Lily of the valley

4. září 2010 v 19:01 | Polgara |  Rozhovory z roku 2010
Venku jsem obyčejná, tichá a jen málokdy projevující své názory. Miluju koně, fantasy potvory a čtení hororů v noci za světla baterky. Ve světě psaní jsem už středně mírně pokročilý začátečník, u kterého se nedočkáte příliš humoru (což je jedna z mála věcí, které se projevují v obou světech). Mám vyhraněné názory, kterými hodně lidí opovrhuje. Jsem křesťanka - a jestli proti tomu něco máte, nemluvte se mnou o náboženství. Ráda slyším chválu, ale snad raději kritiku. V průběhu září začnu konečně publikovat povídku, která má zatím pouze pracovní název Bandité. Jo, a budu ráda, když se ke mně podíváte a zanecháte za sebou pár slov...



1. Každý jsme nějak začínali. Někdo se nejdřív vyřádil na fan fiction, jiný začínal rovnou svoji originální tvorbou. Tys patřila mezi tu první část. Jak na svoje začátečnické období vzpomínáš?
Popravdě, moje úplně první dílo byla originální povídka, jestli se tři stránky popsané rukou dají nazvat povídkou. Pokud si vzpomínám, bylo to o jelenovi, kterého postřelili... Lépe zapomenout. Ale na fan fiction mám jenom dobré vzpomínky - spousta nových přátel, které jsem tehdy potřebovala. Úroveň psané tvorby byla dost mizivá, ale právě ti lidé mě udrželi nad vodou ve skutečnosti, a já se jim pak (doufám) odvděčila zlepšením svých povídek. Takže by se dalo říct, že fan fiction mi přineslo hodně dobrého po všech stránkách.


2. Takže fantasy ti ve své podtatě dodala potřebné sebevědomí a cestu, po které ses jako autor chtěla ubírat?
Není to úplně tak. Spíš jsem si díky fantasy uvědomila, kam se dostat nechci. Všechny mé povídky oplývaly mechanickými postavami, dokonalými dívenkami a silnými muži. Už toho mám dost, chci dát hrdinům i vedlejším charakterům více prostoru a plnohodnotný život.


3. Koukám, že pořád na sebe kladeš velké nároky a nebudeš spokojená jenom tak s něčím. Kde se v tobě tahle touha bere? Kdo tě inspiroval natolik, abys na sobě neustále pracovala?
Cítím, že umím psát lépe, jenom jsem jednoduše líná. Inspirací mi je konstruktivní kritika, která mě pohání vpřed a dává mi touhu ukázat všem, že to jde. A výborným pomocníkem mi je taky kamarádka, se kterou máme výborný vztah. Taky píše, vzájemně si svá díla hodnotíme a posouváme se dopředu (alespoň doufám, že to není jednostranné).


4. Takže jakousi energií je kritika čtenářů. A to mě vede k otázce, jestli ses někdy inspirovala během psaní skutečnými lidmi a zážitky, anebo jde čistě o tvoji fantazii.
No určitě se stalo, že se mi zalíbila replika, kterou jsem kdesi slyšela, a pak jsem ji použila v povídce. Mám i krátké povídky, které jsou celé inspirované nějakým vyprávěním. Ale v naprosté většině si všechno vymýšlím. V současnosti píšu pouze fantasy, a tam odkoukávám pouze od některých autorů - a to jen v míře menší než malé. Aplikuji to ale u povídky, která přijde na blog a mám v plánu ji psát jen pro oddych.


5. Stále mluvíš o povídkách. Stalo se ti někdy, že si nemyslela na nic jiného, než jenom na psaní a věděla si již dopředu, co se bude v kapitolách odehrávat? Anebo píšeš za pochodu?
To je dost složité... Vlastně si sama neuvědomuju, jak píšu. Některé scény mám před očima už od začátku psaní (většinou to jsou ty, které přijdou až po měsících práce), jiné mě napadají díky dialogům, které vždycky píšu bez přípravy a většinou mě v ději zanesou o kus dál.
Popravdě, o povídkách přemýšlím v autobuse se sluchátkama na uších nebo na ulici, ale musím jít cestou, kterou znám, jinak mám v hlavě spíš myšlenky na to, abych se zase neztratila.


6. Takže si musíš dělat poznámku o příběhu, jemuž se zrovna věnuješ? Či tě sice něco napadne, ale necháš to být s tím, že třeba přijde lepší nápad?
Tyhle nápady nosím v hlavě. Poznámky si píšu pouze o historii, mapě, postavách... Ale zapisovat děj je pro mě zbytečné. Vždycky se hrozně rozepíšu a když to po sobě za měsíc přečtu, zjistím, že už po pěti řádcích jsem se odchýlila, a po deseti už je to úplně jiný příběh. Naštěstí ten druhý bývá mnohem lepší.


7. Nedávno jsi od fan fiction přešla k vlastní tvorbě, kde se na rozdíl od předchozího žánru nemusíš řídit žádnými pravidly. Můžeš teoreticky psát tak, jak se ti chce, byť už před tebou existoval někdo, kdo tvému vyvolenému světu dal určitá pravidla, která však nemusíš dodržovat. Prozradíš nám něco víc o své tvorbě, anebo je zatím zůstává tajemstvím?
No, tajemství to rozhodně není. Poté, co jsem skončila s fan fiction, jsem začala psát svou první fantasy povídku, která není určená k uveřejnění na mém blogu, ale posílám ji po kapitolách té kamarádce. Na blog mám v úmyslu dát onu oddychovou "kapitolovku" žánru fantasy. Předem musím říct, že nemá být nijak invenční, jak už jsem říkala, inspiruju se, kde můžu. Mám v plánu sepsat sérii příběhů, odehrávajících se v jedné zemi, ale na sobě nepříliš závislé. Krajina, kde se to odehrává, je hodně typická pro fantasy, ale děj bude originální. Jinak o tom moc říct nemůžu, sama ještě nevím...


8. Tudíž předpokládám správně, že chvíli potrvá, než ji zveřejníš. Snad budu dobře tipovat, že ti ta kamarádka pomáhá s gramatikou, anebo ji zvládáš tak dobře, že stačí, když si to po sobě párkrát přečteš a máš vyhráno?
Stačilo by to, kdybych byla ochotná si to po sobě číst. Teď už můžu v klidu říct, že s gramatikou problém nemám - když napíšu nějakou blbost, tak to hned vidím. Ale občas si nevšimnu překlepu nebo špatně zkonstruované věty, a právě s tím mi pomůže. A samozřejmě vychytává takové ty drobné nesrovnalosti v dějové linii.


9. A očekáváš, že se ti se svoji tvorbou podaří prorazit dál a dostat se na výsluní mezi spisovatele?
Očekávání je moc silné slovo, ale doufám, že jednoho dne bych byla schopná napsat román natolik dobrý, aby ho vytiskli. A když se dívám na některé knihy, říkám si, že to tak těžké být nemůže... Ale to je zase něco jiného.


10. Proč bys čtenářům doporučila právě svoji tvorbu? Co od ní mohou či nemohou očekávat?
Píšu fantasy, ale každý příběh je jiný, nechci působit jako autorka jednoho děje, který bych naroubovala na jiné prostředí. Kromě toho občas sepíšu nějaký kratší text ze skutečného světa nebo mám u sebe i staré fan fiction "jednorázovky". A do toho mám neustálou potřebu kecat o světě kolem (a uvnitř) mě.


Úryvek (Cesta krále):

Skrze přivřené oči pozoroval, jak se místnost zaplňovala.
Představil si, jak usedá na trůn v kamenné síni a před ním pokleká stovka rytířů. Poslední dobou ho ta představa pronásledovala, ale on se jí ani moc nebránil. Zdálo se mu správné se na to těšit. Propadl tomu, že je královské krve. Nevěřil, že by mu někdo mohl zabránit navštívit Nóstise a potom usednout na trůn. Kdo by proti němu šel?
Samolibě se usmíval a vůbec nepostřehl, že na něj někdo mluví. Teprve až když mu dopadla těžká ruka na rameno, vzhlédl. Ale to už viděl jenom druhou pěst, jak mu míří na tvář. Rána ho srazila z lavice a zaduněla mu v uších. Rozplácl se na zemi jako žába, myšlenky se mu na okamžik rozutekly a dohromady je dával jen těžce.
"... To tě naučí poslouchat starší, chlapče," zabručel statný muž. Byl poněkud brunátný a jeho pět společníků také. Zjevně ho žádali o místo, a když neodpovídal, alkohol v jejich žilách je vyburcoval. Muž se nad něj postavil a protáhl si ruce. "Tvůj otec tě moc správně nevychoval!" Téměř mu nebylo rozumět, ale tohle Atarina zasáhlo, takže vyplivl jedovatou odpověď:
"Zato tebe vychovala ledatak bába!" Jen, co to vypustil z úst, uvědomil si, že to bylo skutečně až příliš drzé. Pokusil se zvednout, ale obr, který už se otáčel, se narovnal a změřil si ho pohledem. Atarina až zamrazilo, když uviděl pod vestou velké svaly, které zatnul.
"Já ti dám, být takhle drzý!"
"Ne!" Rael se vložila mezi ně a otočila se čelem k mužovi. "Omlouvám se za něj, už moc vypil..." Stiskla pěsti a o krůček ucouvla.
"Nepleť se sem, děvče, nebo se nebudu znát!"
"Pane, prosím, nechte ho být..." Atarin neviděl její tvář, ale rozhodně by měla obměkčit i kámen. Muž byl zjevně tvrdší.
V tu chvíli na ně zíral už celý lokál. Teprve teď si Atarin uvědomil, že je tam mnohem víc lidí, než když přišel. A všichni se bavili na jeho účet.
Obr jemně odstrčil Rael, ale ta se nedala.
"Prosím," tentokrát to neznělo tak něžně. Kolem sevřených dlaní jí proběhly dvě jiskřičky, které zaznamenal jenom Atarin. S vytřeštěnýma očima sledoval, jak jí přeběhly na špičky prstů, které vztáhla k muži. Jen, co na něj přeskočily, zamrkal a ustoupil.
"Příště raději mlč a nepleť se mezi dospělé, hošíčku," zavrčel k Atarinovi a posadil se ke stolu.
(není ještě uveřejněno)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Clarett | Web | 11. října 2010 v 21:34 | Reagovat

Jo, naše (a moje) drahá Lily. :-) Cesta Krále je naprosto úžasná, na Bandity jsem upřímně zvědavá. :) Tvoje kapitoly čtu nesmírně ráda a posilují mě pokaždé, když se mi dostanou do mailu. :-) Bez tvojí kritiky a podpory bych NIKDY nebyla tam, kde jsem. S Tmou. S Cestou. Díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama