KatyRZ

16. května 2011 v 17:18 | Miselle |  Rozhovory z roku 2011
Jsem něžně vypadající blondýnka, která už vyrostla z póz. Nestydím se za to, že mám ráda růžovou a romantické příběhy, a přesto že píšu i čtu převážně dark fantasy, vím, že mi černá nesluší. Nejsem zásadně proti ničemu, a proto jsou má písmenka otevřená všemu. Ačkoli své komentáře k okolní společnosti, ale i ke své vlastní osobě, považuju jen za řečičky, slavím právě s fejetony a úvahami největší úspěch. Moje povídky a kniha jsou pro mě jako mé děti; napjatě sleduji jejich cestu a modlím se za jejich úspěch.



1. Nejsi typickým uživatelem služby Blogu.cz - převážná většina uživatelů se pohybuje v mladší věkové kategorii. Co tě vedlo k tomu založit si blog na této stránce?
Tak za prvé. Je mi pořád osmnáct, i když to letí a je mi osmnáct už dvanáct let ;).
Přivedla mě sem kamarádka, která měla s blogem zkušenost už z dřívějška. Dala mi tenkrát na výběr mezi dvěma službami a já zvolila Blog.cz. Obě jsme byly na mateřské, nevěděly roupama co dělat a přemýšlely o společné stránce s recenzemi knih. Své úvahy i fotky jsem už dříve publikovala na portále Chytrá Žena, kde se ztrácely v záplavě ostatních příspěvků. Líbila se mi možnost mít svou "práci" na jednom místě, moci se vyjádřit k čemukoli na vlastní triko a nebýt při tom omezována požadavky portálu.

2. A nápad psát své vlastní příběhy přišel už dřív, nebo jsi psaní objevila postupně s přidáváním článků na svůj blog? Pamatuješ si na nějakou sovu první opravdu dobru povídku, na kterou jsi dodnes hrdá, dílo, které "odstartovalo" tvou pisatelskou kariéru?
První pokusy o psaní vymyšlených příběhů přišly už na základce. V průběhu let jsem napsala pár povídek (nepatřím k lidem, kteří dokážou sypat originální nápady z rukávu každý den), začala psát knihu… Sama jsem ovšem později poznala, aniž bych měla tušení o existenci Mary Sue ;), že tohle není to pravé ořechové. Vždycky jsem měla plnou hlavu různých příběhů a vždycky jsem snila o tom, že napíšu knížku. Tomu, že jsem se do toho teď pustila opravdu naplno, vděčím vlastně blogerům. Tolik lidí se tady pokouší psát a já si uvědomila, že ten sen se mi nesplní sám od sebe a že už jsem si snad v hlavě leccos porovnala, abych se vyhnula přehnané míře patosu, kýče, prázdného tlachání… První popud? Temnářčino hodnocení jedné z mých starších prací - rozhodně jí za to díky.

3. Přesto ve svém článku přiznáváš, že neuznáváš onu pózu pisálků prohlašujících "nikdy nebudu psát kýče" a sama je občas používáš. Co pro tebe je "kýč", který ani ty nepřekousneš?
Nemyslím si, že něco takového, jako kýč, který nepřekousnu, vůbec existuje. Použití kteréhokoli klišé, kterékoli kýčoidní "sladkosti" může mít své ospravedlnění. Jde spíše o míru a způsob podání a o to, jak moc vážně to autor myslí. Podívejte se na mého anděla z povídky Sázka. Ruku na srdce, kdo z těch, kteří to četli, neobraceli u prvních odstavců oči v sloup? Jenže výraz ve tváři, který měli čtenáři na konci, byl asi trochu jiný (doufám). Anděl je tu důležitý pro pointu, je tu důležitý jako kontrast, ale ani on, ani jeho slzy, kanoucí mu po tváři, nejsou středobodem příběhu. Takže není to kýč, co nepřekousnu, ale je to spíš jeho přehnané množství, určitá naivita, s jakou je někdy podáván, a smrtelná vážnost, která z něj často udělá nechtěnou komedii.

4. Jak by jsi charakterizovala svou tvorbu? Jaký styl například preferuješ, nebo naopak - jsou nějaká témata, na která prostě nedokážeš psát?
Prvky fantasy - protože žiju v realitě. Prvky sci-fi - protože vědě ani trochu nerozumím. Sex - protože jsem slušná mladá dáma ;). Násilí - protože jsem proti němu. Božstva - protože v žádná nevěřím. Přesto všechno píšu hlavně o lidech - o tom, co je těší a čeho se nejvíc bojí.

5. Hledáš tedy náměty pro své povídky právě mezi lidmi? Jsi typický "pozorovatel" společnosti, který v hejnu lidí hledá inspiraci, nebo spíše samotářský pisálek, který konstruuje své příběhy na základě svých vlastních prožitých zkušeností?
Obojí stejnou měrou.

6. Zastavme se na chvíli u povídky Sázka. Objevuje se zde motiv anděla a ďábla... Využíváš ráda ve svých povídkách symboly a archetypy, nebo se snažíš jít jinou cestou a vymýšlíš nové, neokoukané motivy?
Teď jsi mě zarazila, protože jsem o tom nikdy nepřemýšlela. Využiji všechno, co mám po ruce, pro vyjádření nápadu. Takže ano, jistě, využívám archetypy i symboly, ale nemůžu říct, že bych to dělala "ráda". Obvykle u mě začíná psaní u určité myšlenky, která mnohdy přijde s každodenními starostmi, často taky začínám psát od erotické scény nebo naopak velmi vážně, když mě rozčiluje něco ve společnosti. Jak se k obavě ze zrady, která byla prvotní myšlenkou Sázky, připletl anděl a démon? Netuším.

7. Využíváš tedy své povídky (nebo fejetony, básničky, články...) jako prostředek, jak popsat (a následně i kritizovat) společnost okolo tebe? Co vůbec ty a vyjadřování názoru, odráží tvé povídky (a postavy v nich) tvůj vlastní náhled na svět?
Využívám (pokud tedy zrovna neřeším sebestředně sama sebe) a chci tady jen připomenout, že existuje i kladná kritika. Co na to říct? Těch pár povídek i kniha, na které pracuji, jsou mým pohledem na svět přes filtr mojí fantasie. Vše dovedeno, kvůli pobavení čtenáře i autora, do extrémů.

8. Žádný autor se nevyhne jistým "podobnostem" mezi postavami ve svých dílech a svou vlastní osobou. Promítáš často do svých postav sebe samu (svůj charakter), nebo se důsledně snažíš vytvářet "odlišné" typy (ono to nikdy nejde na sto procent)?
Ano, něco po mně má dítka podědí a nejsou to vždy jen dobré vlastnosti, ale snažím se vytvářet pestřejší charaktery. Přišla jsem s výborným nápadem, jak se tomu "dědění" vyhnout - využít jako hlavní postavu muže, protože s opačným pohlavím se mi tak snadno neztotožňuje :). Po tom ovšem vzniká problém, zda je to opravdu muž nebo kříženec mezi autorkou, její představou o muži a skutečným mužem.

9. Jelikož píšeš obvykle příběhy z reality, nebojíš se třeba, že by se někdo z tvého okolí mohl v povídkách najít (v ne zrovna lichotivém světle)?
Příběhy z reality? To jde říct o něčem, co se hemží nadpozemskými tvory, vodníky, čaroději nebo modrými stromy jen proto, že původní myšlenka pochází z našeho světa? :) Pokud se někdo v mých písmenkách najde v ne právě lichotivém světle, pak má "práce" splnila alespoň z poloviny svůj účel. Pak už můžu jen doufat, že se nad sebou dotyčný alespoň malinko zamyslí. Kdybych totiž byla k někomu nespravedlivá a popsala ho v nelichotivém světle neprávem - našel by se v příběhu? Každopádně, co se týče využití skutečných lidiček do příběhu - ano udělala jsem i to, ale jednalo se o "klaďase".

10. Můžeš čtenářům nějak přiblížit svou knihu, kterou zatím píšeš? Kromě úryvků a občasných zmínek toho na blogu nic nemáš, a myslím, že nejsem jediný zvědavec...
Je to pro mě trochu zvláštní. Víc jak rok poměrně intenzivně žiju jedním příběhem, který jsem teprve před pár dny vyprávěla prvnímu člověku. Krátkou anotaci na mém blogu najdete, takže co dodat? Potomci jsou prvním dílem plánované série, točící se kolem propuknuvší války mezi rasami. Jedná se o dark fantasy s nepostřehnutelnými prvky scifi, zaplněnou kouzelnými tvory (což je záležitost, které v povídkách nedopřávám prostoru a která tu má svůj smysl). Kouzelní tvorové mají své kořeny převážně ve slovanské mytologii (přišla jsem i s několika novými rasami), snažila jsem se je uchopit svým vlastním způsobem, tak abych jim zachovala určitou charakteristiku, a zároveň jim přidala punc reálna. Co se týče postav - zoufalá manželka a matka, muž zbavený kouzlem všech citů, nejistá mladá žena, jež je mocnou čarodějkou, arogantní drak… Jemnost tam, kde byste ji nečekali, a krutost tam, kam nepatří. Kromě velké dávky emocí je román protkaný sexem a souboji. Jsem ve finiši a v létě by se měl román dostat k prvnímu beta čtenáři, takže vám dám vědět, jak to dopadlo ;).

11. Rozhodně se velmi těšíme, a já doufám, že to nezůstane jen u jednoho beta-readera... :) Ale zabrusme trošku jinam. Uvažovala jsi někdy, že by jsi svůj pisatelský um využila při práci, že by sis přivydělávala psaním článků do různých internetových (a tisknutých) deníků?
To já samozřejmě taky, ale pokud mi řekne, že se to opravdu nedá číst… ;). Ještě na střední jsem nad tím chvíli přemýšlela, ale tak se to v mém životě semlelo, že jsem nějakou dobu neřešila žádné cíle a plnění snů. Loňský rok byl pro mě v mnoha ohledech přelomový a staré sny se začaly naplňovat. Kromě psaní jsem se pustila i do úpravy digitálních fotek a navrch jsem získala práci asistentky, která mě ohromě baví, a jsem vlastně moc ráda, že se netýká žádné literární činnosti. Nedokážu si představit, že bych víc písmenek vůbec unesla.

12. Cítíš to tedy tak, že nedokážeš "psát na povel/téma"? Jaký je pro tebe vlastně ten zásadní impuls, že zasedneš ke stolu a začneš psát?
Není to tak, že bych nedokázala psát na povel, ale jednoduše nemám žádný důvod to dělat. Začnu psát v okamžiku, kdy mi příběh začne ožívat v představách a mě je líto ho tam zadržovat. Mojí mysli stačí pár minut o samotě a už byste mě v realitě těžko hledali ;).

13. Takže typický snílek z dnešního světa, což. :) Mimochodem, co si třeba ty osobně myslíš o podobných vznikajících klubech, jako je Klub Snílků? Podporuješ tyto projekty, nebo se spíše držíš v zpovzdálí? Máš potřebu vstupovat do podobných "institucí", třeba abys našla čtenáře, či nové, zajímavé bloggery?
Jsem momentálně čekající budoucí člen Šedého projektu, jehož strůjcem je především Cirrat. Jinak jsem měla čas tak akorát na to postřehnout, že nějaké kluby vznikají, ale už ne se podívat, co jsou zač. Mám za sebou hodně náročný "psací" rok, nástup do práce při mateřské a vrcholem všeho bylo sčítání lidu, jehož jsem se jako "pošťačka" účastnila. Mívám období, kdy bych se nejraději neúčastnila vůbec ničeho, protože mám jednoduše dost, a pak zase přijdou období, kdy mě ovládne touha po vyhledávání nových spřízněných duší.

14. Kde by ses nejraději viděla tak do dvou let? Myslíš si, že se ti podaří něco knižně vydat, nebo se aktivně zapojit např. do dění na internetových deníků (formou článků a příspěvků)?
Jé, nehoň mě tak ;). Loni jsem se pustila do psaní a letos rozeslala poprvé své povídky do soutěží. Teprve tenhle svět oťukávám, učím se. Nepředpokládám taky, že by práce na knížce, která má už teď cca 750tis znaků, pokračovala bůh ví jak rychle. Dá mi to ještě zabrat, než ji dostanu do takové podoby, abych se odvážila předložit ji někomu, kdo by mohl mít vliv na její případné vydání. Takže kde bych se nejraději viděla? Na svém místě věčně štěkající mámy, vrčící manželky a pracující ženy jsem moc spokojená. Psaní je nádherný bonus, který můj život ještě obohatil. Nemám potřebu se za úspěchem hnát, i když se budu snažit dotáhnout to do konce. Teď je pro mě ale strašně brzo vzhledem k tomu, že zatím nemám žádnou zpětnou vazbu, co se týče knihy. I vzhledem k tomu, že jediný můj literární úspěch byl v místní soutěži Múza, kterou jsem někdy v osmnácti vyhrála s fejetonem.

15. Představ si typického nepřítele všech pisálků - spisovatelskou krizi. Jak se s ní snažíš vypořádat (nebo jsi snad obdivuhodný autor, který se bez těchto nepříjemných dnů s přehledem objede)?
U mě opravdu nemá krize šanci a není to tím, že bych byla obdivuhodný autor. Prostě mám jen na psaní tak málo času. Když se snažím psát přes den, jsem po každém druhém slově vyrušená jednou ze svých mazlín. Večer zase bývám tak unavená, že i když se celý den na psaní těším, nejsem schopná se soustředit. Chvíle klidu na psaní je pro mě svátost a po obvyklé delší odmlce mívám v hlavě inspirace dosti.

16. Chystáš v nejbližší době nějakou další povídku, jako byla třeba Sázka? Nebo máš v hlavě jen a jen svou knihu? Můžou se tví čtenáři v blízké budoucnosti těšit na novou várku z tvé továrny?
Momentálně je ve hře (rozuměj v soutěžích) ještě scifi "Jeho malá", na kterou můžete najít odkaz na blogu. Oči má po otci?, která má se Sázkou hodně společného a je na ní úžasné to, že se vešla na tři stránky. A moje oblíbená "Trochu úcty mojí Výsosti". Oblíbená proto, že jsem se při jejím psaní bavila ještě o něco víc než obvykle - čarodějka, dvanáct ochránců, boj za záchranu světa a taky ich forma a hlavní hrdina muž. Musíte jen vydržet, až bude po vyhlášení soutěží - pak se povídky samozřejmě objeví na blogu (tedy v případě, že by některá z nich uspěla - objevila by se zřejmě někde jinde). Sázka po kladném ohlasu na blogu také putovala do soutěže, takže ani tu si u mě nějakou dobu nepřečtete, ale pro kompenzaci se už nějakou dobu zabývám myšlenkou na rubriku erotických fantasií či fantastické erotiky, což v mém podání bude rozhodně jen 18+ ;).

17. A naposledy trochu netradičně - Představ si, že tě začínající pisálek žádá o radu. Co bys mu řekla?
Myslíš, kdybych nebyla sama začínající pisálek? Myslím si, že pro každého autora nejen toho začínajícího je velmi důležitá zpětná vazba. Je potřeba mít někoho, kdo vám řekne, co je na vaší práci dobře a co špatně. Dokonce ani u knih zkušených autorů nenajdete jen kladné pomyslné komentáře. Takže pokud pod svou povídkou na blogu najdete jen několikrát "Hezu" a "Super", pak se nad tím trošku zamyslete. Vážně jste lepší, než ti nejlepší? Že ne? Vyžadujte od svých čtenářů objektivitu. Ideální stav je, najít někoho, kdo psaní alespoň trochu rozumí a je ochotný k vám být upřímný. Já ti Miselle mnohokrát děkuji za tuhle příležitost utřídit si vlastní myšlenky.

Ukázka:

Isabela seděla na okraji židle a napjatě pozorovala nůž na ovoce, který ležel na stole. Přála si mít u sebe svou sestru. Kde je asi Jelizabet konec? Sestřičko? Podařilo se vám s panem Maximem prchnout? Nůž se lákavě leskl. Nemohla se rozhodnout.
Kdyby byl v sázce jen její život, byla by volba jasná, jenže pokud teď vezme nůž do ruky a udělá to, po čem touží, zemřou další dva lidé. To byl způsob temných, jak donutit své otroky k poslušnosti. Kdykoli nebylo otroků třeba, zavírali je do malých klecí po třech. Když kterýkoli z trojice neuposlechl rozkaz, byli potrestáni všichni tři. Tresty byli jednou z nejoblíbenějších zábav jejich věznitelů a nebylo pochyb, že za tohle by všichni zemřeli a nejspíš by to i hodně bolelo.
Komu na tom záleží? Tři životy výměnou za život toho, jenž celý tenhle podnik vedl? Kolik už měl tenhle tvor na svědomí lidí? Po kolikáté už tenhle monolog sama se sebou dneska vedla? Od okamžiku, kdy si nože všimla, to probrala nespočetněkrát.
Vyprala tomu temnému prádlo a přinesla suché ze včerejška, uklidila jeho pokoje a vydrbala krvavé skvrny, které nechala na podlaze jeho včerejší svačinka. Celou dobu při tom přemýšlela nad tím, jestli by dokázala probodnout jeho srdce a jestli vůbec srdce má. Co mohla vědět? Co když není stejný, jako lidé i když téměř stejně vypadá.
Vzala nůž. Zvedla se a zamířila ke dveřím do ložnice. Opatrně otevřela. Zadívala se na nahého temného v posteli. Byl tak zatraceně krásný. Když ho viděla poprvé, napadlo ji: Krásný muž, s bledou hladkou pletí, temnými vlasy a podivně znepokojivým pohledem. Jenže pak zjistila, že ta hrůzu nahánějící jezinka, která se ji chystá zabít, je jeho matka. I ona byla na pohled krásná, ale její žluté oči ji okamžitě prozradily. On byl daleko horší, protože se skrýval za maskou, která do světa hlásala jsem krásný a nevinný.
Temný byl teď rozvalený na zádech a nohy měl zamotané do lehké deky. Nechápala, jak to že mu není zima. První sníh přišel už před pár dny a v nevytápěné místnosti bylo mrazivo. Její pohled se zastavil na odhalené hrudi. Prsty obemkla pevněji rukojeť nože.
Zarazila se. Proč ho vlastně bodat do srdce? Jen proto, že si takovými představami zkracovala čas v kleci, nemusela teď jednat jako blázen. Co když srdce mine? Co když ho temný opravdu nemá? Co když bude ostří příliš krátké? Po špičkách vyrazila k posteli, ale u ní se bezradně zastavila.
K ďasu. Nedosáhne na něj. Leží natažený uprostřed postele. Bude si muset kleknout na kraj. Opatrně si nadzvedla sukni, položila koleno do postele a velmi pomalu na něj přenášela váhu. Temný se nepohnul. Už neváhala. Sekla nožem po jeho hrdle.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Edith Holá | E-mail | Web | 16. května 2011 v 21:39 | Reagovat

Bohužel fantasy nemám moc ráda a už vůbec ne dark. Ale s chutí jsem si přečetla vtipné odpovědi ženy dvou dětí a hezky píšící. Na její blog občas zabloudím. Držím palce s knihou i povídkami na knižním trhu!!!!

2 KatyRZ | Web | 17. května 2011 v 16:04 | Reagovat

[1]: Díky ;).

3 KadetJaina | Web | 17. května 2011 v 16:21 | Reagovat

Občas se tam zastavím, ale zatím jsem nic nepřečetla. Ale jak koukám na ukázku, budu to muset napravit :)

4 Terka | Web | 19. května 2011 v 19:37 | Reagovat

Myslím, že už jsem tam byla a blog mne zaujal, jen tak dál KatyRZ, zajímavý rozhovor. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama