V hlavní roli ufňukaný pubescent

31. března 2011 v 10:59 | Sikar |  Tipy a triky - Postavy
Před nějakým časem Yone psala o tom, že postavy jejího příběhu se jí nezdají v jednom ohledu - věk. A z tohoto důvodu bude muset počet jejich prožitých roků poněkud poupravit. Když jsem si všiml čísel, jaká uváděla (víceméně se to pohybovalo mezi 12 a 17, prostě samí náctiletí), okomentoval jsem to ve stylu, že má teda pěkně mladičké hrdiny. Na to mi bylo řečeno, že by asi nikdy nemohla mít dospělé postavy.

To byl pouze úvod, kterým jsem chtěl načít dnešní téma. Takže se neboj, Yone, není to pouhá reakce na tvůj postoj k tématu. Stručně řečeno, proč a jak staré hrdiny byste chtěli mít vy?



Začneme malým výčtem knih, v nichž jsou dětští hrdinové. Na začátku jsem uvedl maximální věk 17 let, ale pro jednoduchost si určíme malou rovnici, která zní "nemůže to legálně chlastat = říkejme tomu dítě". Mno, takže když tak hledím do hromad knih, co se tyčí podél zdí, tak v oboru fantastické literatury ukážu na tři knihy o Toničce Bolavé od Terryho Pratchetta a Trosečníky v řece meteorů od Jerzyho Broszkiewicze.

Tonička je sice určena dětem, ale osobně mám pocit, že půlka humoru a myšlenek je dětem jaksi ukryta. Tématicky i příběhově jsou ovšem tyto knihy dětské naprosto jasně. To samé zmínění Trosečníci. Dále si teď například vzpomínám na Sedmou věž od Gartha Nixe, v níž je hlavním postavám třináct a čtrnáct. Stačí říct, že se jednalo o knihu rozdělenou do sedmi skoro-sešitů s poněkud velkými písmeny? Ovšem příběhově to byla bomba…

Dále máme knihy pro mládež, které obsahují dost často hrdiny mladé (20+), ovšem rozhodně ne dětské (Zápas s nebem od J.M.Trosky). Ale podívám-li se na knihy vyloženě pro dospělé obecenstvo, mám dojem, že tam jsou rozhodně 20+ všichni pro děj důležití. A většinou celkem dost víc na 20+.

To byl obecný náhled do mé knihovny. Nyní si rozeberme, jaké může mít člověk důvod psát o mladých hrdinech.


1) Sám se potřebuje sžít se svými hrdiny.
Celkem pochopitelné, pokud je autor sám podobné věkové kategorie. Ve své podstatě píše něco, co sám zažil, alespoň duševně (nemyslím ve fantazii, ale lidské duševní pochody obecně). Zde ovšem nastává menší problém, protože pokud patnáctiletý píše o patnáctiletých, je takovéto dílo ve své podstatě zajímavé jen pro jeho vrstevníky. Navíc málokterý patnáctiletý je natolik vypsaný, aby jeho literatura mohla prorazit veřejně.

2) Jeho literatura je určená pro tuto věkovou kategorii, ač sám je již starší.
O tomto jsem vlastně psal už na začátku. Vypsaný autor použije dětské obsazení, aby nalákal mladé čtenáře. Tečka, nemusíme více řešit.

3) Na autora má silný vliv Japonsko.
Kdo jste četl trochu více mangy a viděl nějaké to anime (vyplatí se kromě geniálních hororů a sci-fi sáhnout i po něčem mainstreamovnějším. Dají se najít zábavné a dobré kousky), víte, že pravidlem číslo jedna je, že pokud máte po maturitě, automaticky ztrácíte kvalifikaci pro záchranu světa. Navíc Japonci obsazují mladé postavy do rolí, kde nemají co dělat. Oni jsou to vůbec lolitkami posedlí úchyláci.

Mimochodem, rád bych zdůraznil, že v tomto dvojčlánku se schválně zaměřuji na hrdiny jako opravdu hrdiny, kteří mají vykonat (jak jinak) hrdinské skutky. Pokud mladou postavu šoupneme do řekněme pasivnější role, nižší věk na škodu až tolik není.

Jak už jsem řekl, asi za to částečně může vliv Japonska, že jsou obsazování středoškoláci a podobná zvířena. Pokud možno navíc ještě mládež školou povinná, která školu navštěvuje, namísto aby se vypravila na hrdinnou výpravu za záchranu světa (to se dá vykonat mezi psaním domácích úkolů, klidně na školním hřišti).

Pomineme-li ovšem tento detail, co čekáme od šestnáctiletého? Mocný bojovník, moudrý mág, cokoliv jiného? Nevím, jak to přijde vám, ale já mám jaksi dojem, že většina špičkových bojovníků měla více času na trénink a budování svalstva a mágové strávili půl života krutým studiem. Kde na to to mládě vzalo do svých šestnácti čas?

Odpovědí může být, že náš hrdina je jakýsi vyvolený, jenž se tak už narodil, ale to jaksi zavání Mary-Sue zkříženou se Supermanem. Pokud naše postava není nikým příliš výjimečným, je jenom obyčejným středoškolákem, jenž se omylem připlete k něčemu většímu… Eh, ne, to nejde. Mám dojem, že já jako obyčejný šestnáctiletý i kdybych se k něčemu většímu přimotal, určitě by to nikoho nezajímalo a akorát by mě vyhnali. Realita je holt tak krutá, že na středních školách nemáme žádné superšpióny v utajení apod.

V zásadě myslím, že i ve fantastickém světě by ve výsledku středoškolák byl prostě středoškolák (věkem, ne tím, že chodí na střední) se vším, co k tomu patří. Pokud chceme akčního hrdinu, tak ač může být mládě ve své podstatě čtenářsky atraktivní, hnidopich spíše ocení postavu někoho zkušeného, léty protřelého. Ostatně, kdybyste proti sobě postavili pětatřicátníka s obličejem plným jizev a výše zmíněného chlapce ve věku šestnácti let, aby se utkali v boji na meče, kdo myslíte, že by zvítězil? Z profesionála navíc jak když vyzařuje jisté charisma, které z někoho, kdo ještě dělá domácí úkoly, prostě nedostaneme.

Tak, a abych jen nekecal obecně, co já a postavy? Stručně a jasně, ano, mám mezi svou nemalou sbírkou postav adolescenta, jenž je svým způsobem vyvolený a je naprosto báječný a mocný… až na to, že je to protivný parchant, který mi osobně byl děsně nesympatický, fakan jeden usmrkaná s mlíkem na bradě, takže jsem ho vcelku brzy nechal poměrně brutálně zabít, aby se z něho po smrti stal docela sympaťák. A to byla skutečně moje snad jediná postava pod 18 let. No, to je vlastně lež, ještě si vzpomínám na jednu hodně podivnou postavu, konkrétně asi desetiletou holčičku, ale ta nebyla žádným hrdinou, pouze katalyzátorem příběhu.

Když se podívám na hlavní hrdiny své dávné, dnes přepisované knihy, tak v době konání jim je mezi 27 a 63 lety (u humanoidů. U nehumanoidů 128, a to z pohledu vlastní rasy je ještě celkem mladý a většinu života má před sebou). Žádná děcka se tam nevyskytují, protože když se člověk mrkne na děj, tak tam by škvrňata byla užitečná asi jako automat na kondomy ve Vatikánu (kdo uhádne, odkud jsem ukradl hlášku?).

Hodně postav mám mezi třicítkou a čtyřicítkou, protože to je optimální věk pro hrdinu, aby byl celkem při síle a stále mu ještě příliš nevrzaly klouby. Ano, není nad to, mít sexy hrdinku starou čtvrtstoletí, ale dost dobré postavy mi vznikají, pokud téhle sexy kočce přičteme čtyřicet let a uděláme z ní bábušku. Stejně tak mi přijde, že pokud chceme vytvořit postavu, z níž dýchá důstojnost, není nad starého muže. A to prosím klidně i udržovaného a svěžího sedmdesátníka! Ano, znám osobně takové lidi, existují.

Osobně si prostě neumím představit, že bych do svého psaní obsadil čtrnáctiletého hrdinu, protože pro lidi podobného věku bohužel/bohudík jaksi nemám místo. I když je mou postavou naprosto obyčejný člověk, přijde mi, že mentalita dospělého se píše daleko lépe než kdybych měl vymýšlet, co asi tak může v další vteřině udělat roztěkaný puberťák.

Nějaké dotazy?
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Raziel_cz | E-mail | Web | 31. března 2011 v 14:24 | Reagovat

Hláška je ze seriálu, který nebudu jmenovat, protože ho nemám rád, tak ať si vítězství užije někdo jiný. ;)

S těmi puberťáky souhlasím. U věku svých postav jsem snad nikdy nešel pod pětadvacet (pokud tedy vynechám jednu krátkou povídku, kde jsou hlavními hrdiny dva úplně obyčejní kluci hrající si na zahradě) a jsem spokojen.

Kromě mladistvých super ultra klaďasů nesnáším ještě jednu věc. Nechci nikoho diskriminovat, ani se ho dotknout, ale přeturbené ženské hrdinky, které s přehledem sejmou kohokoliv, i když je to třikrát tak vysoký chlap se svalovou hmotou ala Arnold Schwarzenegger a ani se u toho nezadýchají fakt nemůžu vystát... Článek zabývající se touto tématikou bych taky ocenil.

2 Lomeril | Web | 31. března 2011 v 14:30 | Reagovat

Já se přiznám, že já si na hlavního hrdinu staršího než takových pětatřicet netroufnu. Prostě se bojím, že bych mu pořádně netrefila psychologii. Teď mám jednu hlavní postavu 34 let a chová se jako pubertální emofňukna. Zase moje postavy stárnou se mnou - ve čtrnácti jsem psala o šestnáctkách, v sedmnácti o devatenctkách, ve dvaceti jsem vytvořila hrdinku, která má dvacetdva (vidíte ten systém? :-) A to prosím nebyl úmysl). Teď jsem, pravda, systém dost rozbila, tak snad to zvládnu. Protože neznám nic horšího, než když se postava chová neúměrně svému věku.

3 Sikar | Web | 31. března 2011 v 15:42 | Reagovat

Ehmmmmmmm... Bude to hodně blbá připomínka, ale tento článek je druhou částí něčeho, co na minulý článek nenavazuje... Jinýmio slovy tu máme první kus o rasách a druhý kus o věku.

4 Raziel_cz | E-mail | Web | 31. března 2011 v 15:52 | Reagovat

[3]: Člověče a já si říkal, že nějak odbíháš od tématu. :D

5 Miselle | Web | 31. března 2011 v 17:21 | Reagovat

[3]: No Sikare, takto jsi mi to poslal! Fakt.

6 elizabeth aletwi | Web | 31. března 2011 v 18:54 | Reagovat

já tam mám jednu 14letou holku jenomže to má své opodstatnění (a není to opodstatnění tipu: jsem vyvolený)
je sice důležitá, ale rozhodně to není žádný hrdina a já sem asi jediná komu příde (alespoň trochu) sympatická

7 Sikar | Web | 31. března 2011 v 20:20 | Reagovat

[5]: V tom případě se omlouvám, protože jsem se sám překoukl. Nebylo podezřelé, že to nenavazuje? Všechny dotazy bych zodpověděl...

Druhé půlky obou článků si zkopíruj u mě na blogu a nějak to se radši šoupni, ať tohle faux pas nějak zakryju...

8 Miselle | Web | 31. března 2011 v 21:30 | Reagovat

[7]: Dobře, co nejdřív se na to kouknu... A díky za upozornění... Totiž, přišlo mi to divné, ale řekla jsem si... Budiž, pan S. má asi něco za lubem a rozumí tomu líp než já. :-D

9 Sikar | Web | 1. dubna 2011 v 7:41 | Reagovat

Díky

10 Chiara Povera | Web | 2. dubna 2011 v 14:50 | Reagovat

Já mám radši, když se u  hrdinů vážně neuvádí věk. Já osobně je pak stejně nechám umřít. Narozeniny slavit nestihnou.

PS.: Autorovi tleskám.

11 Kriste-n | E-mail | Web | 5. dubna 2011 v 20:16 | Reagovat

[2]: Souhlasím

12 Killie | 10. dubna 2011 v 15:52 | Reagovat

Souhlasím hlavně s bodem č. 3. Čtení mang může mít pro amatérského spisovatele nedozírné následky, protože jeho povídky většinou dostanou "mangovský" nádech. Vlastní zkušenost, z vlivu mang jsem se dostávala víc jak půl roku a pořád jsou v mích příbězích po nich jisté stopy.

13 Nakano Miharu | Web | 25. září 2011 v 11:33 | Reagovat

Když jsem měla 14, psala jsem o 24letých. V patnácti o čtrnáctiletých. Mezi tím pořád nějací ti teens a kolem dvacítky. Nu a teď v 18? V podstatě ti puberťáci zůstávají, ale chovají se podle svého věku (takže to jsou občas jen takový fakani blbý). Ale už jsem zabrousila i do staších řád. Posunula jsem se až k padesátce! (to je ale výkon...) xD A vážně se o těch starších píše někdy mnohem líp. Jsou takoví... víceúčelnější xD

[12]: manga vliv? sakra, teď už snad ne... xD ale dřív jo xD

14 WritingDemon | E-mail | Web | 24. března 2013 v 15:43 | Reagovat

V mé knize jsem obsadila do hlavní role mladíka(18-19), kterého se ujal zkušený, osudem protřelý aristokrat(35). Ten se ho rozhodne učit, jak přežít v Londýně(18.19.stol.) Tím se mi věkový rozdíl víceméně vyrovnal, zbytek hrdinů knihy je plnoletých, když nepočítám potulného kejklíře(15) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama