Příběh nebo pointa?

18. dubna 2011 v 19:17 | Sikar |  Tipy a triky - Děj
Příběh nebo pointa? Toť otázka. Člověk by celkem jasně odpověděl, že příběh, ale podívejme se na to zblízka.


Co čekáme od příběhu? Bohatě vystavěný děj, smysluplné dialogy, gradaci, bla bla bla. Jednoduše řečeno, od příběhu chceme - ano! - příběh. Ale stručně a jasně, příběh by měl nějakým způsobem začínat, postupně se rozjet a nakonec i nějak skončit. Taková ta starořecká posloupnost dramatu, chcete-li. Ovšem od vystavěného příběhu většinou chceme, aby byl vymyšlen dobře a hlavně měl poutavý děj. A to se bohužel ne vždy daří. Řekněme si to upřímně, kolik jsme již četli povídek, od nichž nás odradily bezbřehé popisy prostředí, jež zabraly polovinu textu, aniž nějak čímkoliv hnuly, případně dialogů o exkrementu, jež autorovi přišly z nějakého důvodu důležité, ale povídka by mohla existovat i bez nich? Možná dokonce by bez nich existovala lépe. A kolikrát se autor snažil o takový spletenec dějových linií, že nakonec vznikl paskvil, v němž aby se prase vyznalo? Mnohokrát.

Jenže u delšího útvaru to člověk klidně i odpustí. Přeci jenom, v každém románu jsou celé stránky, jež by klidně šly vytrhnout. Tudíž pokud se jedná o delší povídku, nějaké ty kecy navíc se ztratí. A nejen kecy, řekněme si na rovinu, hodně lidí se vyžívá v rádoby vtipných nebo "zajímavých" pasážích, jimiž text zasírá naprosto maximálně a také úplně zbytečně. Říkám tomu psaní na efekt… Hmm, dobré téma na další článek. Zpět k tématu! U dlouhých povídek to člověk může odpustit, ale bohužel jsem se setkal i s pisateli, co se snažili narvat überepický děj pro románovou trilogii do krátké povídky, jejíž čtení netrvá déle jak pár minut. A to je co? FAIL! Do krátké povídky überepiku proboha nedávejte.

Druhou možností je prostě vymyslet pointu. Osobně jsem tuhle nahlédl do svého virtuálního šuplíku a našel tam mraky krátkých povídek, jež nemají děj. Nebo ne, to je špatně řečeno. Mají děj, ale slouží jen jako podklad pro nápad. (Malá poznámka na okraj - povídky, jež vám dávám na internet, považuji z 85 % za ty slabší kousky, které si neschovávám pro příležitosti jako soutěže. Věci, jež považuji za skutečné perly, držím pod pokličkou.) To se tak stává, že mě do hlavy praští nápad. Prostě jen nápad. Filosofická otázka, technický problém, morální dilema, cokoliv! Drobnost, která sama o sobě nedá na dlouhou povídku plnou děje. Tam by se ztratila. Chce to něco, kde bude jen ona samotná myšlenka vytípnuta, kde vynikne! A proto uděláme co? Vymyslíme něco jako náznak příběhu, maličkou epizodku něčího života, dialog dvou a více postav, více méně zamyšlení, a to vše nasteleme pod pointu, která na konci krátké povídky čtenáře praští mezi oči kyjem a pak ho ještě přejede traktorem. A přitom příběh samotný mohl začínat uprostřed a vlastně neskončit. A řeknu vám, když napíšu povídku, v níž se zabývám fiktivním medicínským postupem, přičemž na pár stránkách rozebírám postup několik let trvající operace hraničící se zdravým rozumem, jsem na sebe sakra pyšný.

Který přístup je vám bližší? Nevím jak vám, ale mně přijde, že kratičká povídka s údernou pointou (opět - takovou povídku, jakou mám na mysli, jsem vám ještě skutečně nedodal!) někdy může čtenáře uchvátit více než sebenapínavější příběh o milionu stran. Například když jsem hodnotil Dračí řád, tak povídka, kterou jsem na osobním žebříčku hodnotil jako totální špičku, se nakonec totální špičkou stala. A přitom v ní nebylo nic vysvětleno. Navíc tři čtvrtiny jí zabíral jen dialog dvou postav. Ale měla myšlenku. Měla kur… sakra myšlenku, která nadchnula svou jednoduchostí a geniálností najednou. Pointa celé povídky byla taková, že jsem začal vzteky řvát, že jsem tohle nenapsal já!

Tak na které straně stupnice se cítíte být více vy?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hok Wolker | E-mail | Web | 21. dubna 2011 v 9:28 | Reagovat

Abych se přiznala, když začínám psát povídku, většinou ji odvozuji od jedné věty, která se mi zalíbí, a nebo nějaké myšlenky, kterou chci čtenářům předat. Takže spíše preferuji tu pointu. Když čtu příběh, popisné pasáže nemám moc ráda, i když vím, že nějaký ten popis je nutný, ale ve chvíli kdy je to na dvacet stránek, tak mi to přijde zbytečné a nudné.

2 Nakano Miharu | Web | 25. září 2011 v 10:55 | Reagovat

Já jsem spíše pro příběh. Nejsem příliš hloubavý člověk a pokud se mi podaří vymyslet pointu, je to náhoda (a taky zázrak). Ani můj hloupý mozeček neumí  rozkódovat pointu v jiných dílech, takže asi proto spoléhám na děj. Ale zase na druhou stranu, neumím popisovat příliš krajinku, prostředí a tak...(na to mi stačí dvě věty), ale znovu se ubírám jiným směrem a tím jsou dialogy. Jestli je to špatně nebo dobře, to opravdu nevím. Ale kdybych uměla psát příběhy s pointou, byla bych nejšťastnější člověk na světě! Jenže musím se spokojit s tím, co umím. Psaní je moje závislost a jestli se mi někdy podaří splodit něco opravdu úžasnýho, tak to bude jen díky tomu, že budu psát i nadále a uvědomím si chyby, na které si dám příště už pozor... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama