Anna Mushket - Milencův deník

22. října 2010 v 12:00 | Miselle |  Recenze - romány
S lehkou elegancí sobě vlastní se Vám prostě dostane pod kůži. I vyloženě chladnému srdci začnou pomalu po fasádě stékat kapky čiré vody. Rozhodně nečekejte béčkový slaďák, Anna Mushket ve svém arzenálu skrývá prvotřídně zpracovaný romantický příběh, při kterém nejednou tuhne srdce.

Musím přiznat, při čtení prvních řádků Milencova deníku mě varovný signál "laciná romantika" čas od času uhodil do očí. Uznejte, princ na bílém koni a chudá popelka, kolikrát už to tady bylo?! Nedala jsem si ale říct a vypnula blikající majáček. Vidět už tehdy hloubku příběhu, vzteky vyhodím celý můj přístroj na rozeznávání braků. V tomto díle se spletl o sto procent!
Jako uvěření hodnou pohádku začne mladý Ir Rayner vyprávět náhodné setkání s mladou Královnou svého srdce. Z prvotního plánu užít si s ní se během měsíců stane doslova bolestivá touha po "prodejné gejši". Tolik předchozích úspěchů spálí jediným mávnutím ruky, mrazivým pohledem a královským vystupováním devatenáctiletá studentka Anna.
Rayner si zprvu nechce připustit náhlou změnu ve svém charakteru sukničkáře, často se snaží své city zchladit náhlými útěky do své rodné země, čemuž však v počínajícím vztahu s Annou rozhodně nepřilepší. Po mnoha kopancích, týdnech plných odříkání, nakonec uzná svou bezmeznou zamilovanost. A může začít příběh plný zoufalé touhy, konfliktů osobnosti a zvířecí vášně.

"Přitiskl jsem si ji k sobě vášnivým pohybem korunovaným chladným výrazem, jaké jsem si trénoval už mnohokrát. Dívky obvykle roztály jako sněhové pusinky na rožni. Z jejího výrazu se však nedala vyčíst žádná změna k lepšímu. Všiml jsem si dokonce, že se v jednu chvíli zatvářila, jako by ji ten můj výraz unavoval. Znovu mnou projel těch bodavý záchvěv paniky. Pro mě, zvyklého na bezhlavý zájem, to byl docela šok, přiznám se."


Zdánlivě nic je nespojuje. On je přelétavý, úděsný třicátník, má každou, kterou si zamane. Ona nedostupná, tajemná kráska, jejíž kouzlo mnoho pánů zastraší. S hrdostí sobě vlastní dává Anna najevo, jak s životním stylem svého "milence" nesouhlasí. Jak je pro ni nízké, zahazovat se kvůli pár minutám potěšení. Vše zabaleno do elegantního, přezíravého vystupování, mrazivých pohledů, při kterých ovšem Reynar roztává.

"Nevěřil jsem, jakou slabost může člověk zažít z polibku ženy, dokud mi na rozloučenou nedala obyčejnou pusu na tvář. Asi jsem musel vypadat jako blbec, když jsem tam jen stál, bez dechu a čelistí na asfaltu. Ona se na mě už ani neotočila. Poslední, co jsem z ní ten den viděl, byly její vlnící se boky a dlouhé nohy na sympatickém podpatečku."

Během následujících pár stránek, kde se z neoblomného dobývání stane prosebné gesto tonoucího, si oba milenci vymění role. Teď je Reynar tím podřízeným, člověkem, který se utápí v depresích, kdykoliv svou vyvolenou nevidí. Po tolika letech nachází svou modlu, ztělesněnou krásu, již by nedokázal zprznit.

"Začínalo mi pomalu docházet, že mi nebude stačit jediná hloupá postelová šaráda. S ní ne. Ať jsem se tomu po celá ta léta bránil, jak chtěl, asi mě nakonec postihlo to, co mnozí mí vrstevníci zažili už dávno. Jak je možné, že toho dosáhla, aniž hnula prstem? Vždyť to já tu kolem ní celou dobu běhám, tak jak to, že má nade mnou takovou moc?"

Román citlivě zpodobňuje zlomový okamžik v životě běžného člověka. Ať už je to nalezení toho jedinečného citu, nebo prozření z temnoty. Vše zabalené do slušivého kabátku střídmé romantiky, která nepostrádá humor i inteligenci na obou stranách. Pro někoho to může být další z milionu romantických slátanin, kterak se z Casanovy stal pejsek na provázku, pro mě a pro mnoho dalších čtenářů to však bude plnohodnotný příběh s výraznými postavami, výborně načasovaným humorem a únosnou dávkou čiré romance. Přesně to, co správný román potřebuje.

"Nikdy jsem nebýval chlap, co se dá snadno zmámit ženským kouzlem. Byl to pro mě prostě šok, potkat někoho tak neuvěřitelně tvrdohlavého. Obvykle jsem si s ženou mohl dělat, co jsem chtěl, avšak Královna mi tohle žezlo jednoduše vyrvala z ruky a začala vládnout nade mnou. Jak se dívám na svou předchozí větu, přezdívku jsem jí vybral opravdu dobře…"




 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama