Raven

30. listopadu 2010 v 19:27 | Miselle |  Rozhovory z roku 2010
Jsem trošku podivná havraní slečna, křesťanka, snílek a básník. A taky jsem dost tragéd, ale bez všech těch šíleně bolavých i úsměvných peripetií by to nikdy nemohl být ten pověstný stoprocentní život - a ani by nebylo o čem psát... Beru tedy život s nadsázkou a ze všeho kutám pár veršů, které čas od času dám k dispozici svým drahým a milým čtenářům... Nebo každému, kdo se se zájmem nachomýtne kolem. :)




1. Než začneme, ráda bych se zeptala na takovou techničtější otázku ohledně Tvého blogu. Básní máš na stránkách opravdu požehnaně, rozdělené do mnoha zvláštně pojmenovaných rubrik (Havraním Brkem do popela, Zpod vlčí tlapky atd.). Čím se jednotlivé rubriky liší, přiblížíš svým čtenářům toto rozřazení?
Jednotlivé rubriky se liší svým tématem. V těch, co jsou Napsané havraním brkem do popela, můžete najít především mé osobní zpovědi a verše týkající se výhradně mého já - je to zkrátka taková egoistická sbírka. Sedmero Havranů ustavičně kráká o lásce a jejích strastech a radostech, Sesbírané střípkaté stříbrovrány jsou příběhy, Z pod vlčí tlapy koukají útržky pohledů na svět. Pohádky a jiné palčivosti jsou... Inu pohádky, písničky, říkanky. A poslední jsou Miniatury. Ty se odlišují jenom formou a jsou tematickou směsí. Jsou to krátké útržky, většinou od čtyř do šesti nebo osmi veršů, které jsou pro mne, lenošku línou, mnohem jednodušší psát... :)

2. Pravděpodobně se nespletu, když řeknu, že na blogu patříš mezi ty "déle publikující". A to především v té básnické rovině na blogu. Jak vypadaly Tvé začátky, kdy jsi poprvé začala básnit?
Začátky byly dost těžké. Publikovat veršovanou tvorbu jsem začala už na svém předchozím blogu v roce 2006. Moje publikum mě naprosto ztrhalo - prý ať to nedělám, když to neumím a nechám to na jiných, kteří k tomu jsou zajisté povolaní. A já na čas ztratila vůli verše psát. Od těch lidí jsem utekla jinam a začala psát po svém, tak, jak jsem to cítila a jak jsem chtěla s tím, že mi nebude záležet na tom, co lidé řeknou. Ale ať se člověk snaží tvářit jakkoliv, vždycky to něco znamená. A tentokrát mě čtenáři pochopili, povzbudili a já se s veršováním naprosto sžila.

3. Drtivé většině autorů skládání básniček zabírá obvykle hodně času a námahy, zvláště, pokud dílu chtějí dát hloubku a smysl. Pamatuješ si na nějaké dílo, nad kterým jsi strávila plno času a jsi na to náležitě hrdá? Dílo, nad kterým jsi "potila krev"?
Díky Bohu je veršování něco jako můj druhý rodný jazyk, ve verších občas přemýšlím a tím způsobem si i rozumím. Verše občas projdou úpravou mého systematického a tvořivého já, tak, aby měly určitou formu, ale nepamatuji si z veršů žádný, nad kterým bych tu příslovečnou krev potila. Pro mě je básnění součástí existence, sebevyjádření i věcí zábavy :)

4. Pro mě, jakožto tak trochu básnického neumětele, je docela nepochopitelné, jak někdo může vytvořit tak poutavá spojení slov. Básníci obvykle mívají v záloze své trumfy. Máš nějaký oblíbený motiv, něco, co dáš do každé básničky, ať už je to slovní spojení či krásný rým, nebo stále zkoušíš nové postupy?
Mám oblíbené motivy, které se ale zdaleka v každém dílku najít nedají. Miluji přírodu, to, jak se mění a to, jak je báječná, proto snad se v mých verších často objeví. Ale moc ráda dávám do svých veršů něco nového - ráda do nich vetknu latinské věty, cizí slova, slova zastaralá, neobvyklá i jinak krásná.

5. Na Tvém blogu jsem narazila i několik sonetů. Já osobně tvorbu sonetů považuju za jedno z nejtěžších odvětví poezie vůbec. Dodržovat rytmus, počet veršů, rýmové schéma... Neomezuje tě to? Nebo naopak nalézáš zalíbení v tom, když jsi "nucena" se řídit určitými pravidly?
Sonety jsou moje srdeční záležitost, mám ráda ty Shakespearovy v originále i těch pár, co jich stvořil pan Skácel. Stvořit sonet je pro mě jakási hra, ačkoliv každý může vidět, že pak nejsou vůbec dokonalé a často ani dotažené. Pakliže píšu něco intenzivního, pocit, co ze mě tryská, používám spíše verš volný, ale když mám náladu svoje pocity nebo realitu kolem různě tvarovat nebo ohýbat - třeba do tvaru
sonetu, nezaleknu se toho.

6. Jako každý z nás, určitě občas podlehneš nějaké spisovatelské krizi. Rýmy prostě nejdou... Využíváš při takových příležitostech stránky, jako např. www.rymy.cz? Jaký máš názor na takovéto "pomocné weby"? Myslíš si, že básnička vytvořená čistě pomocí takovýchto programů je vůbec ještě uměleckým dílem?
Já osobně o té stránce slyším prvně. Možná proto, že rýmy pro mě nejsou základním kamenem poezie. Pro své tvoření je tak akutně nepotřebuji, jsou spíš takové koření, výzva, která se u veršů může, ale také nemusí objevit.
O umělecké hodnotě takových děl, které mají pomocnou ruku v něčem takovém - nevím. Přijde mi, že pak mohou ztratit autentičnost, kterou čtenář ale nepozná. Pro mě osobně, jako básníka, by taková "báseň" ztratila význam, už by nebyla celá "moje", ale to nemusí být rozhodně přístup každého.

7. Kde bereš inspiraci k básnění? Jsou to snad běžné denní situace; emoce, které tě provází šedou realitou? Nebo jako mnoho jiných pisálků i ty vytváříš díla pod "dohledem" hudby?
Inspirací je mi naše realita, která rozhodně není monotónně šedá. I v tom nejšedivějším podzimním či zimním dni se dají nalézt různé odstíny šedé a to mi přijde krásné a inspirativní. A samozřejmě emoce, zážitky; to, co prýští z ostatních lidí, to, co uslyším ve zprávách, nebo to, co zrovna čtu v knize. A hudba? I ta se občas vyskytne. Pak říkám, že v ní
mají moje verše "kmotru".

8. Kromě básniček máš na svém blogu i hojně zastoupenou prózu, především krátké povídky. Sice již delší dobu nepíšeš, ale stejně se zeptám: Hodláš do budoucna napsat další prózu?
Poslední dobou sice píši, ale nepublikuji. Dokonce v současnosti delší prózu tvořím. Jedná se o předlohu ke studentskému filmu, kterou mi zadal můj kamarád, který by se rád dostal na FAMU. Sice je natáčení momentálně odložené a nevím, jestli se k tomu vůbec někdy dostane, ale uvidíme. Jestli ne, možná si na ní budou moci nasosat i moji milí a vážení čtenáři.

9. Zaujala mě především velmi povedená povídka Jan Skácel:Píseň o nejbližší vině. To bylo opravdu zajímavé dílo, trošku alegorické, nicméně velice dobře vtáhlo do děje a najednou člověku celý ten příběh připadal až děsivě reálný. Řekneš nám něco více o pozadí tohoto příběhu? Co tě k němu inspirovalo?
Ten příběh bylo tak trochu moje osobní vyznání. Jsem křesťanka a tou dobou jsem se připravovala na křest a dost bilancovala svůj vztah s Bohem. Ten literární počin jsem si původně napsala jen tak do šuplíku jako vypisovačku, hlavně proto, že jsem jako inspiraci použila známou báseň svého oblíbeného Jana Skácela, Píseň o nejbližší vině. Přišlo mi to trochu hrubé, uveřejňovat něco takového, ale nakonec se to na blog stejně dostalo.

10. Samozřejmě bych to nebyla já, kdybych se nezeptala i na postavu všudypřítomného Adalberta. Osvětlíš neznalým, kdo/co to je?
Občas je to jméno mého Múzy, občas je to něco jako moje "mužské" alter ego, takové třetí až čtvrté já, občas je to zástupce všech mužských na zemi, občas jen těch, ke kterým jsem kdykoliv chovala či budu chovat nějaký romantický cit. Adalbert je moje Nemesis, neporazitelný protivník, jméno mého svědomí, snad i zpovědník a vrba. Zajímavé, vykonává tolik funkci, a nic za to nedostává. Doufám, že si tohle nepřečte, mohl
by pak po mně začít chtít nějaký plat. :)
A ještě snad připomenout, kde se vzal. Skřítek Adalbert se nachází v jedné písni, kterou napsal Jarek Nohavica. Z té na mě jednou vybafnul a od té doby se mě nepustil...

11. Chystáš do budoucna pro své čtenáře nějaké překvapení, třeba delší epos? Láká tě napsat nějaké dlouhé dílo s dějem?
Já myslím, že svým čtenářům jsem se už naubližovala dost, natož je mučit ještě eposem! Navíc epos nebude asi moje parketa. Schází mi tak velká originalita nápadu a touha na delší dobu tvoření se upoutat jenom k jednomu motivu. Nejen, že by pak
mí čtenáři byli překvapení, ale pravděpodobně by i hodně trpěli...

12. Máš ve světě úspěšných literátů nějaký vzor, básníka, který tě vždy naladí na tu "básnickou" vlnu?
Naprosto zbožňuji celou řadu básníků, od Verlaina, přes Emily Dicknsonovou, až po Li Ching Chao, ale tím, kdo mě naladí a kdo do jisté míry určil můj styl, ve kterém jsem se opravdu našla, je Jan Skácel. Jeho poezii považuji za tu nejčistší a nejdokonalejší, co se formy i sdělení týče. Je mým velkým vzorem a strašně mě mrzí, že nebudu mít nikdy příležitost potřást mu rukou.

13. Máš prostor představit svůj blog budoucím chtivým čtenářům. Koho myslíš, že Tvá díla zaujmou? Proč by lidé měli chodit na Tvůj blog?
Nedokážu přesně určit profil svého ideálního čtenáře - mé verše se snaží být čisté a upřímné, a snad by měly zaujmout toho, kdo něco takového hledá. Jsou pro každého, kdo by snad chtěl pro sebe drobet mého báječného světa, který je často krásný, občas bolavý, někdy melancholický a skoro pořád kouzelný, ale hlavně pořád obalený ve vrstvě hutné naděje...

Ukázka:
Naděje je nová láska -
ta, jež si přijde nad ránem
a oděna v tichém rozhovoru
a vyznání tak nesnadném
přináší malou prosbu v očích
a zlatý křížek na prsou
Mám o ní strach, že ranní koně
jí na kopytech roznesou.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Amy | Web | 30. listopadu 2010 v 23:03 | Reagovat

Raven působí sympaticky a ukázka její básně se mi líbí... prozatím si ji přidávám do záložek a jakmile mi škola přestane tak urputně dýchat na záda, určitě si pročtu i zbytek její tvorby :)

2 Iswida | Web | 16. prosince 2010 v 14:57 | Reagovat

Páni, tak o tomhle rozhovoru ani nevím! Vlastně ani o této stránce, ale to v rozsáhlých vodách internetových poměrně pochopitelné. Raven je úžasný člověk a skvělý básník...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama