Polgara - Původ se nepromíjí

25. září 2010 v 22:06 | Awia |  Recenze - romány
Příběh, který nás přivádí do obdoby našeho středověku v zhruba jedenáctém století, je počin autorky nejdříve fanfiction a později i vlastních povídek, z nichž je právě tento počin nejnovější a dle mého názoru taktéž nejlepší z její dosavadní tvorby. Vítejte ve světě magie a kouzel, mezi kruhy vysoké i nízké šlechty, kde dobro zápasí se zlem, staré časy se vracejí, a i když to může znít jako každý třetí příběh, který na internetu najdete, věřte, že tomu tak není. Děj vás chytí a nepustí. Je to skvělá směsice historického románu, inteligentního humoru, dramata i napětí. Postavy jsou propracované, každá vás něčím okouzlí a je velmi těžké je posléze nepárovat, i když samotné autorce se poměrně snadno daří.

Hlavní hrdinkou je šlechtična a shodou okolností i dědička trůnu po zesnulém králi, lady Catherine, která však po vladaření nikterak netouží. Není královým přímým potomkem, avšak dle rodokmenu místo v čele státu náleží právě jí. Žena, která se politicky nijak neangažuje, tyto záležitosti ji vlastně ani nezajímají, žije v klidu v ústraní na svém panství, avšak až do chvíle, kdy začne ležet v žaludku vévodovi Jonasovi, jež přímo dychtí po králově uvolněném místě.
A i v jeho případě se krásně ukazuje oblíbenost jistého pravidla. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě? Proč se snažit s Catherine dohodnout, když můžete najmout nájemného vraha a povolat na pomoc temné síly? On k tomu vlastně není důvod, pokud by Vám ovšemže nevadilo, že tak dosáhnete naprostého opaku výsledku, jaký jste očekávali. Drahá Catherine je tak nucena přijmout svůj osud a přes svá veškerá přesvědčení vystoupit proti vévodovi Jonasovi a pokusit se zachránit zemi, kterou nyní sužují bytosti horší než všelijaké krvelačné příšery. Nekromanti chodí opět po zemi a člověk samotný je proti nim krátký. Naštěstí existuje někdo, kdo ví, jak nad těmito stvůrami zvítězit. Bude však ochotný nebohé princezně pomoci?
V tomto ohledu nemohu nesrovnávat s jejími ostatními příběhy, kde se podobná tematika taktéž vyskytuje. Setkáte se v nich s udatnými rytíři, vysokými kruhy, nadpřirozenými stvořeními… Ale i přes to je právě Původ jiný, mnohem dospělejší, promyšlenější, a řekla bych, že i uvěřitelnější. Dominují v něm hlavně silné ženské postavy, čím bych však mužské pokolení nechtěla nijak shazovat. Vyskytuje se zde spousta postav, které mi přirostly k srdci, ať už se jedná o dobráckého a bystrého rádce Matta, věčně jízlivého a sebestředného Marcuse či vychytralého milovníka knih vévodu Jindřicha. A ač se to možná nezdá, i ti nekromanti mají něco do sebe. Obzvláště, když si začnou stěžovat. Jak je vidět, ne každý je dokonalý.
Kdo už Polgaru nějaký ten pátek zná a taktéž již od ní něco četl, její styl rozhodně rozpozná. Barvité popisy prostředí, bohatá slovní zásoba a poněkud složitější a delší souvětí jsou pro ni naprosto charakteristická. Čtenář se však nemusí bát, že by se v textu ztrácel. Jakmile se začtete, děj až překvapivě rychle ubíhá, atmosféra dané situace vás naprosto pohltí a celou dobu si budete užívat jistá vtipná prohlášení, zejména pak přirovnání, myšlenky a rozhovory. Nečekejte však humor laciný. Zde musíte hledat, doopravdy číst, abyste se následně zasmáli nad genialitou daného výroku. Hledáte-li tedy příběh napínavý, humorný, a možná i trošku romantický, je tato povídka přesně pro Vás. A nenechte se ničím odradit.
Osobně mohu jen doporučit. Vždyť to čtu i přes to, že takovéto příběhy obyčejně vůbec nemusím. A to už o tom něco vypovídá, ne?
Příběh byl smazán, ale píše se dál. Proč tomu tak je, najdete zde.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Matt | E-mail | Web | 26. září 2010 v 6:57 | Reagovat

hmm je dobrý být rádce :-)

2 Polgara | Web | 26. září 2010 v 11:00 | Reagovat

[1]: Za ta jména se ovšem omlouvám, Awia mi kdysi říkala, že jsou to ta, která jsou v seriálu Upíří deníky, ale mám-li být upřímná, začala jsem povídku psát ještě předtím, než jsem se o nich dozvěděla a ostatní jsou tak notoricky známá, ža padla volba na ně O:-)

3 Nariel Crash | Web | 26. září 2010 v 11:18 | Reagovat

Teda recenze je velmi poutavá a duchaplná. Nečetla jsem povídku celou. Jen co najdu-ukradu někde trochu času ráda doženu.
Protože tato dívka opravdu krásně píše. Její psaní se vám hned dostane pod kůži..
Och zase jsem objevila něco na prozkoumání...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama