Ozzro

14. června 2011 v 12:00 | Miselle |  Rozhovory z roku 2011
Jsem takový jaký jsem, to nehodlám nikdy změnit. Svět potřebuje filozofii a šílenství. To čím můžu být pozná čtenář sám. Co o sobě dál říct? Miluji originalitu, extravaganci, důvtip. Nesnáším automatismus, vlastní dojímání přefilozofovanými a pseudoskromnými vyjádřeními jako například: Jsem jiný než ostatní, ale neznamená to, že jsem lepší... Člověk musí být ten lepší, správné ego, hrdost a vůle je to, co tvoří náš svět. Moje tvorba je jako hořká pilule světa, který je hnusný. A co je tím nejlepším lékem? Vysmát se mu. Z těchto důvodů nejsem poživatelný pro davy. Básně z mé hlavy jsou jako bonbóny obalené v hnijících odpadcích. Až si to přečtete řeknete, že jsem psychopat a magor, až si to přečtete podruhý, řeknete, že jsem magor. Po pátém přečtení si možná uvědomíte, že duševní stav autora není zas tak katastrofální a po desátém uznáte, že to není zas tak nejhorší a možná je to obrázek toho, co se děje ve vašem okolí každý den...


1. Surrealismus - někomu to slovo může připadat cizí, neznámé, pro někoho je to druhý způsob vyjadřování se. Sám básně tohoto ražení píšeš. Proč vlastně surrealismus, co tě k němu přivedlo?
Surrealismus je dost složitý pojem na klasifikaci. Vzhledem k tomu, že nemá omezení může být prakticky čímkoliv - třeba papouškem s kolečkovýma bruslema. Ale teorii tu rozebírat nebudu, tu si každý najde na internetu. Od úsvitu osobního psaní (ještě, že jsou ty doby dávno za mnou) jsem psal výhradně prózu. K surrealismu jsem přišel náhodou, když mi strýc půjčil knihu Zvířata od Pavla Řezníčka. Tenoučká knížečka o panu Kadavém, kterého unesou zvířata - fialové kozy s pruhovanými vemeny a mravenečník dující na troubu - mě naprosto fascinovala. Po jejím přečtení jsem asi tři dny přemýšlel, co jsem to vlastně četl a jestli náhodou nejsem blázen. Zjistil jsem, že blázen jsem a taky to, že je to dobře. Malinko se ještě vrátím k minulosti. Ta je důležitá. Prvotní zkoušky s psaním spočívaly výhradně v tvorbě dobrodružných povídek. Následoval brutální horor s tunou pravopisných chyb a kravin. Za ten se budu stydět do konce života. Za nějakou dobu se vyklubala skutečně "normální" povídka kombinující fantasy, osobní filozofii a absurditu. Co tím chci říct? To, že jsem vystřídal celou řadu žánrů než na mě vybafl surrealismus. Jeho začátky se mnou se nesly rovněž v podobě prózy, teprve později se vylíhla i poezie. Surrealismus nabízí opravdu neomezené možnosti a dá se kombinovat prakticky s každým žánrem (snad kromě červené knihovny, protože si jen těžko představuji jak namakaný Vinčenzo přijede za svoji milou na růžové tříkolce). Zkrátka mi surrealismus přirostl k srdci a koluje mi v krvi. Je absolutní, šílený i vědecký, úsměvný i kritický, absurdní i realistický...

2. V předchozí otázce jsi nakousl i svou psací minulost, trošku ji tedy rozveďme. Třeba co se týče školy - využíval jsi svého psacího talentu (a jistě i vyjadřovacích schopností), nebo pro tebe byly slohové práce utrpením? Nebo třeba psaní tvé školní výsledky vůbec neovlivnilo?
Psacího "talentu" jsem ve škole samozřejmě využíval. Na základní škole se to týkalo především biologických a dějepisných projektů. Samozřejmě, že také slohové práce odrážely moji osobnost, ale upřímně řečeno slohy na základních školách představují spíše okrajovou zábavu, což je škoda. Ovšem v této době jsem aktivně nepsal. První pokusy tvorby "pro sebe" přišly až s devátou třídou. Na učilišti už to bylo značně lepší. Člověk se mohl vyřádit. Slohové práce dostávaly konkrétnější rozměry. Zcela jistě bylo výhodou, že naši učitelé češtiny byli tolerantní tvorové. Nejraději jsem ale pracoval na neobvyklých tématech v občanské výchově. Specializoval jsem se na porušování "pravidel." Takže bylo velkým překvapením, když jsem na téma migrace odevzdal třicetistránkový referát o migraci heavy metalu do lidských duší. V dobách středoškolského studia už jsem měl dost vytříbený styl psaní. Dobře si vzpomínám na maturitní slohovou práci. Téma bylo "Ach slušnosti, kam ses poděla?" a jako útvar jsem si zvolil úvahu. Mám totiž rád filozofii a začleňuju ji do svých prací. Když to shrnu, tak mé psaní, zvlášť v pozdnějších letech studia, mělo obrovský vliv na výsledky.

3. Jako každý spisovatel sis prošel několika obdobími, teď kotvíš v surrealismu. Lákal by tě třeba další styl nebo období, na které by ses chtěl zaměřit, nebo je surrealismus tvým "doupátkem"? Je naopak nějaký styl/žánr, kterým vyloženě nedokážeš psát?
Lákal by mě horor. Tedy abych byl konkrétnější tak bych rád napsal něco ve stylu silné dekadence s prvkem hororu. Zajisté bych nemohl psát romance, klasickou fantasy - na tu nemám buňky a asi se mi i trošku protiví, v poslední řadě pak pohádky. Pohádka by mě láká k sepsání, ale vím, že to prostě nepůjde. Jinak surrealismus je moje doupátko, ale tu a tam se projdu určitě po okolí.

4. Udělejme si tedy malý výlet do nitra tvé spisovatelské duše. Představ si úplně obyčejný den svého života - ničím nevyčnívající z řady. Co v takových dnech bývá většinou prvním impulsem, který tě donutí říct si v duchu větu "Jo, o tom musím napsat!"? Co tě inspiruje nejvíce?
Inspirativní je prakticky všechno. Člověka trkne většinou něco, co je neobvyklé. Tuhle jsem například šel lesem, procházím se v místech, kde mají místní teenageři vlastnoručně udělaný kopce a rampy k jízdě na kole a koukám, na stromě asi čtyři metry nad zemí visí na ulomené větvi kola bez plášťů a duše - veverky se prostě zásobují na zimu koly :-D. Takhle to asi vypadá. Ale i z obyčejných věcí se dá udělat námět. Jedu si trolejbusem a napadne mě, že jsem vlastně nikdy nepsal nic v čem by figuroval trolejbus.

5. Co je nutným předpokladem k tomu, abys napsal novou báseň? Máš nějaký svůj speciální "rituál", kterým se na psaní připravuješ, nebo třeba píšeš zásadně jenom v noci? Co pomáhá tvému nápadu vytvořit "reálné" obrysy v podobě veršů? Nebo jsi tím vzácným typem pisálka, co dokáže psát kdykoliv, kdekoliv?
Nutných složek ke psaní je několik. Nejdůležitější je být odpočatý. Jakmile jsem vyčerpaný nenapíšu ani písmeno. I doba je u mě důležitá. Nejraději píšu mezi 10 - 17 hodinou. Posledním, neméně důležitým faktorem je volná mysl. Nemám rád nějaké osnovy nebo speciální přípravy. Mám většinou nějakou kostru, často spojenou jen s jedním subjektem. Dejme tomu, že budu mít v hlavě jen dvě spojení - vrána v parku, kamenný kříž. Báseň je na světě.

6. Jednoduchá otázka, složitá odpověď. Upřednostňuješ rým nebo volíš raději volný verš? Máš už v hlavě své "osvědčené rýmy", metafory a jiné tropy, které s oblibou používáš, nebo stále objevuješ nové asociace?
Tak v surrealismu aplikuji volný verš, který s veršem má společného asi to, co panelák s ptakopyskem. Osvědčené rýmy nemám. Když píšu tak prostě vypínám a sypu ze sebe to první, co mě napadá. To je podstata surrealismu, takže se dá říct, že stále objevuju nové asociace. Může se to zdát divný, ale krása surrealismu spočívá v tom, že nemá hlavu ani patu, ale přitom musí být promyšleny, čili musí tu hlavu a patu mít.

7. Většina Tvých básní je opravdu promyšlená, mají svůj smysl, obalený v krásném, zářivém obalu. Mnoho lidí čtoucích básně zprvu nevnímá její "pravý" obsah a baví se autorovou fantasií, se kterou dokáže dát do souladu i věci, které by čtenář třeba vůbec nevymyslel. Jak často se třeba Tví čtenáři trefí do černého a uhodnou, o čem "doopravdy" Tvá báseň je? Nebo většinou tápou a "nechají se podat"? A co Ty, jakožto básník - uhádneš většinou podstatu a skryté poselství cizích básní, nebo spíše jen bezcílně hádáš a dáváš na svůj vnitřní pocit?
No, to opravdu nevím zda se trefují, protože se jich na to neptám. Básně mají většinou mnoho významů a každý si tam najde to svoje. Občas pod básní v komentáři objeví nějaký ten rozbor a čtenáři se zpravidla trefují do šedého místa :-). A já? Asi budu nyní v ostré palbě, ale mnoho básní jsem nepřečetl. Dávám výhradně přednost próze. Nicméně pokud už čtu básně, tak se snažím hledat alternativní cesty vysvětlení.

8. Zmínil ses, že píšeš/psal jsi i prózu. Přestože se zaměřuješ nejvíce na své surrealistické básně, řekni nám něco o svých povídkách či románech. Zaměřuješ se v nich spíše na situaci (tudíž preferuješ krátké útvary), nebo třeba v šuplíku schováváš nějaký delší román? Jaké prozaické dílo považuješ prozatím za nejvyvedenější a proč?
Na blogu zveřejňuji pouze básně. Co se týká prózy tak ji moc nezveřejňuji, protože ji považuji za stěžejní. Především se zaobývám filozofickými myšlenkami. Útvary úspěšně proměňuji. Převládá v nich dekadence s filozofií a humorem, doplňená kapkou fantasy a absurdity. Dál mám surrealistickou ságu o Čarodějovi a Vojtíkovi. To, že prózu nedávám na blog spočívá v tom, že stále je zde plno kopírovačů a jsem si jistý, že bych moje díla objevil s úpravami i jinde než u mě. Momentálně pracuji na surrealistické novele, ale spíše se zaměřuji na povídky kratších rozsahů. Několik povídek jsem poslal i do letošní Ceny Karla Čapka a do Fantastické povídky 2011. Je těžké vybrat nejpovedenější věc. Za své nejlepší dílo rozhodně považuji Božskou tragikomedii pojednávající o problému fantatické víry a silně dekadentní povídku Motýl pojednávající o tom, co vlastně je bůh. Pro ilustraci dávám ukázku z Božské tragikomedie.

"Ehm," odkašlal si Ra, který se dosud prohraboval v kupě papyrů. "Soudní proces může začít."
"Jsem nevinen," rozkřičel se Bůh. "Nechápu, jak mohu být z něčeho obžalován. Já. Nejmocnější bůh!"
"Prosil bych o klid," zvážněl sokolík. "Vše máme ve spisech," sáhl po jednom lejstru. "Ano, zde je seznam všech obvinění. Rušení pořádku, zneužití pravomoci veřejného božstva, mnohonásobné znásilňování, nedodržení ekologických standardů, přechovávání nelegálně držených zbraní, odpor při zatýkání, zneužití mladistvého, psychické týrání, omezování osobní svobody, propagace desatera a sedmi smrtelných hříchů, řízení nemotorového vozidla pod vlivem alkoholu, obecné ohrožení, krácení daní…"
"To je všechno odporná lež, ty hnusnej parchante," zmodral obžalovaný a dusil se.
"…rozkrádání majetku, hanobení cizí kultury, rasismus, neudržování pozemní komunikace, otroctví, potlačování lidských práv, masová vražda několika milionů lidí a v neposlední řadě i maření úředního výkonu, kterého se obžalovaný dopustil včera.
Všechna obvinění jsou doložena inspektorátem pro božské záležitosti. Zpráva je zaznamenána pod číslem 0001/1. Na přezkoumání případu se podíleli odborníci ze všech odvětví. Inspekce životního prostředí objevila v rajské zahradě přítomnost zakázaného insekticidu EXODUS 6 a umělého hnojiva Megarajče 13. Samozřejmě je to doloženo chemickou analýzou a fotodokumentací rajčat ze zahrady, jejichž rozměry se dají přirovnat k přerostlému melounu. Dechová zkouška prokázala přítomnost medoviny v organismu obžalovaného v době, kdy řídil nemotorové vozidlo, konkrétně ponirožce (informace pro neznalce: ponirožec je obyčejný poník s rohem na čele) a tím se zároveň dopustil trestného činu obecného ohrožení. Musíme upozornit na to, že obžalovaný chtěl na zvířeti uprchnout před orgánem spravedlnosti neznámo kam.
Má obžalovaný něco na svoji obhajobu?"
"Nemusím mít nic na svoji obhajobu, protože jsem absolutně nevinen. Jo a chci právníka. Nedopustil jsem se žádného znásilnění," jektal dědek.
"Na to se optáme svědků," usmál se Ra.
"To není pravda," špitalo dvacet mladých dívek, které byly přítomny a slzičky si utíraly do kapesníků.
"To prase nás znásilňovalo den co den," plakala jedna.
"A my nechtěly," fňukala druhá.
"A bolelo nás to," naříkala třetí.
"A taky nás při tom trýznil," smrkala čtvrtá.
"Bičem nás šlehal," bědovala pátá.
"A prsíky nám kousal," zoufala si šestá.
"Lžete, kurvy!" ječel Bůh. "A taky jsem nikoho nezabil," obrátil se zpět k tribunálu. "Jenom jsem lidi obracel na správnou cestu. Na cestu jediného a opravdového boha a to mě ty psí lejno. Jak je vůbec možné, že mě zatýkal Satan? To je skandál. Kdo to kdy slyšel, že zlo může zatýkat dobro."

9. Chystáš do budoucna nějaké významné dílo, třeba soubor na sebe navazujících básní, či dokonce nějaký epos? Chtěl bys v budoucnu svůj spisovatelský um využít třeba v povolání, nebo to pro tebe zůstane "jen" koníčkem, kterému věnuješ svůj volný čas? Chtěl by sis psaním básní opravdu vydělávat, myslíš si, že je to v Česku vůbec možné?
Včera jsem dokončil básnickou sbírku a pomalu spřádám plány na další. Určitě bych chtěl využít své spisování jako povolání. Člověk by si hrozně rád tím vydělal, ale bohužel to v ČR není možné, protože moje díla neskousne každý. Dnešní nakladatelství, zvlášť poté, co se zvedne DPH, se budou snažit aby to, co vydají byl bestseller - tudíž průměrná kniha vyvolávající šílenství a tím si vydělají. Originalita, myšlenka nebo opravdu skvěle napsané dílo je nezajímá, důležité pro ně je - vydělat prachy. Postupem času ale počítám s malonákladovým vydáváním, protože to může otevřít cesty do oblastí, kde se opravdu vydělat dá.

10. A poslední otázka, trošku k zamyšlení. Když se podíváš na ta léta strávená s psaním básní či povídek, jak jsi se jako člověk změnil? Co ti psaní dává, nebo naopak, je něco, co ti psaní vzalo (ať už je to třeba kus dětství, nebo pár nechápavých přátel)? Je vůbec něco na světě, co by tě donutilo s psaním náhle přestat?
Určitě jsem prozkoumal hodně nových zákoutí světa, poznal hodně nových přátel. každopádně jsem získal hodně zkušeností, nových postojů k životu. Psaní mi dává naději, že člověk opravdu dokáže všechno, co chce i když doba mu nepřeje. A hlavně mi to dává naději, že se člověk může vypracovat tak, aby si ho lidé vážili. Určitě existují věci, které by člověka přinutily k přerušení psaní, ale jestli je něco co by mě donutilo skončit, to nevím. Některé věci v životě jsou ale důležitější než psaní...

Ukázka (Konec pohádkových iluzí):

Modrá tráva,
leskne se v objetí vodních perel,
ze stromů padajících místo jablek,
přejetá medovým koncentrátem,
hostí včely.

Bezdomovec ve své igelitové tašce bez uší,
čte noviny z minulé dynastie,
zarostlý, nemytý,
čerpá energii ze svého bohémství,
a střeží mnohá tajemství.

Světlušky blikají,
hledají přípojku k síti,
s baterkami na devítivoltovku,
svíti lidem do oken.

Perly zavlažují zpěvný porost,
lavička usíná,
bezdomovec bdí a laskavě promlouvá,
k vílám něžným, drobným,
jež popravily toulavého psa.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sikar | 14. června 2011 v 15:54 | Reagovat

Hele, Motýl přiletěl k pisálkům!

Ano, ano, vzpomínám si na tvá dílka, když nám bylo patnáct a oproti dnešku je to skutečně neporovnatelné.

2 KadetJaina | Web | 14. června 2011 v 20:50 | Reagovat

Ten nápad s obžalováním boha se mi líbí, do toho bych se možná i začetla.
Jinak básničky čtu, ale zatím jsem v té fázi, kdy musím číst dvakrát, třikrát pak se vyspat a ještě jednou, aby mi to mozek pobral. Ale třeba se jednou vypracuju :D

3 Dubious cat | Web | 20. června 2011 v 15:16 | Reagovat

Ozzro  přiletěl na nadreálných křídlech,ach! Skvělý rozhovor,je zvláštní číst rozhovor s někým, kdo patří mezi vaše přátelé:)

4 yuuki-mono | Web | 31. října 2011 v 17:26 | Reagovat

k ukázce na konci: zajímavé dílo, mám ráda, když někdo umí používat zajímavá slova..

5 Joška Pyřk | E-mail | 26. března 2012 v 17:44 | Reagovat

Sračka a pyčovyna.  Jořka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama