Prosinec 2010

Luckily

19. prosince 2010 v 14:53 | Polgara |  Rozhovory z roku 2010
Jsem dvacetiletý snílek, věčně s hlavou v oblacích. Sem tam na mě dopadnou chmury, ale ty většinou rychle zmizí. Psaní povídek je pro mě světem, kam se můžu uchýlit, když to potřebuju a kde mě nikdo neruší, nic mi nevyčítá. Povídky jsou mým druhým domovem a doufám, že v nich hledají útočiště i mí čtenáři. Třetím domovem pro mě jsou knihy. Někdy si přeji, aby se ty knihy mohly stát skutečností. Jo, byla jsem hodně naštvaná, že jsem nedostala dopis z Bradavic.


Annie-chan

15. prosince 2010 v 16:01 | Polgara |  Rozhovory z roku 2010
Na internetu si říkám Annie-chan, ale můžete mě najít i pod přezdívkou Aniq nebo Akumba. Jsem splašené, lehce potrhlé stvoření, trpící utkvělou představou vlastní méněcennosti a s velmi nespolečenským chováním. Kdybyste mě náhodou potkali na ulici, zřejmě bych se zamyšleným úsměvem koukala do blba. Píšu ráda, žiju pro to a často si říkám, čím bych bez toho byla. Taky ráda hraju na kytaru. Čtu. Miluju pravou čokoládu. A trpím jistou úchylkou pro bardy, moderní i historické.



Tereza Temnářka Matoušková – Žádný cukrkandl

12. prosince 2010 v 16:41 | Polgara |  Recenze - romány
Autorka známá svým Podmořským světem, ale nejenom jím. Píše jak prózu, tak i poezii. Má za sebou několik vydaných knížek, které, jak píší někteří čtenáři, způsobují závislost. Tohle tvrzení mohu potvrdit a podepsat se pod něj. Nicméně Temnářčiny knížky nejsou předmětem tohoto článku. Jedná se o její nejnovější literární počin s názvem Žádný cukrkandl.