TerkaMat

15. července 2011 v 11:10 | Miselle |  Rozhovory z roku 2011
V minulosti je budoucnost. Historie a fantazie je pro mne způsob, jak uniknout z přítomnosti. Vyrostla jsem na fantasy, westernech a Egypťanu Sinuhetovi, kámošky mi říkají, že jsem moc "úzkoprsá", svá největší tajemství si totiž nechávám pro sebe. Mám svůj cíl a mířím k němu. Jsem skromná a zároveň chci dosáhnout něčeho velkého, nechci být jenom někdo, já chci být Někdo. Nesnáším, když někdo říká já chci tohle a tohle, ale asi to nedokáží. Těch slov se štítím, jdu za svým cílem, vím, že si člověk musí věřit, když chce něco dokázat.



1. Jako blogger školou povinný se rozhodne nevyhneš ani vymýšlením a tvorbou svých prácí (ať už se jedná o slohovky nebo seminární práce). Jak myslíš, že ti blogování - a psaní vůbec - pomáhá? Cítíš se třeba jistěji při vyjadřování svého názoru, nebo zatím nic takového nepociťuješ? Změnil blog nějak tvůj život?
Blogovat jsem začala již v roce 2006, ale se psaním jako takovým jsem doopravdy začala v roce 2007, kdy jsem rozepsala svou první "knihu". Díky blogu mám jistě výhody při psaní oněch "zákeřných" slohovek, nebojím se napsat svůj opravdový názor a navíc se na blogu mohu zlepšit ve svém celkovém stylu psaní, za což vděčím komentářům od čtenářů i náhodných "kolemjdoucích".
Pokud jde ale o živá setkání, kdy mám s někým mluvit z očí do očí, byla bych nejraději, kdybych mohla mít v ruce tužku a papír nebo notebook, abych mu všechno mohla napsat. Při psaní se zkrátka cítím sebejistěji.
Blog jednoznačně přispěl k mé velké životní změně - začala jsem se věnovat psaní naplno a začala jsem psát povídky, což mi nikdy moc nešlo.

2. Máš tedy teď nějakou představu, kam bys chtěla jít třeba na vysokou? Chtěla bys být novinářkou, nebo literární kritičkou? Co pro tebe znamenají knihy obecně, jaké vyhledáváš?
Dříve jsem vyhledávala především fantasy knihy, jak ale stárnu, začínám být o hodně vybíravější, nejraději mám historické romány, nejlépe pořádně tlusté a se složitou zápletkou.
Obvykle vyhledávám knihy od autorů, kteří dnes již třeba nežijí, líbí se mi jejich styl psaní a často i originalita knihy. V mé knihovně najdete Miku Waltariho, Alexandra Dumase, Charlese Dickense, ale nikdy jsem nepohrdala dobrodružnými knihami od Julese Verna nebo Karla Maye.
Knihy jsou pro mne důležitou životní součástí, často mi totiž říkají: Bývaly i horší časy, tak se nevzdávej. Jednoznačně směřuji tou spisovatelskou cestičkou, kdysi bylo mým přáním být redaktorkou časopisu National Geographic, cestovat po světě a dělat perfektní fotky a potom o svých cestách psát. Podobný, lehce technický obor mne přitahuje dodnes, chci psát knihy, ale ráda bych se věnovala psaní scénářů, do budoucna uvažuji o FAMU.

3. Taková cesta je plná hrbolů, a mnohdy zcela neschůdná. Setkala jsi se někdy s opravdu tvrdou - třeba i nespravedlivou - kritikou? Jak vůbec vnímáš kritiku všeobecně, ať už se týkají přímo tebe nebo tvých povídek? Je třeba nějaká, na kterou "nedáš sáhnout", i když třeba ve skrytu duše víš, že není úplně dokonalá?
Kritiku jsem vždycky brala jako "kamarádku". Nikdy mi nevadilo, když mi někdo více zkritizoval dílo, ne vždycky jsem samozřejmě přijala všechno co mi lidi napsali, ale to, s čím jsem třeba i já sama souhlasila, jsem se vždy snažila zlepšit.
Jednou jsem se vyjádřila ke kritice na jednom literárním serveru, potom jsem toho trochu litovala, jelikož mě tam potom dost sepsuli. Ale s publikováním povídek jsem tam nepřestala, už kvůli tomu člověku, co mne sepsul. Naopak jsem se rozhodla ukázat mu, že mne od psaní neodradil a od té doby jsem se o mnoho zlepšila.
Nejdůležitějšími kritiky jsou pro mne čtenáři a potom profesionálové, někdy třeba nabízím své povídky časopisům, zatím jsem se ale dočkala jen jedné, avšak kladné odpovědi.
Nedotknutelná povídka? Teď zatím nechávám kritikům všechny povídky napospas, ale přesto mám jednu z těch starších, která se mi dost líbí, a to je povídka Hadonoš. Ani nevím proč, zřejmě mi u ní jde o to, jak jsem tam namíchala dvě svá oblíbená témata - historii a fantastično v podobě starořeckých bohů.

4. Inspirace. Mnohdy jí máme tolik, že nevíme, co dříve napsat, a pak půl roku hledíme na prázdný papír. Jelikož se orientuješ i směrem k historii, předpokládám, že se o ni zajímáš. Kde jinde, kromě knih, čerpáš inspiraci? Jak si představuješ třeba ideální - tudíž nejvíce inspirativní - den? Co hudba, ovlivňuje tě?
"Poté se kdesi v dálce objevil kopec a na něm se odrážely sluneční paprsky od vysokých, krvavě červených střech." - pro čtenáře povídky to byla jen obyčejná fráze. Pro mne to je čtrnáct let života a nevyčerpatelná inspirace. Právě hrady a zámky jsou jedním z posledních spojení dnešního světa a historie. Právě tam často nalézám inspiraci i důležité informace pro své příběhy. A samozřejmě ve zmíněných knihách, nebo časopisech, ale i v některých galeriích...
Miluji, když mi do uší hrají Queeni a já se vracím ulicí k nám domu a přitom se dívám skrz domy na hrad, tyčící se na kopci nad naším domem. Dost lidí na mne kouká jako na blázna, že poslouchám takovou "starou" kapelu, ale pro mne jsou jejich písně inspirující, Freddie byl geniální textař a některé jeho písně často říkají mnohem více než jiné, moderní.
Hudba je pro mne uklidňující záležitostí, možná i inspirující, ale když chci psát nebo jinak tvořit, nesmí hudba hrát, protože bych se soustředila jenom na texty písniček, místo tvorby.
Občas mne hudba ovlivní, že mám třeba nějakou vidinu, kterou potom musím nakreslit. Psaní ani moc neovlivňuje, i když...

5. Řekni nám něco o tvém zájmu v historii. Které období/národ tě třeba nejvíce inspiruje? nebo se takto zatím nezaměřuješ a píšeš tak nějak "ze všech období"? Chtěla bys historii více studovat?
Dříve jsem chtěla být archeoložka. Jak se ale začínám stále více směřovat k literatuře, uvědomuji si, že na studium zcela odlišných škol se asi opravdu nedostanu, takže jsem tento sen zatím odsunula do pozadí. Ale je mi jasné, že podrobnějšímu studiu se stejně nevyhnu, chci se věnovat především období antiky a starověku, tedy Řím, Řecko, Starý Egypt… Je to vzdálená historie, ale z toho, co o dané době víme se dají zpracovat zajímavá díla. Fascinuje mne propracovanost tehdejší mytologie a pověsti, které na sebe vzájemně navazují.
Momentálně se ale věnuji i jiným tématům, vždy jsem se zajímala o středověk, nedávno jsem psala několikadílnou povídku o zániku Templářů, chystám se psát také o všem dobře známém rodu Tudorovců.
A něco málo píši i ze současnosti, především se to týká "neřestí" dnešní mládeže, se kterými se můžete setkat na každém kroku.

6. Třeba konkrétně v tvé povídce Hadonoš jsem narazila na pěkné pasáže, psané dnes již ne tolik používanou starou češtinou. Je to pro tebe přirozené, píšeš tak historické povídky pořád, nebo to děláš záměrně a kontroluješ svůj styl psaní? Myslíš, že by styl měl odpovídat danému historickému údobí (a kultuře), objevovaly se v něm archaismy, ustálené výrazy jako klení apod., nebo na tomto podle tebe vůbec nesejde?
Styl psaní a styl řeči, kterým postava mluví je pro příběh určitě důležitý. Vytváří to charakter jednotlivých postav, míst i doby, a potom celé povídky. Při psaní se nechávám inspirovat knihami, sleduji styl psaní, který používají různí autoři, zjišťuji co se mi jako čtenáři líbí, co do daného děje a doby skvěle zapadá.
Čtu třeba i povídky a knihy od středověkých autorů, je to zase něco úplně jiného a vtahuje mne to blíže k dané době, takže zase vím, jak se daní lidé chovali, co nosili, atd... Tyto zkušenosti potom přenáším do své povídky/knihy. Snažím se tak vtáhnout čtenáře do děje, aby příběh opravdu prožil.
Svůj styl psaní nekontroluji. Když se to hodí, jde mi to zkrátka samo od sebe, občas mám ale zase chvíle, kdy se přeci jen musím kontrolovat.

7. Takže souhlasíš s tím, že by povídky ze středověku měly dodržovat reálie tehdejší doby (řeč, tradice, oblečení, styl uvažování)? Jak se třeba díváš na úskalí fantasy literatury, kdy autoři mnohdy vůbec nerespektují "jejich dobu" (přece, i v jiných světech, které se odehrávají v době "středověké", nebudou přemýšlet a uvažovat jako typický člověk 21. století). Všímáš si takových rozporů v povídkách, snažíš se jich sama vyvarovat, nebo necháváš v tomto směru své fantasii volnou ruku?
Ano, takové povídky by to určitě dodržovat měly.
Pokud jde o fantasy literaturu, od dětství se držím pravidla, že fantazii se meze nekladou, ale fakt je, že nějaké meze by to mít mělo. Tak určitě, když mám fantasy postavu žijící ve "středověku", nebudu jí přeci do rukou cpát mobil, aby si mohla zavolat svým přátelům a říct jim, kde zrovna je. Co kdyby náhodou měl její úhlavní nepřítel po ruce kouzelné odposlouchávací zařízení? Taková literatura už je podle mne opravdu hodně přehnaná a i nehezká, rozhodně se jí snažím vyvarovat.
Raději mám typické fantasy, kdy mají hlavní postavy jen samy sebe a musí se spoléhat na vlastní sílu a schopnosti, než na super vymoženosti, které jim vyčaruje potulný druid. Na druhou stranu, nějaké to kouzlo po ruce se také může hodit, ne? :-)

8. Letmo ses mi zmínila o knize, kterou připravuješ. Prozraď nám o ní něco, na co se mohou tví čtenáři těšit. :) Bude se nějak lišit od tvé dosavadní tvorby?
Je to má druhá rozepsaná kniha. Vlastně jsem ji během deseti měsíců dokončila a teď prochází maximálními úpravami. :-) Já byla vždycky blázen do fantasy a když už píši knížku, tak je to také fantasy. Tato vznikla z několika řádků, které jsem si jednoho dne vymyslela ve škole.
Mladík jménem Ernian je synem rytíře, jež sloužil králi, avšak jednoho dne zmizel, prý našel vejce tvora, jenž má podle pověsti dosadit na trůn pravého krále. Ernian se tak náhle ocitá ve světě, kde jsou všichni jeho nepřáteli a po boku družiny několika lidí se vydává zachránit mocného tvora z říše nemrtvých...
Více toho neprozrazuji, kniha má složitější zápletku, což vám mohlo dojít při čtení těch několika řádků výše. :-) Má spolužačka mi jednoho dne zase řekla, že z mého vyprávění soudí, že se to podobá Eragonovi. To nemůžu vědět, jelikož jsem Eragona ani jeho pokračování nečetla a film jsem také neviděla. Doufám ale, že to tak nebude, protože by mne to od dalšího psaní této knihy asi odradilo. Nechci být kopírka. Už tak jsem přestala psát svou první, před pár roky rozepsanou knihu, protože jedna česká spisovatelka před rokem vydala naoko stejnou. :(

9. Ono je docela těžké vymyslet originální příběh. Já osobně si myslím, že dnes to prakticky nejde. Už staří klasici se inspirovali (= prakticky kopírovali) antické dramatiky a básníky. Přesto jsou jejich díla uznávaná. Co si o tom myslíš? Je takové dílo - vzniklé na motivy originálu, resp. přepsáním podobného námětu - plnohodnotné, nebo bude vždy jen "kopií"? Považ, kolik moderních, úspěšných beletrií je vlastně jen znovu zpracovaný příběh z minulosti. Myslíš, že originální dílo tvoří především autorův styl, nebo je v tom ještě něco jiného? Co třeba Fanfikce, jsou plnohodnotné?
V dnešní době vzniká dost kopií, jmenujme třeba Stmívání a po něm vznikající knihy typu vampýrká akademie, škola noci… Na tyhle knihy se dívám jako na ne příliš plnohodnotné, tak jako na Stmívání. To je dle mého názoru kopie Upířích deníků.
Pokud jde o staré klasiky, je rozdíl v tom, nechá-li se někdo inspirovat a napíše-li někdo naprostou kopii jiné knihy. Oni navíc psali svým vlastním, pro mne zajímavým stylem, který jejich příběhům dodával kouzlo. Dnes je podle mne hodně těžké najít v knize, kdy se někdo inspiroval a kdy zase přepisoval.
Třeba u výše zmíněných knih pro mládež je to pořád jedno a to samé, příběh o lásce, odehrává se na střední škole, nejlépe milostný trojúhelník… To už mi přijde jako kopírování a těm knihám nedávám až zase takovou váhu. Ale ne, že bych je občas také nečetla. :D Faktem je, že všechno se opakuje, hold to tak musíme brát, ale co je moc, to je moc a potom už bych to zvala nesmyslnými kopiemi. Nebo spíše hrabivostí?
Jinak o Fanfikce jsem se popravdě nikdy moc nezajímala. Podle mého názoru jsou zajímavé, fanoušci si vytvoří vlastní pokračování určitého příběhu, na druhou stranu si ale myslím, že to může danému pisateli dost ubrat, když si o něm lidé řeknou. Jo, ani vlastní postavu si nevymyslí, musí kopírovat Harryho Pottera, nebo tak.

10. Kde se vidíš tak za 5 let? Chtěla by ses účastnit nějakých soutěží se svými povídkami, nebo budeš dál psát spíše pro radost a pro své blogové čtenáře? Uvažuješ, že nějaká svá díla pošleš nakladatelstvím, nebo vydáš na své náklady? Co si myslíš o vydání knihy na vlastní náklad?
Blog mi přinesl mnoho zkušeností - pozitivních i negativních. Naučila jsem se psát povídky, což mi nikdy předtím nešlo. Z negativních zkušeností bych mohla jmenovat třeba střety s nepříjemnými lidmi, kteří mi záviděli, nebo se jim prostě líbilo škodit a za cíl si vybrali můj blog. Díky tomu jsem se s takovými lidmi naučila "komunikovat" a takové mne to naučilo opatrnosti na internetu.
S povídkami se chci určitě účastnit soutěží. Ne se všemi, většinou jsou soutěže s fantastickým tématem a popravdě, fantasy povídky mi moc nejdou, tudíž většina zveřejněných povídek je opravdu pro radost a pro čtenáře.
Vydat vlastní knihu je můj sen již několik let. Už to raději ani nepočítám, ale tipuji, že jsem s tím začala v páté třídě. Určitě to chci rozeslat nakladatelstvím, velkým i malým, a uvidím, co z toho bude. Vydat knihu vlastním nákladem také nemusí být špatné, ale napoprvé to asi není zrovna jednoduché a především to není zrovna levné. Myslím, že spisovatele, co začali právě u vlastních nákladů stojí za to obdivovat. :-) I já o tom stále trochu uvažuji.

Ukázka:

Posadil se na židli a opřel se hlavou na stůl. Jeho oči se opět zalily slzami. Pes, který cítil, že zemřel někdo, koho miluje, si lehl do pelechu vedle svého pána, stáhnul ocas a smutnýma očima hleděl kamsi do dálky. Snad vzpomínal, možná přemýšlel, kdo je ten blízký člověk, co mu právě zemřel. Jeho zrak však náhle upoutal dlouhý předmět, plazící se po zemi. Tiše se plazil až k Asklépiově holi a pomalu se kolem ní začal omotávat. Pes se hrozivě rozštěkal, Asklépios mu nevěnoval pozornost.
Had se omotal až skoro k vrcholu Aklépiovi hole a spokojeně zamrskal jazykem. Chvíli sledoval velkýma, černýma očima plačícího Asklépia.
"Taková ostuda. Syn boha a pláče."
Asklépios se překvapeně podíval na místo, odkud se hlas ozýval. Nikdo jeho tajemství přeci nezná. Spatřil však jen velkého zeleného hada, jež se mu omotává kolem holi. "No jen se neděs, víš kdo mě posílá?"
Snad se zbláznil? Asklépios vyskočil od stolu, ten had nemůže mluvit!
"Ale mohu. A také čtu myšlenky. Sss. Poslal mě sem tvůj otec Apollón. Svěřil mi possslední tajemství medicíny. Takové, které ty ještě neznáš. Ssss..."
Asklépios k němu přistoupil zpět. "Tajemství medicíny? Existuje ještě nějaké další, které bych snad neznal? Kentaur mě naučil všem."
"Ne, jednomu ne. Zeussss mu to zakázal. Sss... Je to tajemství života a sssmrti. Ssss... Lektvar, který oživí mrtvé.

EDIT (16:20): Vzhledem k záměně autorek jsem přejmenovala przatimně zpovídanou autorku přezdívkou, pod kterou publikovala ve Sborníku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Siwa | Web | 15. července 2011 v 13:27 | Reagovat

Temnářčiny články mám strašně ráda. Ten nadhled a občasné hádky s jejími hlavními hrdiny. :D Za pět let ji vidím jako autorku jedné dvou oblíbených knih. :)

2 Terka | E-mail | Web | 15. července 2011 v 13:30 | Reagovat

[1]: Pozor! Já nejsem Temnářka, jen se skoro stejně jmenujeme. ;-)

3 Tereza Matoušková | E-mail | Web | 15. července 2011 v 13:43 | Reagovat

[1]: Přesně tak, ne že by mě to nějak štvalo, ale když člověk vidí pod cizí prací komentář "něco něco Temnářka" (a kdyby to bylo jednou... je to pravidelně), je to takové, hmmm, trochu nepříjemné. Samozřejmě, nikoho nemůžu nutit, aby si dával pseudonym, ač už jsem to navrhovala. Plete se to a čím dál víc, zvlášť když obě děláme do fantasy. :-)

4 Siwa | Web | 15. července 2011 v 13:48 | Reagovat

[2]:,[3]:: Aháá, a mě tam pár věcí nesedělo. To "k" se snadno přehlédne :D. Vybraly jste si to teda úžasně - obě něco společného s fantasy, proč nám to děláte? My ze sebe pak děláme blbce :D.

5 Siwa | Web | 15. července 2011 v 13:49 | Reagovat

[1]: Radši mi ten komentář smažte, nemá to s článkem co dělat :D

6 Terka | E-mail | Web | 15. července 2011 v 13:54 | Reagovat

[3]: Naučíme lidi číst... :-)

[5]: Souhlas :-)

7 Tereza Matoušková | E-mail | Web | 15. července 2011 v 14:03 | Reagovat

[5]: Já bych to nemazala, z článku jako takového skutečně není zřejmé, že nejde o mě a to mi dost vadí. Takže buď to nějak jasně odlišit, nebo všude psát: Nejde o tu, ale o tu.

[6]: No, o tom bych dost pochybovala. Nechci se hádat, ale zajímalo by mě, jestli tobě samotné není nepříjemné, když si tě lidi pletou s někým jiným?

Mně osobně to začíná vadit.

Teď je to možná jedno, ale představ si, že skutečně vydáš knížku a potom to každý bude považovat za knížku moji? Třeba ti do recenzí psát nějaké žvásty o Podmoří? O soutěžích, kde jsi nesoutěžila?
To budeš všude psát, sorry, já nejsem Tereza Matoušková, ale jenom ŠOVÁ?!
Promiň, ale zní to dost absurdně.

8 Siwa | Web | 15. července 2011 v 14:09 | Reagovat

[7]: Tak to nevím, co budete dělat... O_O

9 Terka | E-mail | Web | 15. července 2011 v 14:24 | Reagovat

Mně se moje jméno líbí a nehodlám si jej měnit. Že mi lidé pořád říkají Matoušková a já je musím opravovat, to už je pro mě stará tradice. Samozřejmě, že mi to vadí, ale podle mne to Temnářce vadit nemusí, protože, když vydám knihu a někdo si blbě přečte moje jméno a místo toho si koupí knihu od Terezy Matouškové, myslím, že z toho bude mít + jenom ona, ne já. Což už ale Temnářka výše psala. Já se také nechci hádat... Ale jinak, nějaké nápady na "odlišení" už mám...

10 Tereza Matoušková | E-mail | Web | 15. července 2011 v 14:35 | Reagovat

[9]: To je relativní. Já bych to vůbec neřešila, kdybych neviděla, že jsi šikovná a nemyslela si, že to někam dotáhneš a pak z toho budeme mít obě jenom nepříjemnosti. Nechci si přetahovat tvoje zásluhy na sebe a nechci plést hlavu jak čtenářům, tak všem ostatním. Chápej, že jediné co na obálce odliší autora od autora je jeho jméno, takže by bylo fajn se nějak dohodnout.

Nemusíš si přece měnit celé jméno, když se ti líbí. Případně si můžeš pohrát třeba jenom s křestním. Stačí pár písmen, případě si dodělat druhé jméno (Stanislav Kostka Neumann atd.) a bude to jasné. Zatím vše visí jenom na mé "Temnářce" a takto jsem vedena jenom na blogu, ne třeba v databázích, ve sbornících atd. Takže to odlišení i z tvé strany by bylo fakt potřeba.

11 Sikar | 19. července 2011 v 11:21 | Reagovat

[10]: Není trochu egoistické navrhovat někomu jinému, ať si přidá druhé jméno, jen aby si vás nepletli? To byste si mohly dát obě dvě rovnou pořadový čísla.

12 Sikar | 19. července 2011 v 11:28 | Reagovat

Ostatně, dámy, představte si situaci, že byste se ani jedna o té druhé nikdy nedozvěděly, až najednou jednoho dne by byly na pultech knihy od obou.

Řešily byste to pak nějak?

13 Storycollector | Web | 1. srpna 2011 v 22:02 | Reagovat

Oj, to mi připomíná stejný problém dvou autorů rpg her, ale že se něco podobného naskytne i na malém českém písečku, to bych nečekala. Aspoň je tam rozdíl toho jednoho písmenka. Tak mě napadá, když jedna je Tereza Matoušková, tak si druhá může říkat Tereza K. Matoušová. Prostě jen K, žádné další jméno, vyrovná se tím počet písmenek a vizuálně se to odliší, takže se na knižních obálkách nepopletete.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama