Amy

4. srpna 2011 v 12:18 | Miselle |  Rozhovory z roku 2011
Jmenuji se Amy, říkají mi tudor rose a píši poezii, příležitostně i prózu… Tak nějak by mohlo začínat moje představení se. Kdyby ovšem mé básně a povídky nebyly ve skutečnosti krvavé skvrny a střípky z roztříštěného zrcadla mé duše, které alespoň zčásti svěřuji papíru. Pokud jste se v předchozí větě neztratili, mohlo by se vám u mě na blogu líbit :-) Připojíte se ke mně na krátkou procházku v mém osamělém světě?




1. Možná už je to trošku ohrané, ale nemohu se nezeptat - jak složité pro tebe bylo naučit se česky? Máš dosud nějaké problémy (s gramatikou, stylistikou), které nemůžeš překousnout? Co ti ze začátku nejvíce pomohlo při učení?
To je dobrá otázka. Přiznám se, že česky doposud moc neumím. Jsem sice schopná číst, ale psaní mi stále dělá potíže (např. skloňování slov). Postupně si však jazyk zdokonaluji. Začala jsem dlouhými rozhovory s mou spolubydlící a spolužáky, a nyní se k tomu přidaly i články na vašich blozích. Nebýt jich, nejspíš bych na tom s češtinou byla ještě mnohem hůř. Naštěstí jsem odjakživa patřila k těm šťastlivcům, kteří mají takříkajíc talent na jazyky. Proto se učím poměrně rychle, ale jednoduché to není. To mi ale nevadí - beru to spíš jako výzvu :-)

2. Určitě máš velmi zajímavé zkušenosti (změna prostředí, kulturní šok, jazyková bariéra), které by se daly skvěle využít v povídkách! Hodláš někdy své postřehy (třeba rozdílnost kultur, ve kterých jsi žila) někdy sepsat? Třeba formou románu. Je třeba něco, co tě v Česku doopravdy překvapilo? Ať už pozitivně nebo negativně.
Zábavné, že se ptáš. Víš, už delší dobu mám v rozepsaných článcích na blogu uložený příspěvek, který pojednává o největších rozdílech mezi Čechy a Angličany z mého úhlu pohledu, ale ještě jsem se nedostala k tomu, abych ho dokončila (a pochybuji, že někdy dostanu). Něco, co mě pozitivně překvapilo... To nejspíš bude nadšení, s jakou se leckteří mladí lidé učí cizím jazykům, často právě angličtině. A negativně... samozřejmě jsem se setkala i s nedůvěrou v lepším případě, nesnášenlivostí v tom horším. Za všechny takové příklady si vybavuji mladíka, který mě častoval lichotivým titulem "anglická svině". Většinou se mi ale dostává vřelého přijetí.
Jinak k první otázce - spíš ne. Jednak z toho důvodu, že by to bylo pravděpodobně docela nepřehledné (nežila jsem jen v Anglii a České republice, ale krátce i ve Francii a jiných zemích), a zadruhé si nemyslím, že by to čtenáře zase až tolik zajímalo. Úplně na své zážitky při psaní ale také nezapomínám. Většina mých výtvorů, ať už básnických, či prozaických, je ve skutečnosti právě o tom, co jsem zažila v minulosti. Má všehovšudy druhá povídka se odehrávala právě v Londýně, městě, kde jsem také chvíli žila. A součástí mého nového příběhu, pokud ho tedy vůbec někdy dopíši, budou mimo jiné i narážky na rozdílnou mentalitu a chování více kultur. Nebudou však tvořit hlavní děj příběhu... spíš by se dalo říct, že půjde o jakési koření textu :-)

3. Na blogu máš napsáno, že píšeš poezii, aby sis zlepšila češtinu. Co ale angličtina, jazyk, který zvládáš (snad?) mnohem lépe, používáš jej pro svá díla? (Třeba i nezveřejněná.) Kterému jazyku bys dala přednost při psaní dlouhého "životního" románu, pokud bychom předpokládali, že umíš všechny jazyky stejně dobře (třeba za pár let)?
Nejen poezii. Psaním celého blogu se v češtině zdokonaluji víc, než jsem na začátku předpokládala, že bych mohla. Z toho důvodu jsou prozatím všechna má díla (až na jednu báseň) napsána česky. Ráda se vyjadřuji v obou jazycích (i když anglicky je to pro mě samozřejmě přirozené, asi jako dýchání, kdežto nad češtinou musím vždy delší dobu přemýšlet). Proto si u každého příspěvku předem vybírám, v jakém jazyce bude. A pak je tu samozřejmě i ten důvod, že ne každý umí anglicky. Kdybych měla psát delší dílo, pravděpodobně bych zvolila - oboje! :-) Napřed bych ho napsala anglicky a pak bych si lámala hlavu s hledáním odpovídajících českých slovíček (jak ostatně postupuji při tvorbě mých básní). Sice by to trvalo delší dobu, ale já nikam nespěchám a nejspíš bych se tím mnohé naučila. Prozatím mi ale ke spokojenosti stačí to, že publikuji české příspěvky a občas je doplním nějakým anglickým, popřípadě francouzským slůvkem. Má dvorní překladatelka má tyto pasáže speciálně vyznačeny, aby je nechala být :-) Zrovna v tuto chvíli mimochodem sedí vedle mě, poslouchá hudbu ze sluchátek a pomáhá mi napsat odpověď na tvou otázku :-)

4. Říká se, že každý jazyk má svá specifika. Nějaká slovíčka, která v dalších jazycích nejsou. Jelikož můžeš takto porovnávat dva/tři jazyky, pověz: Je v něčem dalším čeština natolik odlišná (kromě slovosledu a tvorbě nových slov, skloňování podstatných jmen, časy...) od angličtiny? Co se ti na ní tolik líbí, jaká slova ti přijdou krásná? A naopak, co třeba oceňuješ na angličtině, co ti v češtině chybí. Je pro poezii čeština "lehčí/těžší"? (Myslím třeba při tvorbě dobrého rýmu.)
Nezdá se mi, že by se angličtina svým principem zase tolik lišila od češtiny (pozor, teď nemluvím o gramatice!). Samozřejmě že rozdíly tu jsou - největší bych viděla pravděpodobně v tom, že vy mnoho slov říkáte tak, jak je i píšete. To u nás prakticky neexistuje. Na češtině se mi líbí především to, jak zní. Je škoda, že to si člověk narozený a žijící zde, pravděpodobně nedokáže uvědomit. Občas se bavím tím, že sedím, poslouchám mou spolubydlící, jak si nahlas čte nějakou do češtiny přeloženou knihu a zároveň držím v rukou anglicky psaný originál. Nějaká oblíbená slova již mám, ale vesměs jsou stejná jako v angličtině (není to pro mě o tom, jak zní, ale o jejich významu), a pokud si přečtěte mé básně, myslím, že dokážete přijít na to, která to jsou :-) Příliš se s nimi totiž netajím :-) Kterým jazykem se ale lépe píší básně, to nedokáži určit. Já bych řekla anglicky, ale jelikož je to můj rodný jazyk, bylo by to vůči češtině nefér. Proto toto rozhodnutí nechám na případných čtenářích rozhovoru :-) Co myslíte vy?

5. Psala jsi, že básně obvykle tvoříš tak, že nejdříve napíšeš anglickou "předlohu", a poté překládáš do češtiny. Používáš při tom třeba různé "pomocníky" - jako je třeba slovník synonym, či stránky jakowww.rymy.cz, které generují slova, jež se rýmují? Jak se stavíš k takovým "básníkovým pomůckám"?
Onu stránku znám, ale nikdy jsem ji nepoužila. Přijde mi to (minimálně u rodilých Čechů, Moravanů a Slezanů, ať nikomu nekřivdíme :-) ) trochu zbytečné. Pokud už chtějí skládat básně, měli by vědět, co do nich napsat, ne? Nemluvě o tom, že ne každá báseň se musí otrocky rýmovat do posledního písmene. Kolikrát je lepší, když tomu tak není. Co se týče mých pomůcek, používám tradiční česko-anglický, anglicko-český slovník a jak už jsem se předtím zmínila, také mou spolubydlící :-) Občas najdu několik českých variant jednoho slovíčka (např. always), předložím je před ni a zeptám se jí, která se jí nejvíce líbí. To se ale týká především vymýšlení názvů básní... a musím s vděkem kvitovat, že poslední dobou její pomoc v tomto směru vyžaduji čím dál tím méně :-) Blog mi od jeho založení opravdu hodně pomohl.

6. Jsi tedy zastáncem volného verše? Co je pro tebe na básni to nejdůležitější? Zastáváš názor, že báseň by měla být především zvukomalebná, nebo že naopak že nejdůležitější je hluboké poselství?
Báseň mých představ by měla mít oboje. Nejvíce se mi líbí právě ty, které se dobře čtou a zároveň obsahují myšlenku. Ani se nemusí jednat o nějaké 'super hluboké, extra vážné' zamyšlení. Úplně mi stačí, když autor do básně vloží něco, čím ji učiní osobnější, intimnější. Ať už vzpomínku, tužbu nebo obdiv k někomu či něčemu... Nedá se říct, že bych byla zastánkyní jen volného verše a nebo rýmů. Nepreferuji ani jedno, ráda si přečtu báseň jakéhokoliv typu. Problém ovšem spočívá v tom, že amatérské rýmované básně nejsou většinou příliš vyvedené (ze zvukového hlediska určitě). Napsat striktně rýmovanou báseň je v tomto ohledu kolikrát mnohem těžší než použít volný verš. Proto by se člověk do rýmů pouštět neměl, pokud nemá opravdický jazykový cit. Na druhou stranu, i leckteré volným veršem psané básně jsou tak dohnané do extrému, až působí nelibozvučně a nehezky. To už by jejich autor rovnou místo poezie mohl začít psát prózu a udělal by daleko lépe jak pro sebe, tak i pro své případné čtenáře.

7. Uvažovala jsi někdy, že se pustíš třeba do veršovaného příběhu (epiky)? Buď formou balady/romance, nebo dokonce nějakého malého eposu? Myslíš, že v dnešní době je o takovéto žánry vůbec ještě zájem?
Ne. Možná jste si povšimli, že mé básně bývají obvykle poměrně stručné. Myšlenku, kterou chci vyjádřit, vtisknu do několika řádků, maximálně slok. Cokoliv navíc by tak už byla jen přebytečná a nudná omáčka, kterou nemám ráda. Zájem o eposy a podobné literární útvary možná je, ale spíš jen ve specifických a velmi úzkých kruzích (například mezi lidmi, kteří se aktivně zabývají studiem historie a její literatury). Proto pokud bych někdy náhodou napsala něco podobného, jistojistě bych neočekávala obrovskou čtenářskou oblíbenost :-)

8. Máš nějaký literární vzor, spisovatele/básníka, který je ti inspirací a nakopne tě do tvorby vlastních děl? Je mezi tvými oblíbenými autory i nějaký Čech?
Přiznám se, že jsem na čtení nikdy příliš nebyla. Až nedávno jsem se k němu dostala, ale prozatím jsem nedokázala najít někoho, kdo by mě svým stylem psaní fascinoval natolik, abych ho mohla zařadit do kolonky 'oblíbený spisovatel'. Takže ani žádného Čecha. Předpokládám nicméně, že to přijde časem :-) Inspiraci ke psaní vždy tak čerpám ze sebe - z mých zážitků a vzpomínek. Nikoho jiného k tomu naštěstí nepotřebuji :-)

9. Myslíš si, že se v Česku dá prorazit jako spisovatel/básník? V drtivé většině případů se tím člověk neuživí, ale mnohdy je složité sehnat i věrné čtenáře, kteří by si knihu vůbec koupili. Je to v zahraničí podle tebe jinak? Myslíš si, že by Česko mělo své - možná budoucí - umělce více podporovat? (Soutěže, vydávání sborníků, autorská čtení...)
Možné to určitě je. Sice se jedná o poměrně vysoký cíl, ale pokud má člověk dostatek talentu, odhodlání a štěstí (poněvadž štěstí je také velmi důležité, ať kdokoliv tvrdí pravý opak), může ho dosáhnout. V ČR je situace podle mého názoru ještě poměrně dobrá. Minimálně se tu koná dost soutěží, ve kterých se autoři můžou zviditelnit a časem si i vybudovat nějakou čtenářskou základnu. Neřekla bych, že v zahraničí jsou šance příliš rozdílné. Jistě, můžete klopýtnout o více příležitostí a udělat si více kontaktů, ale zase o ně musíte soupeřit s vyšším počtem lidí. Nakonec to stejně doopravdy je ve většině případů o tom, jak moc ne/jste dobří, máte tvrdou hlavu a přeje vám štěstěna :-)

10. Kde se vidíš za pár let? Uvažuješ o tom, že by jsi zužitkovala své jazykové znalosti a zkušenosti třeba v zaměstnání? Chtěla by jsi někdy vydat např. sborník básní, nebo je pro tebe psaní "jen" koníčkem? Chtěla by ses nějak pravidelně zúčastňovat spisovatelských soutěží, nebo si na to zatím netroufáš?
Asi svým přístupem dělám všem začínajícím pisálkům ostudu, ale... je mi to jedno. Upřímně neřeším, co bude za rok, natož za pět let. Nějaké plány samozřejmě mám, ale nejedná se o nic konkrétního, takže v případě nouze se mohou klidně z hodiny na hodinu změnit. To je na tom právě to zábavné :-) Psaním jsem se nikdy nehodlala živit, proto vydání sborníku nevidím jako příliš pravděpodobnou variantu. Možná někdy v daleké budoucnosti... A co se týče soutěží, prozatím se jim vyhýbám. Ne že bych si na ně netroufala, vždyť v konečném důsledku přece o nic nejde, ale nenarazila jsem doposud na mnoho soutěží, které by mě zaujaly. Prozatím jsem se zúčastnila pouze soutěže na vašem blogu... a byla jsem úspěšná, mé dílo jste vybrali do Sborníku. Potěšilo mě to, ale dál jsem se tím nezaobírala. A tak je to v tomto případě se vším. Jednoduše budu sbírat zkušenosti a příležitosti, tak jak mi přijdou do cesty - žádný stres :-) Proč taky?

Ukázka (báseň Vždycky):

Klečela
Pod nelítostnou oblohou
A naslouchala
Jak se hvězdy probírají k životu
Nevinné, jasné... za nic nemohou

A pak zasyčela souhvězdí
"Pověz nám prastaré pověsti
o krutosti,
milosti,
zářné dětské radosti."

A tak povídala
Dlouho, předlouho
Čas ji nakonec pocukroval
Rudým prachem zapomnění
Co na tom, že ji rozbije?

Ubohá malá lilie...
Navždy si opět vzpomene.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama