Anna Mushket

16. října 2010 v 17:30 | Miselle |  Rozhovory z roku 2010
Jsem nadšený psavec čehokoli, co má v sobě jistou špetku humoru a hodně citu. Lidé mi ale pořád dokola říkají, jak jsem chladná. Možná že všechny své emoce házím na papír a pak už mi nezbývají pro normální život :). Vybočuju z řady, jsem sarkastická a nesnáším omezující pravidla, mám ráda svůj řád a tempo a zuřím, když se mi je snaží někdo nakazovat. Miluju anglické spisovatele, anglický čaj, anglickou módu, britskou angličtinu, ale nesnáším naduté Angličany, protože se dopustili nedozírných škod na mých zbožňovaných Irech. Kdysi jsem bývala rebel, ale myslím, že jsem z toho vyrostla - jediné, s čím bojuju teď, je má vlastní osoba a potíže, které mi způsobuje :). Nevím, kam se mám v životě vydat, protože žádná z nabízených cest má pro mě víc záporů než lákadel... Ale žiju beze stresu, protože ten nic neřeší, jen krátí život :).



1.Nemohla jsem si nevšimnout, že Tvé příběhy jsou plné tanečních scén. Věnuješ se tanci déle? Co pro Tebe vlastně znamená tanec, ať už jakýkoliv? Je to seberealizace, inspirace?
Tanec je pro mě seberealizace i inspirace :). Nevěnuji se mu dlouho, ale naprosto mě pohltil a jsem si jistá, že je přesně tou činností, kterou bych si chtěla pestřit všední dny v budoucnu :). Už jsem byla nachystaná přidat se do klubu svého Mistra, ale tady v tom zapadákově jsem nenašla partnera a nakonec ani nejsem v tak dobré finanční situaci, abych jen tak vyhodila peníze za klasické tance sama se sebou :D. Miluju pohyb, miluju tu vášeň i něhu, která z něj sálá, ač jinak zarytý nesportovec se přímo těším na to, až se při tanci zhuntuju - je to tím zvláštním vzduchem, který v pohybu vpouštím do plic, tím mírným motáním hlavy při každé otočce :). Cítím se prostě skvěle a k tomu ještě zatraceně sexy :D.


2. Čarodějka z vesnice, kratší příběh s kouzelným dějem, se odehrává ve středověkkém Irsku. Zajímáš se o Kelty a jejich způsob života?
Miluju Kelty a Irsko :). Vím, že se v mé tvorbě často odráží, k čemu inklinuju... Irové jsou prostě můj národ, můj obyčejný, vesnický, a přitom tak úžasně mystický národ :). Ani nedovedu logicky vysvětlit, proč je mám ráda - prostě mě nějakým způsobem přitahovali vždycky, stejně jako tanec. A irská země je to nejkouzelnější místo, na kterém jsem nikdy nebyla :D. Cítím se jako impresionista, když popisuju, co na něm miluju - bledý východ slunce v mléčně bílé mlze, sytou, šťavnatou zeleň trávy a stromů, melancholické šedé scenérie propletené kapkami deště, při kterých se tak úžasně píše... Dokonce i ty holé plesnivé kopce pro mě mají neskutečné kouzlo... Je to místo, kde bych chtěla strávit zbytek svého života :).


3. Tvá díla jsou mnohdy zasazena do nějakého historického pozadí - středověk, Rusko 20. století... Jak se připravuješ na psaní takovýchto - řekněme částečně historických - příběhů. Studuješ vždy dané období třeba formou knih, nebo se jednoduše necháš vést fantasií a celý příběh i s prostředím si vymýšlíš?
Přiznám se bez mučení - fakta nesnáším :D. Někdy se mi líbí zasadit děj do nějaké historické události, ale vždycky si to ráda přikreslím k obrazu svému. Myslím, že v mém psaní jsou nejdůležitější emoce a duchovní prostředí postav, okolí už není nijak zásadní - obvykle dělám to, že si dané období vyberu, abych v něm mohla zrealizovat situaci, ve které bych mohla přímo i mezi řádky vyjádřit tu nekonečnou sérii pocitů, které ovládají lidské činy...
Jen drobná poznámka - vím, že jsem nepopsala příliš jasně, v jaké době se odehrává příběh Eleny Saratovovy, ale je to vážně současná doba :). Rusové mají dodnes armádu a povinnou vojenskou službu (tou službou si nejsem tak jistá, tak se omlouvám, jestli kecám), není těžké tam sehnat vojáka, můj strýc býval majorem a dodnes létá v Afghánistánu s vrtulníkem... A armádní plesy - v životě jsem v Moskvě (bohužel) nebyla a netuším, jestli se tam něco takového existuje, ale přišlo mi to jako dobrý nápad :D.


4. Tvá tvorba, ať už se jedná o Milencův deník či básničky, je mnohdy protkána syrovými emocemi, zvláště láskou či touhou. Kde bereš inspiraci, abys mohla tak věrohodně popsat hluboké lidské emoce? Máš nějaký svůj rituál, kterým se dostaneš do správné nálady?
Inspirace... Musím říct, že jsem asi nikdy neseděla a nepokoušela se vymáčknout na papír (tedy pokud jsem nepsala v neděli o půlnoci nudný sloh na pondělní ráno). Nějak to ke mně přichází samo a já najednou vidím, co bych chtěla vmáčknout do nějakého tklivého textu. Mnohdy se mi nepodaří přijít na dostatečně smysluplné okolnosti a děj nepřitažený za vlasy, takže se ta myšlenka buď někde ztratí, nebo ji hodím jen tak vystřiženou z kontextu na papír, nebo třeba zúročím někdy v příštím díle :). Já jsem emocemi protkaná neustále, jen mi občas chybí chuť je vytahovat :D.


5. A co tvůj vlastní život? Je pro tebe denním přívalem inspirace nebo právě psaním unikáš z všední a šedé reality? Je pro tebe psaní výletem do světa fantasie, nebo si svými příběhy děláš jakýsi "zápisník ze života"?
Můj život je... Nevím, jak kdy. Ale jako romantická duše se na něj dívám spíše v negativním smyslu, pokud jde o inspiraci a nějaké to vzrůšo. Nesnáším každodenní ranní vstávání, šrocení se na písemky, dojíždění autobusem a tak, a odnepaměti si všechny tyhle věci zkracuji myšlenkovým procesem (což na hodině někdy jde těžko), nějakým filozofickým hloubáním nebo jednoduše životem ve vysněném světě :). Byla jsem vždycky tak trochu v oblacích a přes nabádání některých z nich nehodlám slézat :D - je mi na nich dobře :).


6. Tvé lyrické básně jsou plné smutku a pocitů ztrát, jsou poutavé a při jejich čtení si člověk chtě nechtě vybavuje své vlastní vzpomínky na věci ,co se mu odehrály. Jsou opravdu silné. Jak něco takového vytváříš? Vede tě k tomu Tvůj vlastní žal, touha se vypsat, či něco jiného?
Ty básničky jsou staré; byla jsem puberťačka a ač ne povrchní, tak hrozně pesimistická :). Nedařilo se mi, cítila jsem se sama, cítila jsem se na dně, odkopnutá, poražená a bezmocná - z toho jsem vycházela. Ale už dlouho jsem nenapsala básničku; možná k tomu potřebuju právě hlubokou depresi :D.


7. Vesměs se Tvé příběhy dají charakterizovat jako psychologické povídky. Je ale nějaký žánr, který bys v budoucnu chtěla zkusit napsat? Nebo naopak, který žánr či styl ti vyloženě "nějde přes prsty", na kterém se vždycky zasekneš? Co je pro Tebe při psaní nejtěžší?
Chtěla bych se někdy přinutit napsat opravdovou úvahu. Píšu takové štěky třeba na blogu, do deníčků a podobně, ale nikdy jsem se neodvážila dodržet koncept úvahy a vážně to publikovat na literární server :). Možná jednou, ale moc reakcí jsem neobdržela... Docela se mi líbí i nápad drabble, ale pokud si nedokážu z fleku vymyslet opravdu vtipnou situaci, začíná se to vléct a místo 100 slov napíšu román :D. Neumím se stručně vyjadřovat, je to moc chladné, strohé a prázdné. A jak už jsem napsala, věci jako faktografie by mohly z fleku vystupovat v mých nočních můrách :D... Vážně, nesnáším suché řeči. Mám ráda humor a cit, subjektivní dojmy, tok myšlenek a rozvoj psychologie jedince... Cítím se plná života a nemám v úmyslu ustrnout na jednom místě, názoru a pocitu.


8. Máš svůj vzor, spisovatele, který ti vždy dodá náladu na psaní, je pro Tebe studnicí inspirace?
Spisovatelů mám víc. Tak především mi dny často zpříjemňuje Terry Pratchett, anglický spisovatel humorného fantasy. Jeho humor je přesně moje kafe a i v tom návalu smíchu cítím z jeho knih hluboký smysl. Myslím, že má opravdu hodně zkušeností se životem a velké obzory, hodně mě naučil.
Mojí velkou oblíbenkyní je Agatha Christie. Všeobecně mám ráda anglické spisovatele. Agathina tvorba je úžasná svými neskutečně napínavými propracovanými zápletkami, ale jak jsem často zjistila, je v nich i mnoho z autorky samé - její názory, její city, její sny. Myslím, že v mnoha ohledech se s ní shodnu a dává mi občas velikou inspiraci k psaní.
Wilbur Smith (rovněž Angličan) ze mě zase snímá zábrany z psaní poněkud tabuizovaných scén, rovněž mi není cizí ani naturalismus (v přiměřeném množství :D) a jeho pozoruhodně napínavé a nabité příběhy. Přála bych si umět psát tak, jako on. Jakmile se do jeho knihy jednou začtu, zhltám ji do konce skoro jedním dechem (skoro proto, že jeho knihy jsou bichle, ale o to úžasnější je, že si dokáže čtenářovu pozornost udržet tak dlouho).
Vladimir Nabokov (tentokrát Rus :D) je autorem mé milované knihy Lolita. Slyšela jsem na ni už mnoho názorů, ale s žádným jiným než s užasle kladným jsem se neztotožnila :). Ta kniha mi jednoduše brala dech. Napsat o takovém příběhu někdo jiný, hnusil by se mi - ale jeho slova jsou tak neskutečně něžná, hebká, jemná a přitom přiléhavá; vyjadřuje jimi tolik citu, že jsem nejednou i nad samotnou knihou brečela. Na druhou stranu mě fascinuje, jak v záplavě tak něžných a laskajících slůvek dokáže použít něco tak nestydatého, zvráceného, zaslepeného a (sebe)kritického, jako byly Humbertovy úvahy o dospělých a dospívajících ženách, jeho vlastních manželkách a lidech okolo. Myslím, že Nabokov je nejen mistrem slov, ale i mistrem lidské psychiky (tedy přinejmenším té milenecké či zvrácené). Hodlám si v co nejbližší době přečíst další jeho tituly a seznámit se možná s jeho další literární tváří :).


9. Máš do budoucna nachystané nějaké další projekty? Nový příběh, sérii básniček; máš už v hlavě nějakou ideu, kterou by jsi chtěla v budoucnu zveřejnit?
Projekty zásadně nechystám. Jak řekl Havelock Vetinari, má oblíbená postava z Terryho Zeměplochy, "plány kazí lidem plány" :D. Nemůžu říct jistě, co bude za hodinu, natož abych věděla, co mě potká zítra, za týden, nebo snad za deset let :). Nechávám se unést proudem života a je to prima jízda :D. A když někde po cestě zrovna shrábnu literární lízátko, vydoluju z něj nejvíc, co to dá :D.


10. Napiš Tvým budoucím čtenářům, na co se mohou na Tvém blogu těšit, jak bys je navnadila, co u tebe mohou všechno najít?
V mé blogové sekci čtenáři mohou narazit na mnoho věcí - od takových, které se jim budou líbit, až po takové, jakými budou opovrhovat, a to vše klidně i najednou :). Jsem ráda sama sebou, což neznamená, že musím být nutně výrazně jiná než ostatní, zato zaručuji jistou míru nestydatosti ve vyjadřování názorů. Na druhou stranu mě velice přitahuje duchovní a duševní stránka života; věřím v Boha, ale neuznávám církve, věřím v cit, lásku a souznění a čím dál více cítím, jak scestné jsou nástroje násilí. Můžete proto potkat jak článek plný hořkosti a vzteku, tak i mírumilovné nabádání k duchovní zralosti :).
Má literární díla nejsou žádnou žhavou bombou, ale nepovažuji je ani za odpad. Píšu, co cítím, a cítím, když píšu dobře - taková díla jsou publikována. Nemám ráda rýpavou kritiku detailistů, kteří pro stromy nevidí les, ale ocením trefné připomínky (většinu chyb po tisícerém přečtení objevím, ale nejsem stroj). Nenajdete u mě jednorázové nahaté milostné scénky, ani růžovou alter-lásku, akcí nabité trháky, přesmutnělou sebedestruktivní sebelítost a v žádném případě přezpívávání odrhovaček. Pro mě je důležité, co je uvnitř, a lesklá paráda je jen poleva na celém tom neprobádaném dortu... Dort můžete rozříznout a jednoduše se do jeho "nitra" podívat - s člověkem to bohužel už není tak jednoduché, ale snažím se, co to dá :).



Ukázka (Milenec):

Přistrčil jsem jí nenápadně svoji vizitku. Dlouho nereagovala, ale nakonec k ní stočila zrak. K mému zklamání jej však zase odvrátila. Čekal jsem dál, jak se to vyvrbí, a doufal, že se její parta ještě chvilku bude předvádět na parketu.
Konečně se na mě podívala. Hodnotila mě.
"Co chcete?" řekla, pochopitelně česky. Mojí zdejší výhodou bylo, že jazyk jsem uměl dobře. Provdala se mi tady teta a odmalička mě sem tahali na prázdniny - musel jsem se bavit s těmi malými haranty, a tak jsem za nějakou chvíli mluvil jako domorodec.
"Co bys řekla?"
Zašklebila se a jala se zase zírat na opačnou stranu. S takovou reakcí už jsem se v několika obměnách setkal a nikdy to nebylo nejpříjemnější, ale ty holky po nějaké chvíli obvykle stejně roztály. Stačilo navázat rozhovor, pak už pro mě nic nebylo dost velkou překážkou.
"Zaplatil bych ti," navrhl jsem po chvíli přemýšlení. To obvykle působilo, protože děvčata nevěděla, co na to říct, a já ten okamžik využil k tomu, abych začal onu konverzaci.
"Víte, že je to hodně ubohý?" odsekla a odtáhla se ode mě.
Sakra. Začínal jsem mít podezření, že s tímhle děvčetem to nebude lehké.
"Můžeme si aspoň zatančit?"
"Co kdybyste šel lovit naivky jinam?" doporučila mi chladně.
"Na tanci není nic špatného," pokrčil jsem rameny. "Tančíš ráda?"
"Co je vám do toho?"
Takže ano.
"Tančíš i klasiku?"
"Kdybych řekla jo, pozval byste mě na svůj firemní večírek?" ušklíbla se.
"Ano," přisvědčil jsem popravdě. Potřeboval jsem partnerku a ty, které se mi nabízely, mi znechucovaly celou představu onoho večera.
"Fajn," povytáhla obočí a málem na mě vycenila tesáky. "Kdy to je?"
"Příští sobotu. Co kdybych vás v osm vyzvedl na náměstí?"
Uvědomil jsem si, že jsem jí začal vykat. Divné.
"Myslíte, že se budu potulovat v osm po náměstí tady?"
"Dobrá, tak navrhněte, kam se pro vás mám stavit?"
"Jste cizinec, že jo?"
"Jsem."
"A nejste ten typ, co se nenápadně plíží po městě a čeká, kdy narazí na svoji oběť?" Říkala to tak nezaujatě, jako by rozebírala filozofickou teorii.
Rozesmálo mě to. "Mám lepší věci na práci," ujistil jsem ji.
Měl jsem dojem, že ji něco obměkčilo. Buď mi uvěřila, nebo to bylo tím smíchem. Sladká holčička.
"Fajn. Tak se pro mě stavte v Maršově. Víte, kde to je? Na zastávce směrem sem."
"Není problém. Ale bude to dřív, abychom to stihli, ano? Co takhle o půl?"
Ještě jednou si mě změřila.
"Nevím, proč se na tom s vámi vůbec domlouvám… Máte aspoň pěkný auto, ať umřu na hezkým místě?"
Znovu jsem se musel smát. Abych tak řekl, ona se neměla čeho bát, přestože to nemohla tušit. To spíš já jsem se pouštěl do pěkně riskantních kousků, když jsem si tu nabaloval milenky.
"Chrysler."
"Kterej?"
"300C."
"Fíha. Takový jsem vždycky chtěla. Takže jedu." A odvrátila se, jako kdyby ten rozhovor vůbec neproběhl. Po chvilce sáhla po mé vizitce a strčila si ji do kapsy.
"Těším se," vzkázal jsem jí ještě tak tiše, jak to v hlučné hudbě šlo, a odešel z diskotéky. Už jsem tam nechtěl strávit ani minutu, dokonce ani s ní ne. Stejně se ta její parta už vracela ke stolu.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama