Rozhovor s Barborou Jiříčkovou

16. února 2012 v 19:45 | Jitka Ládrová |  Rozhovory z roku 2012
Tímto zajímavým rozhovorem bychom vám rádi představili novou redaktorku Jitku Ládrovou. :-)

V dnešním interview bych vám ráda přiblížila začínající mladou spisovatelku Barboru Jiříčkovou. Celý rozhovor byl veden po zprávách na internetu, protože Bára je teď v Oklahomě, v indiánském městečku Tahlequah.


  • Než se dostaneme ke knize samotné, jak bys, Báro, srovnala život v České republice a tam?
Styl života je určitě rozdílný v různých koutech Ameriky, z vlastní zkušenosti to ale ještě bohužel popsat nemůžu. Vím jen, že tady v Oklahomě se všechno zdá jaksi poklidnější, méně hektické, příjemnější. Ačkoliv jsme uprostřed kontinentu, je zdejší země považována za západ. Něco na tom bude, všude jsou tu potomci indiánů, je tu spousta luk, na kterých se pasou krávy, lidé jsou posedlí koňmi, lovem, fotbalem a kovbojskými botami. Jsou ale především neobyčejně přátelští, ochotní a usměvaví, to se mi na nich líbí nejvíc.

  • Kniha nese jméno Lantuin - Svítání osudu. Podle čeho jsi název volila a do jaké míry do jeho konečné podoby zasáhlo nakladatelství?
Slovíčko lantuin znamená "Dvojčata", která jsou ústřední dvojicí příběhu. Nesou v sobě odkaz prastaré mocné síly, která do nich vložila důvěru a předsevzala jim veliký úkol, jehož splnění bude vyžadovat spoustu úsilí a obětí. Bude to dlouhá cesta. Právě proto jsem zvolila tenhle název, aby čtenářům vždycky připomněl, že pokud chce člověk něčeho dosáhnout, musí v sobě objevit sílu, najít, pro co má talent a jít za svým cílem. Pro mě znamená lantuin naději, světlo. Podtitul Svítání osudu potom poukazuje k začátku, zdaleka ještě nejsme u konce…
Původní název už tedy knížce zůstal. Nakladatelství mi ho nechalo, prý aby si kniha zachovala můj autorský ráz.

  • Jak jsi už sama uvedla v dřívějším rozhovoru pro Jablonecký měsíčník, kniha je luxusní zboží. Člověk ji má přečtenou za několik málo dní, dá si ji do knihovničky a ve valné většině případů se k ní již nikdy znovu nevrátí. Málokdo si ale uvědomuje, kolik práce autora se za tím vším schovává. Máš nějak spočítané, kolik času tě napsání, revize a vlastní ilustrace stály?
Většinou se při podobných výpočtech řídím mezníky, třeba že první řádky jsem napsala v patnácti letech. Zhruba dva a půl roku trvalo dokončení rukopisu, který však pochopitelně potřeboval nespočet úprav. V osmnácti jsem se poprvé začala poohlížet po nakladatelstvích, podruhé o rok později, protože jsem se mezitím soustředila na maturitu a příjmačky na vysokou. Během toho jsem také kreslila ilustrace, které kvůli potřebě rukopis co nejdříve odeslat vznikly docela rychle. Nejúmornější ze všeho byly revize, škrty a opravy. Co si budeme povídat, něco, co napíšete v patnácti, většinou za své vrcholné dílo nepovažujete, potřebuje to trochu učesat.
Doufám ale, že knihy, do kterých autor vložil část svého života, nikdy nebudou působit obyčejným dojmem, naopak, budou dýchat.

  • Před odjezdem do USA jsi studovala v Pardubicích na vysoké škole literární obor. Jak moc ti při samotném psaní a hledání nakladatele škola pomohla? Doporučila bys ji i dalším začínajícím autorům pro rozšíření obzorů?
Na tu školu jsem šla právě s touhou dozvědět se o psaní a vydávání víc. Nejvíce mi v tomhle ohledu pomohl předmět "Editorská a nakladatelská činnost", který byl celý zaměřený na činnost nakladatelství, jednotlivé kroky a postupy, funkce všech různých lidí atd. Bavil mě a hlavně mi dovolil trochu nahlédnout pod pokličku a podívat se na knižní trh jinýma očima, díky člověku, který se v něm léta pohybuje. Nemyslím, že je to však jediná možnost, jak k podobným informacím přijít. Třeba o tvůrčím psaní existuje množství příruček či kurzů, ale právě "lidé z branže" jsou asi nejcennějším zdrojem. Mě se třeba paní redaktorka ptala, jestli jsem nezvažovala studium na literární akademii, kde by po mě prý skočili všema deseti. Byla bych jako bílá laň mezi vlky. Samozřejmě že se mi kdysi dostala ta myšlenka pod nos, ale už fakt, že je akademie placená, ji zase poslal plynout jinam.

  • Nescházelo moc a Lantuin ti vydal Fragment. Kolik nakladatelství jsi oslovila, než jsi se dohodla s Lika klubem, který ji nakonec vydal? Máš nějaký trik, jak na tyto "mocipány", jak je já nazývám?
Vyloženě pro tuto oblast trik nemám. Aplikuji na ni stejný postup, jako na vše ostatní: když něco chci, snažím se udělat sto procent pro to, abych toho dosáhla. Jestliže jedna cesta selže, zkusím jinou, nebo ještě naléhavěji tu první. Psát emaily, telefonovat, zkoušet a nevzdávat se. Jediným mým trikem snad bylo pokusit se zaujmout i jinak, než všichni ostatní. Namalovat si vlastní obálku, nakreslit ilustrace, oživit město, namluvit kus kapitoly na CD… Být kreativní.

  • Kniha je určena spíše pro mladší čtenáře. Co z ní bys doporučila i starším věkovým kategoriím, co by (kromě tvé výtečné narace, kterou obdivuji já) mohlo zaujmout je?
Každý začátek bývá nevinný. Člověk ale už tehdy vycítí, že se v něm skrývá stín nebezpečí, souká se zde pavučina tajemství a klíčí semínko dobrodružství. Mladším čtenářům pracuje fantazie na plné obrátky, vychutnají si příhody svých vrstevníků a baví se. Starší čtenáři zase odhalí nový svět, který už už čeká na své objevení. Mohou do něj uniknout, pátrat po původu a historii všech těch záhad, které se nakupily v počátku, mohou se inspirovat odvahou a důvěrou ve vše na první pohled nemožné. A mohou se těšit na vyspělejší pokračování!

  • Konec knihy otevírá nový svět. Už na křtu se tě lidé ptali, jestli chystáš pokračování, a dostalo se jim odpovědi, že ano. Prozradíš, jak jsi s ním daleko a kdy bychom se na něj mohli těšit?
Koncept nosím v hlavě a po všelijakých papírech už dlouho. Jako si Rowlingová zakládala svůj svět v papírové krabici, já vkládám poznámky a náčrtky za desky sešitů. K tomu samozřejmě pracuji na druhém rukopisu, zatím jsem u páté kapitoly, ale začínám se rozjíždět. Mám spoustu plánů, avšak termíny mají zatím pouze formát typu "co nejdřív to půjde".

  • Bylo moc hezké pozorovat, jak děti na křtu a autorských čtení žadoní své rodiče, aby jim tvou knihu koupili. Jak si užíváš tyhle chvíle, když vidíš, jakou radost a nadšení to u nich vyvolává?
Je to jako pohádkový sen. Samotnou knihu jsem psala proto, abych si tak kouzelný a napínavý příběh nenechala jen pro sebe, pro své fantazírování před usnutím. Přerostl mi přes hlavu natolik, že jsem mu musela dát podobu. Formu, která ho přenese k ostatním, aby ho mohli prožít. Bylo úžasné sledovat oči dětí, které si v náruči odnášely podepsanou knihu. Každý výtisk je takový odkaz světa Lantuin.

  • Je něco, co bys chtěla svým čtenářům vzkázat na závěr?
Nebojte se překonat začátek, čím dál se ocitnete, tím se vše kolem stává zajímavějším. Příběh se rozkošatí a nabere rychlost. Do kopce je to dřina, ale z něj dolů potom nebudete chtít zpomalit. Aplikujte to pro mou knihu i pro celý život.
Já vám už můžu jen popřát, ať se vše, do čeho vložíte snahu, v dobré obrátí a přinese sladké plody.

To bylo krásné rozloučení. No mně, Báro, nezbývá, než ti moc poděkovat, a budu se spolu se všemi ostatními těšit na další dobrodružství tvých hrdinů.

http://lantuin.blog.cz/

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KatyRZ | Web | 16. února 2012 v 20:00 | Reagovat

Co odkaz na autorčin blog? ;)

2 Matthias | E-mail | Web | 16. února 2012 v 20:07 | Reagovat

[1]: http://lantuin.blog.cz/

3 Skye | Web | 18. února 2012 v 4:02 | Reagovat

děkuju za rozhovor:)
na mém blogu je více info, víc o všem jiném než o knize, ale o té taky xD smím-li si dovolit drobnou reklamu :)
jinak, skvělý nový design!

4 Jitka | E-mail | Web | 19. února 2012 v 10:28 | Reagovat

Určitě můžeš, Baru ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama