CA

4. října 2010 v 17:56 | Miselle |  Rozhovory z roku 2010
Jsem odlišná než mí vrstevníci, ale ne lepší než kdokoli z nás. Říká se o mně, že jsem ochotná, dobrá a do 19. hodiny i přátelská. Někdy bývám zlá, ironická, nepříjemná. Zvláště k sama sobě. Každá má báseň je trochu jiná, a proto vás vždy může překvapit. Je jako já. Nechci se označovat jednoduše slovy a zařazovat se tak mezi nějakou skupinu. Rozhodně jsem ale básník. Mé výtvory jsou stylizované do podzimního období, které nastává právě teď. Je správný čas Vám je představit.



1. Na svém blogu prezentuješ výhradně básně. Většina bloggerů publikuje básně jen jako "vedlejšák" mezi povídkami. V čem pro Tebe spočívá kouzlo tvorby básní, proč sis vybrala zrovna poezii?
Líbí se mi na ní její vzletnost a nesvázanost. Velice často v ní najdu své skryté myšlenky, což mi moc pomáhá utvořit si obraz své osobnosti.


2. Napsat báseň, která zaujme a čtenář ji dočte až do konce, není vůbec lehké. Důležitý je výsledný pocit z díla, u poezie dvojnásob. Co musí být splněno, abys byla schopna napsat dobrou básničku? Kde bereš inspiraci?
Důležitý je cit, nutkání popsat své pocity nebo myšlenky. Po dalším přečtení té básni rozumíte, přesně si vybavíte to, co jste cítili, a naplňuje vás to. Čtenáře zaujme poutavý začátek, zajímavá slova, která jazykově ladí, verš který je výstižný, občas doplněný nějakou vtipnou "lahůdkou". Inspiraci nacházím doslova na každém kroku. I zdánlivě nudný život má svá úskalí, zajímavé je sledovat i ostatní lidi, jejich starosti a jejich pohled na věc.


3. Orientuješ se už delší dobu ve světě poezie? Máš už "své" rýmy, verše, které víš, že výslednou báseň vždy oživí a dodají ji tak punc Tvé originality, nebo stále hledáš a hraješ si se slovy, zkoušíš, zda vytvoří nový, neotřelý verš?
Ve světě poezie jsem od května tohoto roku. Nemám ráda již ohrané rýmy, tak se snažím o originalitu. Život je přeci tak rozmanitý, neměli bychom omílat dokola ty stejná slova a plýtvat jimi:).


4. Napsat báseň tak, aby se rýmovala a zároveň to nebyla jen směs nahodilých pocitů, to chce kázeň a soustředění. Ale každý básník má občas zkrat, nevymyslí verš, ani kdyby se rozkrájel. Pomáhají ti různé sborníky veršů, např. na internetu - podle mne - známý www.rymy.cz?
I já mám občas svůj "blok". Když nemohu nic napsat, odpočinu si od básní klidně i na pár dní a řeším "světské" problémy. Pak postupně začínám, někdy to bývá i směsí nahodilých pocitů, jak říkáš, avšak pomáhá mi to rozhýbat mozkové závity určené k psaní básní. Zkouším psát jen tak bez rýmů. Někdy mám totiž pocit, že básně svazují. Mé pocity, které mi mohly bránit v psaní, vyplují na povrch, vše jde snadněji; pak se mohu pustit i do básně náročnější po jazykové stránce.


5. Na blogu máš především lyrickou poezii, volný verš. Neláká tě vytvářet nějaké delší, epické dílo, podobné třeba vyprávení? Nebo už máš v záloze pro své čtenáře nějaký delší útvar, maličký epos?
Nápad na vytvoření delšího díla mě nechává chladnou. Lepší se mi zdají jednoduché, přitom krásné věci. Čtenáři se musí spokojit s mými "básničkami" a s přispěvky do rubriky Kecy. Občas se mohou pokochat výkřiky a články na téma. V budoucnu možná i dalšími věcmi :).


6. Je nějaké téma, emoce či pocit, o kterém by jsi mohla "básnit až do nekonečna"? Opakovaný motiv ve Tvých básních, ke kterému se ráda vracíš. Prózisté mají oblíbené postavy a dějové zvraty, básnikáři mají lyrický subjekt. Nebo skládáš verše pokaždé na něco jiného?
Myslím si, že takový motiv rozhodně existuje, avšak to nemohu zatím posoudit.


7. A co próza? Chystáš se v budoucnu psát i delší příběhy, či je ti pocit skrytý mezi párem slov na řádku mnohem milejší?
Před kratší dobou jsem měla nápad na román. Přitom jsem si ale uvědomila, jak složité a zdlouhavé je psát knihu, či jakýkoli delší útvar. Stojí to hodně promýšlení, zvláště na začátku, který musí být poutavý a zajímavý. Tyto vlastnosti text nemohou opustit ani v dalších částech textu, natož na konci, jenž musí být opravdu dějový a napínavý, aby čtenář měl pocit, že přečtení díla za něco stálo.
Samozřejmě, že tak to funguje i u básní, jen u kratšího psaní se to snadněji uhlídá.


8. Určitě máš i nějaký svůj - nejméně básnický - vzor. Kdo je pro tebe inspirací a jakousi studnicí znalostí. Máš nějakého idola, básníka, ke kterému vzhlížíš?
Může to znít divně, ale básně a především básnické sbírky nečtu. Čtené básně ovlivňují můj vrozený jazykový styl a potom se stylizuji do role básníka, kterého jsem četla.
Snažím se, aby se v mých básních odrážela má pravá osobnost. Baví mě rozhlasový pořad týdeník mladé poezie Zelené peří na Českém rozhlase 2 Praha. Mým oblíbeným druhem poezie je hudba a její texty. Za nejlepší české skupiny, co se textů týče, osobně považuji kapely Kryštof, Traband a UDG (pokud někdo zná jiné, šup s nimi do komentářů).
Prózu čtu, především "neprofláknuté" spisovatele. Podle oblíbeného filmu jsem si našla pisatele Grahama Greena, jehož temné knihy mě pohltily. Píše jakýmsi "nahustěným" stylem psaní. Spousta slov, které postupně rozmotávám a dostávám se k významu věty. Jinak si myslím, že ve svém životě potkávám každým dnem zajímavé lidi, a ačkoliv to někdy neuvědomuji, i oni přispívají a usměrňují jak mě, tak i styl mého psaní.


9. Chtěla by ses poezii do budoucna věnovat, vydat někdy knihu s Tvým jménem, nebo alespoň mít báseň v některém ze sborníků?
Ani tuto možnost nevylučuji, dělám vše proto, abych měla díky poezii "zadní vrátka", kdybych se přehmátla při výběru povolání. Byla bych ráda, kdyby poezie přinášela příjemné zamyšlení i dalším lidem.


10. Komu bys doporučila své verše, koho myslíš, že by mohly zaujmout?
Mé básně nejsou ani protestsongy, ani ódy na život. Mám dojem, že jsou vcelku realistické, ale realitu beru s nadhledem. Také jsou fantazijní a do jisté míry podle mě i inspirativní. Jsou to ale mé dojmy...
Mohly by zaujmout lidi, kteří si myslí, že jejich život je nudný, příliš uspěchaný, a chtějí ho změnit, jen nevědí jak. Myslím si, že by ale zaujaly i další skupiny lidí, které by pravděpodobně překvapil styl myšlení 13-ti leté dívky.


Ukázka:


Slova

Nevím, jestli se dá bolest vyslovit.
Nevěřím, že člověka označíte jedním slovem.
Nevím, jestli se dá pláč zesměšnit.
Uvědomíš si životní cestu s každým kilometrem?

Každé slovo má magickou moc,
jen pár písmen může ublížit.
Nebudeš chtít den ani noc,
zjistíš, že nemá cenu snít.

Rozdílné kapky strachu snesené na zem.
Nesnáším je, i když nepromluví.
Každý ve svém světě se svými slovy žijem.
Duše se za slova skryjí.

Dnem i nocí, zase nanovo,
je jedno, zdali spíš či bdíš.
Na počátku bylo slovo,
pak strach, láska a vše, co si vymyslíš.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama