Überzbraně na entou

29. června 2011 v 9:16 | Sikar |  Tipy a triky - Prostředí
Tradá, jdu zdrbat další nešvar současné fantastické literatury! Meč, jenž vyrobil bájný kovář. Kouzelný luk, s nímž vždy zasáhnete cíl. Speciální stíhačka, která v sobě má nabušeno milion efektních zbraní a dalších zařízení. Ano, řeč bude o dokonalých zbraních! Váš hrdina se nesmí ohánět naprosto obyčejným mečem, musí přeci mít meč pokrytý runami a očarovaný. Nemůže střílet z obyčejného samopalu, ale speciálu, jenž se dá stiskem jednoho tlačítka změnit na plamenomet nebo bublifuk.


S minulosti se nám v různých pověstech či eposech vyskytovaly různé svým způsobem zázračné zbraně. V Malajsii mají pověst o chlapci, jenž vyková mačetu, přičemž ta mění velikost dle jeho přání (takže lze klidně použít jako most). V jedné indiánské pověsti je zase lovec, jenž má šíp, který sám najde a skolí jelena. Svatý Václav má zas ten svůj fajn mečík, jenž srazí hlavy všem nepřátelům. Já vám nevím, to je vše takové moc ultimativní.
Protože podívejme se zas na jiné pověsti. Odysseus je svým lukem schopen prostřelit otvory v dvanácti za sebou postavených sekerách. Jedinou zvláštností toho luku je, že ho jen málokdo je schopen vůbec natáhnout = prostě XXL luk pro statné muže. Veškerý um ve střelbě musí ovšem obstarat sám hrdina. Meč zaražený v kameni a Excalibur (tady pozor, jedná se o dva různé meče! Pověst byla mnoha zpracováními pokroucena a tento detail bývá zapomínán) jsou taky vcelku normální meče, jejichž moc je hlavně v tom, že se jedná o symboly.
Pověsti nám zkrátka ukazují hrdiny, kteří mají zbraně vyloženě zázračné (neomylný šíp), doslova legendární (Excalibur) a vpravdě obyčejné (Odysseův luk). To samé ukazuje i současná fantastická literatura, jenže mám někdy dojem, že obyčejná sériově vyráběná zbraň se už příliš nevede.
Správný hrdina přeci musí mít meč pokrytý runami, který za sebou má několik staletí používání mnoha hrdiny. Nevím, spíše se mi líbil Erral (postava od J.Rečkové), jenž prostě střídá jeden obyčejný meč za druhým, podle toho, jak mu vyhovují.

Čas od času člověk narazí na pasáž, v níž se autor rozepisuje o historii a úžasných vlastnostech bájné zbraně, ale ve výsledku to často končí spíše čtenářovým pokrčením ramen a položením řečnické otázky "A?". Jednou jsem se již účastnil debaty na toto téma a uvedl jsem příklad popisu podobné výjimečné zbraně. Kritik, jehož uvádím pod krycím jménem Jeřáb na to pravil: "É, ale hlavně to je zaprvé na první pohled dračákový popis (a nesvůra měla obratnost 4) a zadruhé to je opravdu velmi neohromující informace - no bóže, a jako co? Vzhledem k tomu, že mám pocit, že by to mělo působit nějak efektně, autor by zjevně potřeboval číst takové ty věci, kterým se říká knihy :)) Ale není to chronická tragédie, spíš takový případ nedorostlého vyjadřování :))"

Malý příklad: "Pepík měl u pasu meč z meteorického železa, jehož jílec byl zdoben mozaikou z drahokamů, zpodobňující letícího gryfa. Tuto báječnou zbraň vykoval sám Vašek, bájný kovář ze ztraceného města Oulehlov, ještě dříve, než sám Čas se poprvé nadechl." To je tak nechutný kýč, že Sikar raději napíše: "Pepík měl u pasu lehký meč. Přesně ten typ, jaký přišel do módy za vlády krále Vojty."

V obou případech jsme se dozvěděli důležitou informaci - Pepík nosí jako svou osobní zbraň meč. Rozhodující je pro mě v tomto případě ale nějaká šermířská pasáž, v níž se dozvíme, zda to s ním vůbec umí. Upřímně, kdyby Pepík tasil meč z pradávných časů, načež by o něj zakopl, provedu epický facepalm ne kvůli Pepíkovi, ale autorovi, co nás nakrmil zbytečným popisem. A Pepík by ani nemusel zakopávat, protože pozor, veliká poučka!
Pokud není nějakým způsobem zvláštní zbraň pro příběh nutná (souvisí s dějem či pointou) nebo se kolem ní netočí celý příběh (moje povídka Hrdina jiného dne), není nutné čtenáři předkládat její naprosto zbytečný popis.
Pokud má Pepík epický meč, ale v průběhu děje s ním akorát někoho zapíchne, mohl mít meč normální. Pokud má epický meč a na konci románu ho musí hodit do smradojámy zhouby, aby odvrátil od světa invazi prasodémonů, prosím, v takovém případě má speciální zbraň své využití. Dejte svým hrdinům raději obyčejné, klidně sériově vyráběné zbraně. Mé postavy, pokud chodí ozbrojeny, se tohoto trendu drží, pokud se nejedná o případ viz výše tučným písmem. Jistě, výjimky se najdou, ale vždy to musí mít odůvodnění.
A víte, co je nejlepší? Když váš hrdina nepotřebuje zbraň. Když vlastně nepotřebuje nic, čím by mohl bojovat. Stačí mu pouze jeho důvtip a inteligence. (Výkřik do ticha: DOKTOR!!! A nebo Lars...)

A dodatek na konec.
Každý japanofil ví, že katana je superzbraň, se kterou rozseknete COKOLIV!
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Le fille Ash | E-mail | Web | 3. července 2011 v 19:08 | Reagovat

Ano. Souhlasím. Proč mít nějaký úžasný meč, s dlouhou a složitou (ale velkolepou) historií, když ho pak skoro nepoužiju? Na to mi prostě stačí jen obyčejná zbraň!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama