O první větě

25. srpna 2011 v 14:32 | Sikar |  Tipy a triky - Děj
Tohle téma mě napadlo po návratu z Parconu, kde se odehrála debata má s Martinem Koutným a dalšími lidmi. Někdo říká, že hlavní je pro dílo jeho název, ale upřímně, spousta opravdu dobrých knih má názvy, které jsou ve výsledku nicneříkající či dokonce nezajímavé. (Zaujme vás podle názvu Pravda? Sestřenky? Zmije? Neatraktivní názvy, ale dobré čtení.) Ovšem když je otevřete, měla by vás do očí praštit první věta. To je přesně ta část textu, která mnohdy prozradí, jaký styl vyprávění máte čekat.


Během debaty padly různé první věty, ovšem než aby se tento článek změnil v hromadu citátů z knih, shrnu základní myšlenku celého rozhovoru. Konkrétně, jak to nedělat a jak to ne přímo dělat, ale co se většinou líbí.

Jak to nedělat:

Jednoho slunného odpoledne na obyčejné polní cestě...
Franta byl chlapec jako každý jiný, rudolící, s rozčepýřenými vlasy...

Ani jednu z těch vět nemusím dokončovat. Ani jedno z toho prosím ne. Ano, již na základní škole nás učili, že na začátku příběhu by měl být čtenář seznámen s prostředím a postavami, ale upřímně, pokud to vezmete takto doslovně, působí to... hloupě. Takovýto úvod bych předložil dětskému čtenáři, protože tomu musíte stručně a jasně naservírovat základní fakta, namísto, aby si je sám poskládal sám z náznaků v textu. Tudíž začátky typu "Za devatero horami" si nechte.

A nyní, jak to dělat!

1) Začneme přímou řečí.
"Skvělá práce, skutečně skvělá práce!" vykřikoval mužík za pultem a přehazoval si z jedné ruky do druhé malou krabičku. (Hrdina jiného dne - na MFantasy)
Jaká práce? Jaká krabička? Cože? O čem ten člověk mluví? Ke komu mluví?
Vidíte, kolik otázek ten začátek vyvolá? Čtenář honem čte dál, protože ho zajímá, co se tam vlastně děje. Když začnete přímou řečí, je hlavně dobré skočit do už rozjetého rozhovoru. Začít dialog slovy "Dobrý den, pane Nováku." není úplně košér (ačkoliv pokud by následoval text ve smyslu "Vzhlédl jsem ke dveřím, abych zjistil, kdo to řekl,", fungovalo by to slušně).

2) Hodíme čtenáře doprostřed dění.
Rvačka byla v plném proudu. (Báječná koupě - na MFantasy)
Nemůžeme použít klasickou otázku "Už se poprali?", ovšem nabízí se "Proč se poprali?", "Kdo se s kým pere?", "Jak velká to je rvačka?". Opět otázky, samé otázky.

3) WTF styl.
Strakatá kočka dlouze zívla. (Karty nelžou - ve sborníku Mlok 2011)
A tady se čtenář prostě optá jedno veliké WTF. Cože, kočka? Proč to začíná kočkou? A je úplně jedno, nakolik důležitou má ta kočka roli.

A takto bych mohl pokračovat donekonečna.

Zkrátka a prostě, první věta je důležitá.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 evi | Web | 27. srpna 2011 v 23:58 | Reagovat

Rozhodně je důležitá. A je to zvláštní - "Call me Ishmael" z Moby-Dicka je první věta vlastně vcelku o ničem, a přesto mi zůstává v hlavě i po všech těch letech od té doby, co jsem to četla...

2 Lady Diabolus | 28. srpna 2011 v 14:48 | Reagovat

Teď jsem začala psát knihu (už 25 pokus, já nepočítám s tím, že to bude kniha) a konečně jsem začala pořádně. Předtím jsem začala popisem krajiny a pak jsem nevěděla, jak dál. Jinými slovy, díky za hodně dobrý článek.

3 Lúthien | Web | 1. září 2011 v 21:06 | Reagovat

Já většinou začínám líčením přírody :D Škoda, že ta možnost není zahrnutá v anketě. Prostě se mi líbí na začátku navodit atmoféru. Ale někdy začínám i přímou řečí.

4 Jehane | E-mail | Web | 16. září 2011 v 13:03 | Reagovat

Tohle je opravdu zajímavé, o první větě jsem vlastně nikdy nepřemýšlela, vždycky mám spíš spoustu práce s vymyšlením názvu. Ale když se teď zpětně dívám na příběhy, které jsem přečetla a na jejich první věty ... máte pravdu, jsou ohromně důležité! Tímto autorovi mockrát děkuji za pořádné "dloubnutí do zad". Tyhle drobnosti si člověk jen tak neuvědomí a přitom jsou to tak zásadní věci :)

5 Nakano Miharu | Web | 25. září 2011 v 10:19 | Reagovat

Jo, první věta - u dalšího projektu si na to dám pozor xD ne že bych to nevěděla, ale vždy, když začínám psát, tak na to zapomenu xD
Jinak začínat přímou řečí mi asi vyhovuje nejvíc :)

6 Myší královna | Web | 12. října 2011 v 20:40 | Reagovat

Není to náhodou obšlahlé od Nekudy? Mi to tak připadá... netvrdím, ale připadá mi to tak...

7 Sikar | 18. října 2011 v 15:11 | Reagovat

[6]: Bude stačit, když se jako autor článku optám "Od koho že?"

8 Véčko | Web | 30. října 2011 v 14:26 | Reagovat

Je naprostá pravda, že první věta je nejdůležitější. Sama jsem to pochopila teprve nedávno. Každopádně jak se tak dívám, asi to pořád dělám špatně. Já se obvykle snažím nastínit atmosféru nebo popisuji přírodu, dění za oknem atd... :-)

9 Lyna Vanning | 2. listopadu 2011 v 21:44 | Reagovat

Pamatuju si když jsem minule odevzdavala slhovou praci učitelce na zakladce tak mi ji vratila s přeškrtlou první vetou s tim že to mam slohove špatne. Začinalo to : Tušeni že se ten moent bude opakovat opakovat drtil jeji duši, přála si ten příbech zapomenout ale furt se vracel. S učitelkou docela hadka a ted odevzdavam všechno co napišu druhe češtinařce i když nas už neuči. A velmi hezky článek, je to na 100% pravda a podle prvni vety se i knihy vybiraj. Ale mam tady knižku kterou jsem začala čist od asi 8 strany a je super ale prvni veta... Panebože :D

10 tarpantua | E-mail | Web | 14. května 2012 v 12:58 | Reagovat

Souhlasím. První věta je rozhodně důležitá. Mnohdy uvízne v paměti mnohem dyl než zbytek díla. Taky si většina lidí, než si knihu koupí, právě tu první větu přečte:)

11 Kalista | 15. srpna 2012 v 10:11 | Reagovat

Já jsem přečetla Krále krysu jenom díky první větě - "Já toho batarda dostanu!"

12 Julie Gyselová | E-mail | 2. prosince 2014 v 17:39 | Reagovat

Já se dřív na první věty moc nedívala, ale teď, když o tom tak přemýšlím, jsou opravdu důležité a to, jak na mě dílo bude působit, na nich záleží opravdu hodně...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama