Nel-ly

27. listopadu 2010 v 13:41 | Polgara |  Rozhovory z roku 2010
Mám ráda zajímavé knihy, napínavé filmy a zábavné pořady.
Ráda ležím v posteli a sním.
Ráda se procházím a přemýšlím
Ráda stojím a dívám se.
Ráda mluvím i naslouchám.
Ráda spím a sním.
Ráda bdím a žiju.
Ráda se směju i pláču.
Mám ráda společnost i samotu.
Mám ráda všechno a zároveň nic.




1. Jak dlouho máš blog? Předpokládám, že jsi začala zveřejňovat svoje texty přibližně v době, kdy propukla mánie Harryho Pottera. Je tomu tak? Pokud ano, splnilo blogování Tvoje očekávání a dokázalo Ti pomoct si vylepšit tvoje psaní?
Už to bude skoro rok a půl (přesně třináctého prosince), co jsem se doma snažila pochopit práci s HTML kódy. Napadlo mě, že bych si mohla na zkoušku založit blog, abych viděla, jak se kód postupně mění.
V práci do školy mi blog nepomohl, ale k mému překvapení se kdosi ozval v reakci na prolog mé první povídky, která však neměla nikdy pokračovat. Já samozřejmě nechtěla zklamat *poťouchle se usmívá*, a tak jsem zkusila znovu něco napsat, no… A sami vidíte, jak to dopadlo.
Osobně bych řekla, že mánie Harryho Pottera vypukla někdy v době, kdy jsem ani nevěděla, že existuje něco jako fanfiction, a tak jsem se ke psaní dostala poměrně pozdě, což mě v pohledu na mnohem mladší, ale skvělé autory fanfiction velice mrzí. Když jsem začala s psaním fanfiction, většina autorů mých oblíbených povídek, na které jsem narazila na českém fanu, už dávno přestala psát, ale za to se našli noví a tak naše "éra" pokračuje a doufám, že bude mít dlouhé trvání.
Neměla jsem žádná očekávání od svého blogování. Nepředpokládala jsem ani, že blog vydrží déle jak týden nebo dva, a tak velice překonal vše, v co jsem snad někdy mohla doufat. Vzhledem k tomu, že ještě před skoro dvěma lety jsem nebyla schopna sesmolit odstavec děje s hlavou a patou a školní slohové práce pro mě byly jedním velkým utrpením, mé psaní se už těžko mohlo zhoršit, přesto doufám, že se postupně zlepšuji (především pak moje gramatika - která vždy dost upadala), ale to už posoudí jen mí čtenáři.

2. Nel-ly, další zajímavá přezdívka do sbírky. Jak jsi k ní přišla?
Moje přezdívka nemá žádná zvláštní opodstatnění ani význam, jako u lidí, kterým tak říkají jejich přátelé a rodina nebo si prostě zvolili něco, co se jim vždy líbilo. Nel-ly vychází čistě jen z mého křestního jména (které asi všem došlo) a z nutnosti vybrat si nějaké jméno do registrace na různých internetových stránkách, kde už všechny jiné možnosti byly zabrány. Napadla mě pomlčka a ke konci se mi zalíbilo, jak to celé vypadá.

3. Tvoje příběhy na Harryho Pottera jsou dost rozdílné. Kromě povídek z doby Pobertů a z Harryho současnosti píšeš i slash a věnuješ se tvoření příběhů o oblíbeném páru Hermiona a Draco. Zároveň se mi na Tvých příbězích líbí, že přestože trochu víc měníš děj, dokážeš svým vlastním způsobem dodržovat původní charaktery. Nechceš nám prozradit, jak takové příběhy vznikají? Který z nich Ti dal největší práci a jaký se Ti dostal pod kůži?
Vždy jsem si při čtení knih a posléze i povídek na internetu představovala své alternativní konce, nebo pokračování děje, a když jsem jednoho dne zjistila, kolik existuje povídek s poberty, chtěla jsem to zkusit podle svého.
Ze začátku mě napadaly bláznivé příběhy, jejichž výsledný děj byl, abych se přiznala, skoro vždy až "megalomanský", a tak jsem postupně začala ustupovat a uvažovat nad svými schopnostmi. Ne však u své prvotinky, jejíž děj bylo pro mě nejjednodušší na vymyšlení (už déle než rok ho nosím v hlavě), ale nejtěžší na napsání, a tak se mi tahle povídka dostala pod kůži až příliš hluboko a já se těším, až ji jednou konečně dopíšu a zároveň z toho mám až panickou hrůzu.
Osobně bych všem autorům fanfiction vždy doporučovala začít s postavami, jež nemají pevně dané charaktery (jako byli například pobertové), nebo s postavami, jejichž charakter je všem z knih naprosto jasný, ale jejich příběh v kánonu nebyl pro čtenáře nijak zajímavý (jako například Fred a George Weasleyovi), přesto tyto postavy mají něco společného s hlavními hrdiny, což dělá samotný příběh zajímavější.
Postupně, jak jsem se osmělovala v psaní, zkoušela svoje možnosti, začala jsem si pohrávat i s hlavními postavami knihy, a nakonec si i troufla začít s nimi nový příběh, který se měl však vždy striktně držet základních údajů knihy a dějové linie (s menšími a postupně i většími odchylkami) a nikdy příliš nezasahovat do osudů hlavních hrdinů (nikdy jsem neměla v plánu sama zabíjet Voldemorta a myslím, že to ani nikdy neudělám).
Základ dobré, nebo jakékoliv fanfiction, pokud to nemá být parodie, podle mě není striktní dodržování kánonu, ale právě v následování charakterových vlastností postav, které se v průběhu příběhu mohou postupně vyvíjet, ale nikdy se příliš nezmění (jako se ze Snapea nikdy nestane
romantický hrdina s plyšovým medvídkem v rukách - právě jeho postavě se prozatím ve svých povídkách vyhýbám, protože udržet jeho postavu "reálnou" mi přijde snad nejtěžší).

4. Kromě psaní si všímám, že většinu vzhledů použitých na blogu si vyrábíš sama. Ty, které již nepoužíváš, jsou zveřejněny v galerii. Neuvažovala jsi někdy o tom, že bys tvoření layů věnovala vícero času?
Všechny vzhledy, které jsem kdy použila, jsem si vyrobila *pozvedává hlavu a hrdě se usmívá*, více či méně, sama, za pomoci strýčka Googlu a nejlepšího přítele blogera - DeviantArtu.
Stejně jako jsem chtěla blog pochopit bez větší pomoci ostatních (přestože jsem nejednou otravovala a dál otravuju některé zkušenější blogery), už v začátku jsem se rozhodla, že si všechno budu dělat sama - což byl kámen úrazu a skvělá zkušenost zároveň.
Začala jsem stáhnutím obrázku a vložením do záhlaví, jenže se mi něco nelíbilo a já chtěla dosáhnout jakési ucelenosti. (V duchu jsem skrytý perfekcionista, přestože to na mě není nikdy poznat - objevuje se to především v případech, kdy radši zničím veškerou svou práci, než abych se ji snažila znovu vylepšit. Možná proto jsem neschopná v jakýchkoli ručních pracích.) Našla jsem si na internetu program na grafiku, stáhla ho, vyhledala návod "pro blbce" a začala se učit.
Vím, že nejsem grafik a nikdy jím nebudu, ale postupně mě úpravy obrázků začaly bavit a tím, jak se stupňoval počet mých vzhledů (skoro žádný nevydržel déle než měsíc, některé dokonce ani dva týdny), stupňovaly se moje dovednosti s Photofilterem a myslím, že v tuto chvíli můžu říct, že jsem konečně spokojená, přestože jsem nedosáhla schopností autorů stránek zabývajících se grafikou.
A i když mě práce s obrázky začala bavit, nejsem v tom nijak zvlášť dobrá a originální nápady na nějaký layout se u mě objevují dost zřídka - a proto zůstanu věrná psaní povídek, protože když nemám nápad tam, vždy na mě čeká nějaká rozepsaná kapitolová povídka, u které můžu navázat a nápady většinou přichází samy (prozatím).

5. Neodmyslitelnou součástí Tvojí tvorby jsou také názory, tedy články, kde píšeš o tom, co se Ti líbí a co se Ti zrovna honí hlavou. Opět jim dokážeš dát hodně sama ze sebe. Který z těchto článků bys novému čtenáři doporučila a proč?
Myslím, že blog (přestože zaměřený na určité téma - od umělecké tvorby přes psaní až k recenzím na filmy) by měl obsahovat něco osobního, aby jeho návštěvník viděl, že se za ním skrývá autor stejný, jako jen on sám. Obyčejný člověk, se svými názory, myšlenkami a pocity.
Články, třeba i typu "deníčků", nám pomáhají poznat autora. Jejich pomocí se s ním seznamujeme a díky nim u jeho tvorby zůstáváme, protože zjišťujeme, kolik existuje lidí s podobnými, nebo naopak úplně rozdílnými, názory na svět.
Přestože, jako převážná většina blogerů, netoužím po sdělování osobních informací o sobě (typu bydliště, celého jména, atd.), chci, aby návštěvník mého blogu věděl, kdo jsem.
Jestli bych doporučila nějaký určitý článek? Nedoporučila bych žádný a zároveň všechny, protože i když jsou moje názory dost často přímočaré, možná i špatné (a to se stává velice často) a až nechutně často kritické nebo prošpikované ironií, já si za nimi stojím - protože kdybych si nemohla stát za tím, co jsem napsala, bylo by to pro mě, jako kdybych neexistovala.

6. Každý z nás si musí vytvořit přijatelnou atmosféru, aby mohl psát. Máš i ty nějakou úchylku, bez níž nenapíšeš ani řádku? Či si jednoduše otevřeš Word a necháš svou fantazii, ať se vyřádí po libosti?

V mém případě "příjemná atmosféra" většinou znamená to, v čem se většina lidí nedokáže soustředit. Píšu v tichu prázdného bytu (velice výjimečně). Píšu, když čekám, až se mi dovaří brambory (které nakonec většinou připálím, ale to už patří mezi mé další neschopnosti). Převážně píšu během sledování nějakého seriálu nebo filmu, kterému však věnuju jen asi poloviční pozornost, nebo třeba při cestě v autobusu (což už se dvakrát stalo) nebo v podnapilém stavu (kdy vznikají díla a nápady, na která jsem vlastně i hrdá), ale když se během psaní zaseknu a nutně se potřebuju "rozběhnout", vždy nakonec skončím u hudby - podle nálady i typu příběhu. V tomto případě pro mě mají největší význam soundtracky z oblíbených filmů, protože bez nich bych nikdy žádnou povídku nenapsala.
A… Jestli chcete nějakou tu "úchylku", často diskutuji se svými postavami. Mluvím s nimi, většinou se i hádám nebo se do jedné z nich jakoby převtělím a pak už to jde skoro vždy samo (tedy pokud se se mnou zrovna dotyčný či dotyčná chtějí bavit).

7. Kromě Pottera zbožňuješ fantasy obecně a dost často se u tebe objevují články, které čtenářům doporučují Tebou přečtená či zhlednutá díla. Jaká v tobě zanechala největší stopu?

Neřekla bych, že zbožňuji zrovna fantasy (protože největší lásku chovám asi k historickým knihám - faktu i k románům, příběhům ze života), ale spíš, že ve fantasy má člověk největší možnost pro vlastní fantazii - ať už to zní jakkoliv.
Jak už to tak bývá, tak jako většina ostatních (a nejspíš i z vás) jsem v pauzách mezi čtením Harryho (první knížky, kterou jsem vůbec kdy četla) sáhla po Pánu prstenů a přestože mě Hobit, kterého jsem měla doma ještě po mámě, nikdy nebavil a nebyla jsem schopná ho dočíst, tak Tolkienova trilogie mě uchvátila (i když dnes už bych po ní nejspíš nesáhla - ale ceněnou částí mé "knihovničky" zůstane na vždy). Po Pánu prstenů jsem se dostala k dalšímu bestselleru naší doby - Odkazu dračích jezdců, a i když ho nepovažuji za dílo na úrovni klasických autorů, tak mě zaujal a já netrpělivě čekám, až si konečně budu moci přečíst i poslední díl této tetralogie.
Ze všeho nejvíc, snad kromě mé dětské a teenagerské lásky Harryho Pottera (jehož miluji dvakrát tolik právě kvůli fanfiction), mě v dospělosti zaujala sága Meč pravdy od Terryho Goodkinda, která mě snad nejvíc oslovila a díky níž jsem se poprvé seznámila s "pojmem" fantasy pro dospělé. Naprosto jsem tomuto autorovi propadla a nedočkavě čekám, až dopíše další slibovaný román.
Řekla bych, že stopu na mě zanechá snad každá kniha, ale především pak ty, které si přečtu víckrát (což jsou všechny výše zmiňované a mraky dalších), protože až na podruhé si dokážu příběh pořádně užít a řádně se s ním seznámit (u mě je to něco jako u oblíbených filmů nebo seriálů - také se na ně nekuknete jen jednou). V tuhle chvíli se poprvé seznamuji se sérií Hlídek od Sergeje Lukjaněnka, které mě hodně oslovily, přestože jsem právě dočetla první třetinu druhé knihy.

8. Každý autor zveřejňuje svoji tvorbu s tím, že jednou možná vydá knihu a vstoupí mezi slavné a uznávané spisovatele. Máš i Ty podobnou touhu anebo píšeš "jenom", protože tě to baví a chceš čtenářům poskytnout jiný pohled na to, co napsal někdo jiný?
Ne, že by mě to nenapadlo. Představa, že bych vydala doopravdovou knihu ve vázané formě… Ale asi stejné představy jsem kdysi měla i o tom, že budu archeoložkou nebo slavnou herečkou.
Začala jsem psát, protože jsem zrovna po ruce neměla nic, čím bych se zabavila (na chatě, kdy dočtete knížku, nemáte internet a kamarádka je nemocná, nic jiného než psát asi nejde). A až mě přestane psaní bavit - přestanu. Zatím se mě však povídky pevně drží a nevypadá to, že by se mě chtěly v blízké budoucnosti pustit, ale až se to jednou stane, přemáhat se nebudu.

9. Nechceš nám prozradit, jaké jsou Tvoje plány do budoucna? Chceš pokračovat ve psaní fan fiction, nebo se přesuneš na originální tvorbu?

Nejbližší plány do budoucna jsou dokončit rozepsané povídky (což u některých zatím bohužel nevypadá). A pak se uvidí. Už mě mnohokrát napadlo, že bych mohla zkusit vlastní příběh, s vlastním světem i hrdiny. Měla bych nápad (a hned několik), mám dokonale promyšlený děj, ale můj problém souvisí s jednou jedinou věcí, tou ze všech nejdůležitější - jména. Nejsem schopná vymyslet jména hlavních i vedlejších postav (z nichž většina už má i vlastní tvář, charakter, osud i minulost) a dokud je nebudu mít, taková jaká bych si představovala, tak nemůžu začít - takže se toho nejspíš nikdy nedočkáte, i když… Kdoví.
Nakonec možná je to tak lepší, zůstat u HP fanfiction. Je to mnohem jednoduší. Baví mě to. Neumím si představit, že bych tenhle svět a postavy opustila, alespoň prozatím.

10. Poslední otázka. Proč bys čtenáři doporučila právě tvůj blog? Jaké povídky, chceš vynést na světlo, a které považuješ za nejlepší?
Pokud máte rádi čtení fanfiction, pokud nehledáte nic hlubokomyslného ani přespříliš zábavného nebo originálního, tak prosím… Budete vítáni. Píšu, protože mě to baví. Je mi jedno, jestli někomu styl mého psaní vadí a nebaví ho (já ho ke čtení nutit nemůžu), ale beru všechny kritiky, ráda si je přečtu a snažím se podle nich řídit tak, jak mi to moje vlastní já a svědomí dovolí.
Je těžké vybrat si nejoblíbenější povídku, protože v každé je tolik chyb a každá pro mě znamená něco jiného. V poslední době jsem si ze všeho nejvíc oblíbila postavu Draca Malfoye, který mi v psaní velice vyhovuje a psaní jeho postavy mě baví, proto můžu doporučit snad "nejnovější" povídku DÁNO OSUDEM, právě s tímto "hrdinou" a to už jen proto, že má velkou naději, že bude plynule pokračovat - a tak snad nehrozí, že by zůstala nedopsaná ještě několik měsíců.
Kdybych si měla vybrat nejlepší svoji povídku, nebyla bych toho schopná. Existují jednorázovky, na které jsem hrdá. Existují slashové povídky, jež nevím, jak jsem dokázala vymyslet a jejichž výsledek na mě pozitivně zapůsobil. Existují kapitolové povídky z obou generací, jímž se věnuji a které mám doopravdy ráda a pak existují i ty, za které se stydím a některé se staly dokonce i mým velkým zklamáním.
Troufám si však říct, že těch povídek už bylo tolik, že si snad každý najde to, co by se mu líbilo. A když ne? Napište a já se pokusím vás nezklamat.


Ukázka:

Stejně jako on i Potter a ti jeho dva poskoci minulý rok nenastoupili do sedmého ročníku a tak teď opakovali spolu s dalšími. Potter se usadil, jako vždy u Nebelvírského stolu, spolu s Weasleym po jehož boku se usmívala Grangerová. Draco se dozvěděl, že s tou přechytralou mudlovskou šmejdkou chodí, ani se tomu moc nedivil. Koho jiného by si taky takový idiot mohl najít? I když Grangerová se svým rozumem, který jí prostě nikdo nemohl upřít, by mohla dopadnout i mnohem líp, dokonce i přes svůj původ, i když… Nakonec se všechno, nebo skoro všechno, vrátí do svých kolejí a ta pizizubka klesne zpět na své místo ve spodině kouzelnické komunity, kam také patří a Weasley pro ni ještě bude výhra. To ta jeho roztomilá sestřička si umí vybírat. Ta malá pohledná zrzka se prý vrátila k Potterovi, a pokud jim to vydrží, zajistila si to nejlepší postavení.
Naproti přešťastné čtveřici seděl blbeček Longbottom, v posledních měsících nazývaný, jako bradavický hrdina. Muselo se nechat, že i on se během bitvy vyznamenal. Tváří v tvář Voldemortovi v sobě našel odvahu. Postavil se tomu, před nímž klečel celý svět a dokonce uťal hlavu jeho milovanému hadovi, čímž dopomohl k jeho pádu a zapsal se tak mezi hrdiny naší doby. Vedle něj se pak objevil i zbytek nebelvírské sebranky, nikdo z nich se nerozhodl odejít ze školy.
Draco se zašklebil, jako by vypil sklenici kostirostu. Takže se všemi stráví celý příští rok. Opravdu krásné vyhlídky.
Pak se ale znovu rozhlédl po studentech, byl celkem nervózní, vlastně chvílemi zadržoval nedočkavý třesot. Hledal tu dívku z vlaku, ale stále nic. Určitě se objeví až s profesorem Kratiknotem, který převzal úlohu profesorky McGonagallové a měl přivést první ročníky. Určitě je v Bradavicích nová, pamatoval by si ji, takže to znamená, že ještě není zařazená a nejspíš stojí ve vstupní síni. Draco nedočkavě stiskl pěsti, musí se objevit každou chvíli. Ještě nikdy ho žádná dívka nezaujala tolik, jako ona. Bylo na ní něco zvláštního. Možná ty tmavé mechové oči a jejich pohled. Něco na tom pohledu? Výrazu tváře? Postoji? Nevěděl, ale musel to zjistit. Zhluboka se nadechl, když se otevřeli dveře a dovnitř v pochodoval maličký kratiknot a v závěsu za ním jeho neznámá v černém školním hábitu, který obepínal dokonalé tělo. Teď se rozhodne, kam ta dívka patří a kdo je.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 therysek-diary | Web | 28. listopadu 2010 v 15:44 | Reagovat

Nel-ly chce psát svůj vlastní příběh, s vlastním dějem a vlastními postavami? Wow! Tak jestli tohohle se dožiju, tak budu první, kdo ho bude na jejím blogu hltat :-D.

2 Nel-ly | Web | 11. března 2011 v 0:50 | Reagovat

myslím, že mi vlastní tvorba stále nehrozí a asi by se pro mě hodilo víc zařazení mezi fanfiction :-D protože tam jsem jaksi zakrněla O:)
jinak zpětně děkuju za tu čest

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama