Septima Severa

7. listopadu 2010 v 17:51 | Polgara |  Rozhovory z roku 2010
Nevěnuji se nějakému specifickému žánru, ačkoli fantasy má i u mne nejspíš ten největší podíl. Pokud je nápad, mohu jej převést i do jiných sfér žánru a nemusí to být jen fantasy. Občas mé povídky zavání upířinou a nadpřirozenem, jindy narážím na téma homosexuality anebo se má bárka tříští o skaliska reality. Mou největší zálibou jsou neutuchající pokusy ve stovce slov vyjádřit myšlenku a psaní úvah na témata (ne)hýbající světem. Snažím se občas úvahy koncipovat tak, abych jiné donutila se alespoň na okamžik zamyslet nad významem mých občas nic neříkajících slov. Protože autor je dobrý jedině tehdy, pokud jeho slova donutí laika myslet.
(Aspoň tak nějak to znělo, narazila jsem na to v literatuře…) Snažím se psát i přes fakt, že působím v redakci školního časopisu, angažuji se v několika školních projektech a jsem i betareader (jen pro vyvolené xD). Ať žije zaneprázdněnost života!



1. Septima Severa je zvláštní a ojedinělé jméno, kterých se na internetu moc nevyskytuje. Mohla bys nám proto prozradit, jak si k této přezdívce přišla? Vím, že jsi o vzniku svého nicku psala článek, ale jak se říká, opakování je matkou moudrosti.
Není nick jako nick. Můj prvotní impuls byla vášeň (pokud se to tak u tehdy čtrnáctileté dá nazvat) číst Harryho Pottera. A co třebas takový Severus Snape? Tehdy to byla moje nejoblíbenější postava. K tomu si přidejme řadovou číslovku "sedmý", poněvadž jsem milovala symboly a takové to tajemno. Později pak přišel císař Septimus Severus, věhlasný ničitel památek (viz http://blackspot.blog.cz/1010/ma-prezdivka-jak-vlastne-vznikla), a protože se mi nechtělo měnit si přezdívku, i když se bouře po HP vytratila, začala jsem ji používat i jako umělecké jméno… Prostě říkat si "Sedmá krutá" je můj sen (ironicky). A ačkoli gymnázium změnilo a v některých ohledech ještě více pokřivilo mé nazírání na realitu, i přes racionální pohnutky jsem si to jméno nechala. Přirostlo mi to k srdci a stalo se to mým druhým já.


2. Všimla jsem si, že svými texty dost často reaguješ na téma, které tě něčím zaujalo, a ty jej potom formou krátké či delší povídky popíšeš. Většinou se jedná o vyprávění depresivnějšího rázu, které čtenáře nutí k zamyšlení. Jak takové příběhy vznikají?
Většinou když nemůžu spát.
Ne, fakt. U postele mívám propisku a spoustu papírů, vzniká tak i mnoho mých náčrtků, i když není zrovna nejlepší dlouho do noci psát a pak o pár hodin později vstávat jako zombie do školy.
Taky jsem si prošla takovým tím obdobím, kdy chce mladý člověk patřit do nějaké subkultury. Sice jsem nebyla přímo "Emo", ale po smrti mých milovaných se svět prostě otočil o 360° a najednou jsem nevěděla, co jsem a kde jsem. Potřebovala jsem se z depresí vypsat. Ačkoliv jsem už v té době měla pár internetových přátel, stále jsem měla pocit, že se ve světě dusím. Psaní byl takový ten symbolický únik. A občas mi to dodnes v některých povídkách zůstalo. Protože vzpomínky na minulost bolí.


3. Co tě vedlo k tomu, že sis založila blog, na němž zveřejňuješ svoji tvorbu, názory a akce, na nichž si byla přítomna?
Původně jsem si založila blog čistě ze zvědavosti a kopírovala jsem tam nějaká videa atd. Později přišlo pár pokusů o psaní, něco lepšího z toho, co jsem si psala do šuplíku. Sice to bylo hluboko pod úrovní, ale dejme tomu, že se to dalo číst, nebo to tak aspoň mně připadalo. Potom jsem řekla "STOP" a blog se opět ubíral cestou za jasnějším cílem. A protože se vyvíjíme, svět se mění atd., došlo i na rozvoj blogu. Přibývaly rubriky a já se začala věnovat i dalším věcem… Respektive jsem se s nimi chtěla pochlubit světu. Prostě výkřik do éteru. Ale nehledejte za tím vědu, nikdo mě do toho netlačil. Jen jsem prošla mnoha změnami na jedné adrese.
Navíc "blackspot" bylo znamení, které se předávalo mezi piráty. Když se shodli, že je někdo nepohodlný, dali mu černou známku a dotyčný pak mohl přijít k úhoně rukou pirátů. A oni zároveň neporušili svůj kodex, protože měl u sebe tohle. A teď došlo na mě. Jsem černá ovce internetu. xD


4. Kromě psaní také nádherně kreslíš a fotíš. Tvůj účet na DeviantArtu je toho důkazem. Nechceš nám prozradit něco málo o tom, kolik času věnuješ tomuto koníčku, a jakou techniku máš nejraději?
Poslední dobou své koníčky silně zanedbávám, ale jsem schopná strávit tím celé hodiny a hodiny. Dokonce jsem jeden čas nedělala nic jiného. Ostatně potřebuju hodně prací, pokud se budu chtít hlásit na uměleckou, což byl můj sen už od začátku, bohužel jsem však byla rodiči nepochopena a tak jsem šla na "školu nerozhodných". Ale teď už se poměry zlepšily…
Nějak si styly nevymezuji, občas ráda experimentuji, ovšem ne všechno se mi vejde do skeneru =D. Ale tak poslední dobou se věnuju hlavně lavírování a akvarelu. Je to asi nejpohodlnější a nejméně náročné na místo a čas.


5. Kromě svojí tvorby máš na svědomí i rubriku, kde zveřejňuješ články týkající se novinařiny. Jak ses k této činnosti dostala a kdo tě nejvíc z novinářského světa inspiruje? Zarazil mě název rubriky, v níž tyto články zveřejňuješ. Literární odpad. Proč zrovna tento název?
Publicistický styl uznávám, ale to dělá ten můj sarkasmus. Je všude. I na blogu. A publicistický styl stále ještě není to "krásno" umělecké literatury. Takže to je takové počítačové haraburdí. Prozatím.
Dostala jsem se k tomu díky projektu Mladé fronty "Studenti čtou a píší noviny" ve druháku. Tehdy jsem dostala první téma. Ale sloh mě vždycky bavil, takže vyšvihnout úvahu pro mě není zas až takový problém, pakliže má múza nemá dovolenou. Z novinářského světa ani tak moc inspiraci nečerpám, ale líbí se mi vtipné kresby pana Kemela (www.kemel.cz), které vychází pokaždé v MF Dnes… Jinak když mám aspoň trochu času, zajímají mě spíš křížovky než samotné články. A vzory? Ty mám spíš ve výtvarném světě.


6. Jakou atmosféru si musíš vytvořit proto, abys mohla v klidu a nerušeně psát? Či patříš mezi ty autory, kteří jakmile vidí prázdnou stránku wordu, rozjedou se jim prsty po klávesnici, jako kdyby pro nic jiného nežili?
No, jak kdy. Píšu na kolenou v metru, vlaku i tramvaji, ale pak ty papíry většinou dostávají letenku první třídy do popelnice. Nejraději mám čistou hlavu a postel. I když občas píšu i v afektu (hlavně vzteku) rovnou při hodinách… Většinu svých děl však píšu na motivy nějakých písniček, byť to není ani lehký popík, vážná hudba nebo řvoucí metal. Někdy to je, jako bych byla režisér. Udělá to blik, přijdou postavy a začínají žít svůj sen. V mé hlavě. A já se jen dívám na jejich dějství a píšu. Jsou však i dny, kdy na to vyloženě nemám náladu, a nic mě nenapadá. To vakuum nesnáším. Poslední dobou ho však mívám docela často.


7. Na blogu máš čtyři zveřejněné povídky, z čehož jsou dvě společné, jedna na motivy Dračího doupěte a jedna dokončená, která je čistě tvoji prací. Který z těchto příběhů bys novému čtenáři doporučila a proč?
Žádný.
Bylo jich víc, ale jen tyto čtyři přežily takový soukromý "holocaust" v rámci blackspot. Agnus Dei je chvilkový zkrat inspirovaný Adrien Assagir. Sice ji vnímám zatím jako nejlepší (a proto je na prvním místě), ale není to pro všechny. Ovšem je asi nejschůdnější.
Ty dva společné projekty jsou svědkem vývoje. Spolupracujeme s Aidri už přes dva roky, ukazuje to, jaké chyby děláme a jaké naopak eliminujeme. Je to spíš takové cvičení, které po opětovném přečtení potřebuje hodně vypilovat. Bohužel Ragnarok je zatím jen ve fázi "nevím, jestli se dohrabu k pokračování" a já nechci zklamat.
Dračí doupě je jen o hrách. A teď už je nejspíš pozastaveno - mám sice napsané asi tři další kapitoly, ale už to pro mne přestává být tím světem, jakým to bylo dřív…


8. Teď se sobecky zeptám na povídku, která se mi dostala pod kůži. Jedná se právě o tu společnou povídku, jíž si psala s AidrienAssagir. Jak vznikala? Přeci jenom psát o mládí Frejy, není nic jednoduchého, ale jak vidno, vám se to podařilo.
Ráda bych tu napsala idylku, ale vzniklo to docela suše. Jednou večer jsem šla na chat a přidala se ke hře. Pak jsme se v místnosti sešli ještě párkrát, slovo dalo slovo a já si řekla "Proč ne?". Byla to výzva. Šance se zlepšit v psaní. A zabralo mi to dva roky života. Když už se to vleklo a v hlavách nám začaly žít další postavy, bylo potřeba se zbavit těch starých, a tak to šlo dokolečka. Až přišel ten přeslazený happy end, čas konce. A zamordovat se nám i tyhle postavy moc nechtělo, poněvadž byly dokonalejší než ty první. A poučily se z jejich chyb…


9. Tvoje názvy rubrik mají dost často lehký ironický nádech, kupříkladu Žvatlání mimo mísu, literární odpad. Ale i přesto jsou zde zajímavé a nápadité články. Jsi spokojená se všemi, anebo se ti někdy stalo, že ses na nějaký podívala po delší době a zjistila si, že teď bys jej napsala jinak?
Ironie z mých slov by měla téct proudem. Jsem totiž hrozně sarkastická.
Jo, zjistila jsem spoustu chyb. S postupem času se i za některé články stydím, proto blog v nejbližší době prodělá čistku. Průběžně promazávám staré články, z toho důvodu už nelze ani najít první článek z doby, kdy jsem blog zakládala. Ale zatím to snad tak hrozné není, nebo snad ano?


10. Napadá mě, jestli se autorskému psaní či novinařině chceš věnovat i v budoucnu? Také, pokud chceš čtenáře nějak nalákat na svůj blog, máš možnost.
Novinařina je jeden z mých plánovaných sebevražedných pokusů o vysokou školu. Zatím je však ještě trocha času, ačkoli si nemyslím, že bych měla couvnout. I když je spousta jedovatých jazyků, znáte to.
Řekneme, že návštěvnost stránek už pro mě není takovým pohonem, ačkoli komentáře a kritika jsou u mne vždycky vítány. Nevím, čím bych měla čtenáře zaujmout, jen se snažím profilovat a držet na hladině v moři. I když určitě i to, že jsem členkou AK, napovídá o kvalitách mého blogu. Rozhodně se nechci vnucovat. Jsem jen dalším z milionů ostrůvků internetového světa. Kdo u mých břehů zakotví a líbí se mu tam, ten se většinou s odstupem času vrací. Kdo na mne narazil a já zklamala jeho očekávání, zmizí zase za rohem…


Ukázka:

"Jaké to je být u zpovědi?"
"Uleví se ti, Eithne." Lhal. Hryzalo ho svědomí, až to bolelo, ale musel. On sám sice věřil v Boha, avšak nikdy ke zpovědi nešel. Napáchal mnoho hříchů, nikdy se však nikomu nesvěřil. Udusil je v sobě, navždy je umlčel v hlubinách vlastního svědomí, než aby věděl, že někdo zná jeho tajemství. Byl zastáncem názoru, že by každý měl v Boha věřit po svém - vždyť církev byla jen nepotřebným spolkem, který z tohoto divadla sklízel prospěch. Ta, kterou znal, byla zkorumpovaná a táhla s mocnými za jeden provaz; přisluhovala svým chlebodárcům, aby pak peníze za desátky, dary a odpustky mohla sama prohýřit světským životem plným obžerství. Chovala se jako marnotratná ženština. Avšak nikdy svou myšlenku nahlas nevyslovil, potrestali by jej. Buď by ho upálili na hranici, uspořádali by veřejné autodafé, aby si každý mohl přiložit své polínko do vatry, do jícnu žhavých jazyků lačně spalujících vše, co jim přijde do cesty. Anebo by jej čekala konopná kravata na kopci za městem.
"Kdybych se ti chtěla vyzpovídat, slíbil bys mi, že to zůstane jen mezi námi?" zeptala se po chvíli.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aidrien Assagir | Web | 7. listopadu 2010 v 19:32 | Reagovat

Mmm... Moje milá, drahá spoluautorka udělala rozhovor... *culí se pitomě* Vyvolává to ve mě pocit hvězdy. Jen tak dál, melda. Příště ať je to rozhovor v Pevnosti o tvé knize... *mrká potutelně a mává na rozloučenou*

2 Septima Severa | Web | 7. listopadu 2010 v 21:13 | Reagovat

[1]: V Pevnosti si udělej rozhovor ty :-) A kniha asi nebude... nebo aspoň ne zatím taková, aby se na ni obracel celý svět fantasy...

3 Aidrien Assagir | Web | 8. listopadu 2010 v 9:13 | Reagovat

[2]: Vždyť mě znáš. Musím tě trošku poškádlit. *Usmívá se a s andělským výrazem ukazuje na svatozář nad hlavou, přestože se jí za zády míhá ďábelsky špičatý ocas.* Vyjde. Chci, aby vyšla, *dupe vzdorně nožkou* A já budu jediná, kdo bude mít podpis od autorky, *rozzáří se při té představě a jásavě odkráčí za povinnostmi*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama