Evi

18. října 2010 v 8:00 | Awia |  Rozhovory z roku 2010
Věrná obdivovatelka autorů, kteří jsou schopni stvořit úchvatné fantasy světy, z nichž na jednom pak může parazitovat se svým prozatímním pokusem o tvorbu, než se konečně odhodlá hodit na papír jeden z mnoha vlastních nápadů, které nosí v hlavě. Neholduje konfliktům a je už ve věku, v němž by měla dítě spíš vychovávat, než sama připomínat. A přesto i nadále sní a utíká před realitou do světa fantazie - ne tedy, že by realita byla špatná; ono zas takové pěkné popovídání s přáteli u dobrého jídla a pití nedokáže nahradit ani sebelepší kniha. Ale svět fantazie je tak svobodný a lidem otevřené mysli a srdce nabízí tolik možností!



1. Tvá povídka Portrét pro Bradavice je, jak už sám název napovídá, fanfiction na Harryho Pottera a taktéž jediná, ale za to výborná a propracovaná, kterou na Tvém blogu z Tvé tvorby najdeme. Myslím, že se nemusím ptát, jak jsi k Harrymu přišla. Více mě spíš zajímá, jak jsi se dostala ke psaní a proč sis zvolila právě kouzelný svět J. K. Rowlingové.
Nápad začít psát HP fanfiction ve mně kupodivu uzrál mnohem později, než tomu tak bylo u mnohých mých kolegů. Popravdě jsem o existenci fanfiction nic netušila až do vydání posledního dílu Harryho Pottera někdy v létě 2007. Tehdy proběhlo tiskem, že české vydání půjde na trh až po Vánocích, aby prý nezničilo vánoční prodej jiných knih, a na internetu se vyrojilo dost amatérských překladatelů. Kolem jednoho z nich - jistého Radka řečeného Velký Sedma - se sešla bezvadná parta lidí, která si krátila čas při čekání na další přeloženou kapitolu diskuzemi o tom, o čem asi bude a právě i o povídkách HP fanfiction. Obzvlášť prima to začalo být poté, co po zásahu nakladatelství tahle skupina vstoupila tak trochu do ilegality. Tehdy jsem začala číst fanfiction, začaly mě napadat vlastní příběhy a zhruba rok poté jsem se odhodlala jeden z nich začít zveřejňovat.


2. A předtím už jsi někdy psala, nebo je tohle Tvá prvotina?
Psala, ale spíš takové kratší povídky jen pro sebe. Teď jsem je našla, když jsme doma malovali, ale vážně nejsou zveřejnitelné. (: A pár vlastních příběhů mimo fanfiction mně teď straší v hlavě. Jsem zvědavá, jestli někdy najdu čas a energii pustit se do nich. Třeba až jednou (konečně) dopíšu Portrét...


3. A nebála ses, že by Tě za to mohli někteří odsuzovat? Spousta lidí se totiž na fanfiction nedívá zrovna vábně. Je spousta věcí, které autorům ff vyčítají. Nejčastěji to bývají staré známé Mary-Sue. Tím, však nechci říct, že je tvá povídka špatná. Právě naopak! ;)
Já to zas tak neřeším. Je jasné, že na Vašem blogu budu spíš výjimka, jsou tu samí originální autoři, kteří mají můj hluboký obdiv. Doufám, že se tím směrem taky jednou definitivně posunu. Na druhou stranu Rowlingová vytvořila zajímavý svět, který by byla škoda opustit, když zůstalo tolik nedořešeného. A dokud si fanfiction najde své čtenáře, najdou se i píšící autoři. Ve fanfiction jsem našla mnoho povídek, které se svojí kvalitou vyrovnají originálním dílům. A originální námět na druhou stranu nemusí být zárukou kvality. Speciálně Mary Sues se vyskytují všude, mám ten dojem. Toho jsem se hodně bála a pořád svoji hlavní postavu kriticky sleduji. Doufám, že dost kriticky…


4. Tak to máš nejspíš o problém méně. Jistě, napsat fan-fiction je lehké, ale napsat dobrou a kvalitní fan-fiction, už je o něco těžší. Tobě se to nicméně daří. Kromě originálního nápadu, je to svěží, čtivé, čtenáře rychle vtáhneš do děje a myšlenkové pochody hlavní hrdinky jsou nezapomenutelné. Jak jsi vlastně na restaurátorku obrazů Nathalii Belartovou přišla?
Asi rok poté, co vyšel poslední díl, jsem dostala chuť přečíst si to celé od začátku. Někde ve třetím dílu jsem narazila na zmínku o zrestaurování obrazu Buclaté dámy, kterou poškodil Sirius Black. Představovala jsem si, jak to tak asi může probíhat, když se obrazy zároveň pohybují, a pak už jsem se víceméně pídila po každé zmínce o kouzelnických obrazech. Asi proto, že mě samotnou malování docela baví. Hlavní postava i námět povídky mě napadl někdy v průběhu.


5. Matně si vzpomínám, že něco podobného máš napsané i v úvodu k povídce. Dle mého názoru je to každopádně originální nápad, protože já bych se nad něčím takovým rozhodně nepozastavila. Nicméně u postav ještě chvíli zůstaneme, když už jsi to tu tak nakousla. Jaké to je, psát o jiných, nevlastních postavách, u nichž musíš zachovávat jisté povahové rysy, aby ses neodchýlila od originálu? Tobě se totiž daří velmi dobře, až se zdá, že Ti to nedělá problém. Přitom znám spoustu povídek, v nichž se kupříkladu Severus Snape změnil na romantika či něco podobného, avšak ve Tvém příběhu zůstáva stále cynický a pořád stejně nesnesitelný, jako tomu bylo u Rowlingové...
Tohle je jedna z věcí, díky kterým mi psaní fanfiction připadá v jistém smyslu obtížnější než psaní originálního dílka. Ta povinnost, kterou alespoň já cítím, držet se původní předlohy, nevybočovat z nastavených mantinelů, neprznit charaktery postav… Zvlášť u zmíněného Severuse Snapea mi to v podstatě permanentně připadá jako nadlidský úkol - udržet ho pořád ve stejné rovině. Protože kdo má tu postavu opravdu rád, má ji rád takovou, jakou ji napsala Rowlingová. Pokud se mi to podle tebe daří, pak mě to opravdu moc těší. Ale někdy už si přeji napsat konečně něco vlastního; musí to být docela pohoda - moci si vymyslet vlastní svět a vlastní postavy, u nichž nikdo nebude řešit, jestli jsou nebo nejsou "out of character". Není to tak svazující.
Ale nejdřív musím dopsat Portrét. To by vůči čtenářům nebylo fér. (:


6. O to víc na Tvé povídce naprosto neskrývaně obdivuji, že jsi se rozhodla psát události, které se vlastně staly před příjezdem Harryho do Bradavic a to jen jeden jediný rok předtím, než měl nastoupit. Občas přímo žasnu, kolik věcí si kvůli povídce zjišťuješ a taktéž při jejím psaní jemně poukazuješ na věci, o kterých se Rowlingová ve svých knihách nezmiňuje, ale po nichž by někteří mohli pátrat. Neunavuje Tě to někdy? Neměla jsi někdy náladu s tím vším přestat? Nebo Tě to naopak baví tak moc, že ti to nedělá žádné problémy? V Portrétu se už vyskytly novinové články, teorie o mozkomorech a dokonce jsi napsala i vlastní pověst.
Byla to pro mě tak trochu výzva. O období těsně před nástupem Harryho do školy se moc nepíše, pokud někdy vůbec, a ani Rowlingová se o něm moc nezmiňuje. Takže v jistém smyslu je to pro mě svoboda, kdy si můžu vymyslet události, jaké chci. S tím omezením, že nesmí nijak odporovat všemu tomu hutnému ději HP kánonu, který přišel potom. (: Zřejmě nejvíc mě na tom baví takové to nakusování událostí, které teprve měly přijít, přemýšlení, co jim asi předcházelo a proč k nim došlo tak, jak k nim došlo. Asi jsem za celé skoro ty dva roky neměla nikdy období, kdy bych s psaním téhle povídky chtěla opravdu seknout. Odpočinout si od ní - to určitě. Ale nechat ji nedokončenou, to bych nedokázala. Netuším, jak dlouho mi to ještě může trvat, času není moc, ale určitě ji dopíšu.
Ale problémy mi to dělá, to zase ano. Kdyby neexistovaly stránky, jako je HP Lexicon, kde se člověk dočte všechny podrobnosti z HP světa, tak bych byla ztracená. A i já sama si pořád musím něco poznamenávat, mám vypracovanou chronologii příběhu a pořád před sebou v textu hrnu spoustu poznámek o tom, co se ještě v ději musí objevit.


7. Myslím, že dokud Tě to baví a máš pořád chuť psát dál, čtenáři (a tím pádem i já) mohou být spokojení. No, a když už jsi zmiňovala tu chronologii příběhu … Víš tedy, jak celý příběh dopadne? Nebo máš jen jakousi kostru a zbytek necháváš jen tak plynout?
Kostru příběhu jsem měla napsanou už v podstatě od začátku. A jak se postupně (pomalu ale jistě) blížím k závěru, je moje představa o tom, jak to dopadne, stále zřetelnější. Nepředpokládám, že bych v těch posledních zhruba deseti kapitolách, které ještě mají přijít, dospěla k nějakým výrazným změnám oproti plánu…


8. Ale i tak máš pro nás určitě schovaná nějaká překvapení. Řekni mi, kde vlastně bereš nápady na všelijaké situace, do kterých hlavní hrdinku neustále vrháš?
S nápady je to občas dost těžké. Asi vznikají opakovanou četbou knížek a shlížením filmů, to mě vždycky znovu nakopne - představuji si, co by se v tom světě všechno mohlo stát. A tím, že píši o období před Harrym Potterem, je pro mě samotný děj těch knih dost inspirativní. Prostě přemýšlím, co by za jistých mnou nastavených okolností a při zapojení mojí hlavní hrdinky mohlo určitým záležitostem předcházet.


9. Kromě hlavní hrdinky tam máš ještě pár svých dalších postav. Třeba takového Celebruse Riche, který se kolem Nathalie stále a vytrvale motá. Kde bereš nápady na ně?
Předobrazem Celebruse Riche, který rok před nástupem Harryho učí obranu proti černé magii, byl původně zřejmě Zlatoslav Lockhart. Měla to být všeobecně známá osobnost, která očekává, že se kolem ní všichni budou nadšeně motat. Jenže to zabírá jen na Percyho Weasleyho a ostatní z něj mají spíš legraci. No ale - jak už to bývá - i postava Riche postupně prodělala určitý vývoj a žije si vlastní život. A teď už mi zbývá jenom napsat, jak se Bradavice tohoto dalšího učitele obrany proti černé magii zbaví. (:


10. To by mě osobně velice zajímalo, ale nenechám sebe i ostatní připravit o překvapení. A teď z trošku jiného soudku. Každý má nějaký vzor, oblíbeného autora. Kdo jsou ti, kteří se u Tebe hřejí na výsluní?
Jméno Rowlingová asi nepřekvapí, stejně jako Tolkien a Lewis. A pak samozřejmě Terry Pratchett a Douglas Adams. Také ráda čtu romány japonských autorů Haruki Murakamiho a Kojiho Suzukiho. A zoufale ujíždím na knížkách Jane Austenové.


11. Už bychom to měli pozvolna ukončit. Již snad tradičně se ptám, jak by jsi charakterizovala svou tvorbu? Co si myslíš, že můžeš čtenářům nabídnout? Proč by si Portrét měli přečíst?
Záleží na každém čtenáři - předpokladem podle mého názoru je to, že má rád svět Harryho Pottera, jak ho vytvořila Rowlingová - pokud čtenář Pottera nesnáší, nemá smysl se do mojí povídky vůbec pouštět. Ale pokud ten svět obdivuje a rád by se vrátil do doby, kdy napjatě očekával vydání každého dalšího dílu a těšil se, co nového se dozví, pak doufám, že by se mohl zkusit do mojí povídky začíst. Pokouším se rozvíjet to, co sama Rowlingová napsala, bez toho, že bych do obsahu jejích knih nějak zasahovala. Moje povídka by možná někde v alternativním vesmíru mohla být jakýmsi nultým dílem Harryho Pottera.


12. A úplně nakonec - prozradíš nám, co plánuješ do budoucna? Naznačovala jsi, že by ses ráda pustila do něčeho vlastního. Co takhle alespoň nakousnout, na co bychom se mohli těšit...?
Předpokládám, že na něco ze světa fantasy. Jen je otázka, jestli se to bude odehrávat na Zemi nebo někde úplně jinde. Na druhou stranu jsme onehdy byli na dovolené v jednom hotelu, pozorovali tamní ruch a bavili se vymýšlením, jaký život asi mají členové hotelového personálu - byla tam totiž fakt dobrá parta lidí. To jsem si říkala, že by koneckonců nemuselo být špatné napsat něco jen tak z reálného života. Ale obávám se, že by se v tom hotelu v mém příběhu stejně nakonec stalo něco děsivého. A dopadlo by to jak v Osvícení od Stephena Kinga. :D


Úryvek (Portrét pro Bradavice):

"Zbláznila jste se?" zasyčel vedle ní Snape a tentokrát to znělo úplně jinak, než když mluvil hadím jazykem. "Co si myslíte, že děláte?"
"Co by? Ještě před pěti minutami jsme neměli nejmenší tušení, jak zjistit, kde konkrétně se nachází Zmijozelův portrét. A nyní mám celý týden na to, abych prozkoumala Malfoyovo panství a ten obraz našla. Celý týden, Snape!"
"Dost času na to prozradit sebe i vše, co víme," odvětil podmračeně. "Kde zůstal váš oslnivý havraspárský důvtip, Belartová? Tento nápad by byl hoden spíš neskutečné nebelvírské pošetilosti! To jste pochytila od Weasleyových?"
"Ale no tak, Snape, snad o mě nemáte strach?" zdvihla naoko nevěřícně obočí. "Jsem skoro dojatá. Ačkoli když si představím ty hromady dosud nezpracovaných přísad do lektvarů u vás v kabinetu, tak se vám popravdě ani nedivím," pokračovala pobaveně, zakrývajíc tak nejistotu, která se jí zmocnila.
Pevně stiskl rty.
"Moje jediné obavy plynou ze skutečnosti, že pokud se vy dostanete do nějakých potíží, což při zjevném nedostatku vašeho pudu sebezáchovy a schopnosti chladnokrevného uvažování považuji za takřka nevyhnutelné, budu to , koho ředitel pošle problém vyřešit. A vskutku nehodlám riskovat teď a kvůli vám ztrátu Malfoyovy důvěry."
"No ovšem," podotkla jízlivě, "co by si o vás drahý Lucius pomyslel, že?"
Přísahala by, že předtím, než ji nechal stát uprostřed chodby a vydal se dlouhým krokem zpět do sklepení, znechuceně zdvihl pohled ke stropu. Zvědavě ho pozorovala, dokud jí nezmizel z dohledu - toho dopoledne na něj byla nucena hned několikrát změnit názor a to byla skutečnost, která ji znepokojovala a mátla.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 sperky-pro-vsechny | Web | 2. dubna 2011 v 15:55 | Reagovat

Super

2 hry-online-zdarma-superhry | Web | 30. srpna 2011 v 2:18 | Reagovat

Chceš vyhrát super telefon Nokia E7? Podívej se na http://raketka.cz/soutez-o-telefon-nokia-e7 a hlasuj(zabere to max 1 minutku) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama