že je to nepříjemnost, ale snažila jsem se to čtenářům udělat co nejpřístupnější a nejméně komplikované. Některým, jsem kapitoly dokonce posílala na mail, protože tam byl nějaký problém se zobrazením těch stránek, na kterých je to uložené.
Ochrana před kopírováním je samozřejmě druhá věc...


Přesto se publikování online románů stává čím dál populárnější. Dokonce mnozí autoři román nejprve publikují na internetu a až potom ho vydají knižně. Jak se k tomuto trendu stavíš? Koupila by sis kupříkladu takový román, třeba v případě, že už bys knížku četla online na webu autora? Myslíš si, že je podobný přístup rozumný z hlediska prodejnosti knihy?


Tohle je strašně diskutabilní. Podle mého názoru má zveřejnění celého díla pro autora spíš víc záporů, než kladů. Kdybych si já někde přečetla celý román, musela bych si být jistá tím, že si ho budu v budoucnu chtít přečíst znovu, jinak bych si ho pravděpodobně nekoupila. Na druhou stranu nejsem velikým zastánce e-booků a čtení z počítače všeobecně, takže, bych si raději přečetla jen kus a pak si knihu koupila. Není nad staré dobré listování. :-)

Zveřejnění jen části je velmi dobrá reklama a zároveň pro čtenáře jistota, že ví, do čeho jde. Sebehezčí obálka a sebelákavější anotace nemusejí znamenat, že kniha bude podle mých představ.
Já osobně si kupuji knížky buď podle autora, nebo na doporučení.



Ukázka:

Stála před Aterovým kabinetem a sledovala bleděmodrý kámen, který na ni v jeho dveřích vyzývavě čekal. Tak strašně se jí nechtělo dovnitř, že zvažovala možnost prostě ho vzít a zmizet.
Stejně mě odsud vyloučí, ať tam vlezu, nebo ne...
Nejistě natáhla ruku, ale ve chvíli, kdy se ho chtěla dotknout, se od schodů ozvalo syknutí. Nefas nadskočila a s bušícím srdcem se otočila po směru zvuku; V mezipatře se krčil Jack a dělal na ni posunky typu − zkus to, a uškrtím tě.
Sakra, jak se sem dostali tak rychle, problesklo jí hlavou a s povzdechem se zase otočila zpátky, aby roztřesenou rukou zaklepala, když tedy jinak nedají.
Dutý zvuk klepání ještě ani pořádně nedozněl, když se dveře otevřely tak prudce, až jí srdce vynechalo další tep.
Ještě jednou, a dostanu infarkt, pomyslela si Nefas, když hleděla do tváře profesora Atera, který byl evidentně vytočený do velmi vysokých otáček.
"Dovnitř!" procedil skrz zuby, aniž by se zdržoval zdvořilostními frázemi.
Taky přeji hezký večer... ušklíbla se v duchu, když překračovala práh, vstříc následujícím minutám přínosné konverzace.
Ater za ní bouchl dveřmi, v mžiku se přesunul za svůj stůl, kde se opřel o ruce a shlížel na ni s výrazem boha pomsty. "Můžete mi laskavě vysvětlit, co to mělo znamenat?!" odsekával každé slovo.
Nefas se nadechovala k jedné z výmluv, ale byla přerušena prásknutím do stolu. "A proč jdete až teď, když jste tady měla být už před třemi hodinami?"
"Promiňte, nechtěla jsem rušit u večeře," pípla Nefas první, co ji napadlo.
Ater se narovnal a založil si ruce na hrudi. "Jistě. Večeře sice skončila již před nějakou tou dobou, ale vy jste mě jistě chtěla nechat to jídlo i v klidu strávit," ušklíbl se. "Vaše starost o mé zažívání je skutečně dojemná."
Nefas nasucho polkla a nervózně těkala očima po místnosti.
"A co moje nervová soustava? Té vám líto není?" pokračoval.
"Omlouvám se, pane."
Ater svěsil ruce, udělal tři rychlé kroky a hrozivě se nad ní sklonil, až couvla a narazila zády o jeho psací stůl. "Mě vaše omluvy nezajímají," zasyčel jí do obličeje. "Já chci slyšet vysvětlení."
"Já jsem... my jsme se s Jackem −" koktala, ale byla opět přerušena. Tentokrát ovšem ne profesorem, ale jemnými vibracemi, které cítila v zádech, v místě, kde se opírala o stůl. "...nepohodli," dokončila s vytřeštěnýma očima větu. Jestli to bylo to, co si myslela, nezbývalo jí než doufat, že si Ater nevšiml, že se mu tady právě zachvěl nábytek.
"Nepohodli," zopakoval nevěřícně. "A vy se nemůžete jít někam tiše urazit. Vy ho musíte přizabít, a zrovna v místě, kde se pohybuje nejvíc lidí. Navíc způsobem, nad kterým pozvedne obočí polovina sboru."
"Neovládla jsem se. Omlouvám se," sypala si Nefas popel na hlavu. Oběma rukama za zády křečovitě svírala okraj stolu a snažila se uklidnit splašené srdce. − Zdálo se, že si skutečně ničeho nevšiml.
"Vaše lítost je mi k ničemu, když musím poslouchat, že mám agresivní studenty, kteří ty chudáčky z ostatních vesnic neustále tyranizují," vyprskl Ater už z trochu větší vzdálenosti a rezignovaně vydechl nosem.
"Víte, slečno − když se někde něco stane, první, kdo je podezříván, jsou lidi z Prayy, a podobné útoky to jen potvrzují."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rainy freedom | Web | 3. února 2012 v 19:27 | Reagovat

Och bože, zase hrdinka, ktorá všetkých zachárni. Klišé.

2 Storycollector | Web | 3. února 2012 v 19:57 | Reagovat

Och, ale fantasy a psaní o sportu se dá skloubit, když vymyslíš vlastní fantasy sport a zasadíš ho do svého smyšleného světa.

3 Storycollector | Web | 3. února 2012 v 20:03 | Reagovat

Rainy, ty už jsi něco od Colleen četl, že víš, že hlavní hrdinka je Mary Sue, protože podle ukázky se to poznat nedá? Nechci tě urazit, jen se ptám. V rozhovoru stojí, že jen pátrá po své minulosti...

4 Rainy freedom | 3. února 2012 v 21:21 | Reagovat

[3 Ja spoznám klišé na sto kilometrov. :P Teraz vyzniem ako totálny debil, ale vážne  si myslím, že autorka s tým zamýšľa niečo takéto. A koniec koncov, pátranie po minulosti, to sme tu už mali. Prečo niekto píše a prečo niečo takéto, keď originalita bude vždy originalita... (šak aj ja píšem, ale ešte nikdy som nedala na papier čosi, čo som počula z tisícich strán).

5 P. D. | Web | 3. února 2012 v 23:25 | Reagovat

[4]: závidím ti, že jsi schopná najít tolik nových témat.... já, ať vezmu do ruky jakoukoli knihu, vždy tam najdu něco, co už tu někdy v nějaké podobě bylo. publikuj, celý literární svět čeká na čerstvou krev.

6 Tereza Matoušková | E-mail | Web | 4. února 2012 v 1:12 | Reagovat

Mně osobně se námět poměrně líbí a pokud Grojci vyjdou knižně, rozhodně si jeden výtisk pořídím.

Rainy, pokud píšeš a jsi tak dobrá, jak tu o sobě tvrdíš, ráda s tebou udělám rozhovor.
Můj mail je: terezamatouskova@post.cz. Budu se těšit na ukázku tvého originálního díla a medailonek s tvými dosavadními úspěchy na poli literatury.

Hic Rhodos, hic salta!

7 Colleen | Web | 4. února 2012 v 10:37 | Reagovat

Pac, Terezko, děkuju :-)
Storycollector: Nad touhle možností jsem uvažovala, ale to už by se opravdu podobalo něčemu, co už tady bylo...
Rainy: Nikoho nenutím to číst. Terezka mě požádala o rozhovor a já jsem jí za tuhle možnost prezentace vděčná :-) Nebudu z příběhu prozrazovat víc, než je nutné, jen abych ti dokázala, že se ubírá jiným směrem, než se domníváš.

8 Fabulator | Web | 4. února 2012 v 11:41 | Reagovat

Dle mého, i kdyby to bylo klišé, není to taková tragédie. Na příběhu není nejdůležitější jak skončí, ale jak se na tu kouzelnou poslední stránku dopracuje. Chvílemi mám dokonce pocit, že nepsat klišé, je v dnešní době už pěkné klišé.

Už toho bylo vytvořeno, že se snad už ani nedá psát nic plně originálního, protože vždycky se najde někdo, kdo vyhrabe nějakou zašlou knížku s prachem na deskách a začne do ní ukazovákem dloubat hlásaje: "To už tady bylo."

Dokud se psaní neomezí na ctrl+c a ctrl+v, tak vždycky tady bude nějaká originalita. A jelikož čtenáři dosud nehlásají "bože, lidi, to je klišé" nebo "on čaruje? jé, to už jsem četl", můžeme si oddechnout.

9 Rainy freedom | 4. února 2012 v 15:13 | Reagovat

[6]: A kde som tvrdila, že som v písaní taká dobrá? No nič, sorry za úprimnosť, ľudia.

10 P. D. | Web | 4. února 2012 v 17:36 | Reagovat

citace: (šak aj ja píšem, ale ešte nikdy som nedala na papier čosi, čo som počula z tisícich strán)

11 Rainy | 4. února 2012 v 19:45 | Reagovat

[10]: Ale tam nie je spomínané, že píšem nejak extra dobre, iba, že sa snažím písať originálne. A to je rozdiel. Teda vlastne tak som to myslela. Ale nechcem byť zlá, musím uznať, že autorka môže písať vážne pekne a nechcem ju súdiť len podľa prvého dojmu. A tiež nechcem, aby som tu a teraz vyzerala ako krava. :-)

12 Abigail | Web | 4. února 2012 v 20:41 | Reagovat

Já jsem z příběhu naprosto nadšená :) Je pravda, že jsem měla tu a tam nějaké připomínky ohledně dosti velké podobnosti s jinou knižní sérii, ale bohužel, v této době už nelze napsat nic doopravdy originálního vzhledem k tomu, že už tu vše bylo. Příběhy se píší od doby vzniku písma... co bychom chtěli. Vlastně i nástěnné malby vypovídali určitý příběh.
Pěkný rozhovor :)

13 Rainy | 4. února 2012 v 21:42 | Reagovat

[6]: I-/ Neviem, čo je na mojom komentári vtipné. Prečítaj si ešte raz, čo som napísala a nerob láskavo nejaké vymyslené závery.

[5]: Ja som nevravela, že mám veľa nových tém, písala som, že nenapíšem niečo, čo už sme tu mali veľakrát. Nevieš čítať, či čo?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama