Červen 2011

Überzbraně na entou

29. června 2011 v 9:16 | Sikar |  Tipy a triky - Prostředí
Tradá, jdu zdrbat další nešvar současné fantastické literatury! Meč, jenž vyrobil bájný kovář. Kouzelný luk, s nímž vždy zasáhnete cíl. Speciální stíhačka, která v sobě má nabušeno milion efektních zbraní a dalších zařízení. Ano, řeč bude o dokonalých zbraních! Váš hrdina se nesmí ohánět naprosto obyčejným mečem, musí přeci mít meč pokrytý runami a očarovaný. Nemůže střílet z obyčejného samopalu, ale speciálu, jenž se dá stiskem jednoho tlačítka změnit na plamenomet nebo bublifuk.


Martin Maniaque

18. června 2011 v 12:48 | Amy |  Rozhovory z roku 2011
Člověk, který musí projít pod stádem hořících žiraf. Persistence paměti, květiny ve vousech, tvrdím, že v nosorožčím polibku se skrývá neobjevená krása. Najdete tisíc lidí, kteří se mi budou podobat ve všech ohledech. Ale naleznete taky jiný tisíc lidí, který se mnou nebude mít společného vůbec nic. Posedlost, nevyrovnanost, zvláštnost - slova mne definující.



Ozzro

14. června 2011 v 12:00 | Miselle |  Rozhovory z roku 2011
Jsem takový jaký jsem, to nehodlám nikdy změnit. Svět potřebuje filozofii a šílenství. To čím můžu být pozná čtenář sám. Co o sobě dál říct? Miluji originalitu, extravaganci, důvtip. Nesnáším automatismus, vlastní dojímání přefilozofovanými a pseudoskromnými vyjádřeními jako například: Jsem jiný než ostatní, ale neznamená to, že jsem lepší... Člověk musí být ten lepší, správné ego, hrdost a vůle je to, co tvoří náš svět. Moje tvorba je jako hořká pilule světa, který je hnusný. A co je tím nejlepším lékem? Vysmát se mu. Z těchto důvodů nejsem poživatelný pro davy. Básně z mé hlavy jsou jako bonbóny obalené v hnijících odpadcích. Až si to přečtete řeknete, že jsem psychopat a magor, až si to přečtete podruhý, řeknete, že jsem magor. Po pátém přečtení si možná uvědomíte, že duševní stav autora není zas tak katastrofální a po desátém uznáte, že to není zas tak nejhorší a možná je to obrázek toho, co se děje ve vašem okolí každý den...


Selenne L. Athi

12. června 2011 v 11:07 | Amy |  Rozhovory z roku 2011
Snivá, živá, píšící studentka neobvyklého gymnázia v Praze s fádním jménem Alžběta Bílková, která se radši toulá ve svých představách a mezi regály knihkupectví a knihovny, než na sportovních hřištích a v sešitech matematiky. Snaží se o konstruktivní kritiku ve svých recenzích a o lidské postavy ve svých příbězích. Miluje literaturu, dějepis a historii obecně, ale nebojí se nových věcí. Nejraději by se stala jednou z šesti žen Jindřicha VIII., prožila nějakou tu slavnou legendu nebo prostě zůstala taková, jaká doposud je. Přátelská, stále tvořivá a nebojácná vyjádřit svůj názor.


O kchůl jménech

10. června 2011 v 18:39 | Sikar |  Tipy a triky - Postavy
Jak pojmenovat svou literární postavu? To je přeci jednoduché, vždyť se váš hrdina může jmenovat Josef Veselý, Kateřina Šípková nebo Pavel Novotný. No dobrá, pokud se váš příběh odehrává v podmínkách českých zemí, není problém, ale co jinak?


Illian

8. června 2011 v 9:10 | Amy |  Rozhovory z roku 2011
Jsem šílená a prcek k tomu. Přiznávám to bez okolků, ale jsem na to hrdá. Moje uzavřená povaha, ale hlavně pocity, se odráží v tom, co píšu. Mám pocit, že je pro mě psaní něčím, jako je dýchaní pro ostatní. Něco, co potřebuji k životu a bez čeho bych byla mrtvá. Jen tělo bez duše. Své sny, fantazie a naděje vtisknu do příběhů a tím doopravdy žiji. No a co, že jsem závislá na kafi a nemám ráda doteky ostatních lidí. Mám tolik světů, kolik si jen stvořím, tolik přátel, kolik jich nechám narodit. A to mi stačí… Sice jsou mé příběhy občas depresivní nebo přespříliš romantické, ale to hlavní, co chci, aby se v nich odráželo, je vůle k životu.