Keylar

30. září 2010 v 19:21 | Miselle |  Rozhovory z roku 2010
Normální šílenec, který rád píše, čte, poslouchá hudbu a tráví čas s přáteli. Ze všecho nejradši píše díla s gay tématikou. Je ironická, samotářská, veselá, občas malinko mimo. Její svět je tak postavený na hlavu, až je dost podobný okolní realitě. Ráda se pitvá v pocitech, píše o životě v jeho různých formách, občas trošku provokuje, občas dá pocitu podobu příběhu. A miluje syrové brambory. :)



1. Tvoje zatím nejdelší dílo Kaeru už má hodně přes 200 stránek. To je vcelku obsáhlé dílo, vzhledem k průměrným blogovým povídkám. Jak dlouho se už věnuješ psaní?
Abych byla aktuální, tohle dílko už se snaží překročit čtyřstou stránku. :) Psaní jako takovému se věnuju od svých cca 13 let, takže nějaké tři roky, i když těm prvním pokusům se sotva dá říkat "díla". Psaní Kaeru mě drží tak poslední rok a půl, možná dva… Je zajímavé na něčem pozorovat vlastní posun a vývoj.

2. Téměř všechny tvé povídky, jmenujme třeba Forbidden love, se věnuje gay tematice. Píšeš i nějaká jiná, větší díla bez homosexuálních výjevů, nebo jsi "věrná" tomuto v poslední době rozšiřujícímu se žánru?
Jak kdy, záleží na náladě a na tom, co tím chci vyjádřit. Někdy, když je to vážně pocitová záležitost, což moc nezveřejňuju, je to většinou spíš taková bezdějová lyrická slátanina, takže gay tématika se tam nevyskytuje. Ale když už tvořím něco, co bych chtěla publikovat, většinou se to homosexuality týká, ať už přímo nebo jen okrajově. Ani nevím proč, ale tyhle příběhy se mi vážně dobře píšou a naprosto mi to vyhovuje. :) Je fakt, že poslední dobu se tenhle fenomén dost rozšiřuje, ale říkám si, že je to možná i dobře, třeba to postupem času povede k větší toleranci.


3.Ve své úvaze u Tématu týdne popisuješ svůj názor na homosexualitu. Kdy jsi se o tuto problematiku začala zajímat? Byly Tvé názory vždycky otevřené a liberální, nebo jsi prošla, jako mnozí jiní, procesem "otevření očí", kdy Ti někdo rozšířil obzory a donutil přehodnotit své stanovisko?
Tak snad jako každý, když jsem byla menší, pořádně jsem nevěděla, co si o tom myslet. Nějak jsem se o to nezajímala, u nás doma se o tom nemluvilo, ale asi jen proto, že s tím nikdo neměl větší problém, jak jsem po letech zjistila.
Ale tohle "prozření" nakonec zavinil internet a anime, hledala jsem si nějaké obrázky ke svému oblíbenému animečku a najednou koukám - hlavní hrdinové se líbají?
Nepřišlo mi to nějak moc divné, spíš mě to zaujalo, a začala jsem si zjišťovat víc a víc, stahovala obrázky, četla povídky, objevila žánr "shounen-ai" a "yaoi"… No a teď už jsem v tom až po uši. :)


4. Píšeš povídky mnohdy pobuřující, s vyhrocenou pointou. Na čtenáře mohou působit děsivě, nebo až brutálně, třeba skvělá Storm. Bereš psaní takovýchto počinů spíše jako formu provokace, nebo se spíše vypisuješ se svých pocitů a dodáváš jim tuto neobvyklou formu?
Zase záleží jak kdy. Některé povídky, například Láska prochází žaludkem a Až do smrti a ještě déle, jsou myšleny spíš jako taková hravá provokace, možná by mohly být k zamyšlení, většinou podle toho, v jaké formě se dostaví inspirace.
Nechci, aby to vyznělo jako vyložená rebelie, spíš aby to říkalo "Hele, dívejte, zkuste se na to podívat z jiného pohledu." Proto v takových dílech ráda rozebírám pocity hrdiny, který vystupuje jako "magor", abych čtenářům přiblížila jeho svět a aby pochopili, že i magoři mají své motivy, city a sny.
Na druhé straně, jsou zase sice mírně vyhrocené, ale přece jen o něco klidnější povídky, jako třeba už zmiňovaná Storm, kde už je to vážně jen o mých pocitech. Většinou se jen vypisuju z nálad a čekám na vhodný závan inspirace, abych mu dala konečnou podobu ve formě, která sice překvapí, možná je neobvyklá, ale člověk si z toho díla nevezme jen to, že je to šokující.
Když to vyloženě záměrně nehrotím, snažím se, aby z toho šly jen pocity, myšlenky a nálady. Jen mám jiný styl, než na který je hodně lidí zvyklých. :)


5. Přestože Tvé příběhy mají společné téma homosexuálů, jsou rozličně psaná. Kde bereš prvotní inspiraci? Jak tě ovlivňuje Tvé okolí?
Tak tohle je hodně zapeklitá otázka, skrývá sobě možná víc, než co budu schopná vyjádřit. :)
Inspirace je pro mě všude kolem, hodně záleží na mé náladě, někdy mi stačí podívat se přes ulici, zahlédnout bezvýznamnou, každodenní scénku, a zrodí se mi v hlavě příběh; jindy by kolem mě ta inspirace mohla třeba tancovat tango s nápisem "Jsem tady!" a nebyl by z toho ani ťuk.
Hodně mě taky inspiruje hudba. Když slyším písničku, snažím se vžít do její celkové nálady, hledat v ní pocity, a z toho už se dá vytěžit solidní materiál. Hodně mých příběhů se zrodilo právě takto. Nebo stačí odpoledne s přáteli, někdo pronese hloupost, o které ani neví, že ji řekl, a já jsem celá nadšená, jak úžasná věc mě díky tomu napadla. Takže ano, moje okolí mě ovlivňuje hodně.
Jsou ale povídky, u kterých na inspiraci z okolního světa moc nesejde, kde se jen vypisuju z vlastních pocitů, na chvíli prostě úplně vypnu mozek a píšu, píšu, píšu… Vždycky to nějak dopadne. :) Takhle třeba začalo Kaeru, jedno odpoledne se špatnou náladou u počítače, a jak se to nakonec vyklubalo…


6. Jsou některé Tvé postavy z Kaeru či jiných povídek inspirovány skutečnými osobami? Nebo jsou některé scény inspirovány Tvým životem?
Tohle je taky zajímavé. :) Původně jsem si o Kaeru myslela, že prostě vymýšlím nějaký příběh, moc jsem o něm nepřemýšlela, proto první kapitoly vypadají tak příšerně, jak vypadají, a moc je nepublikuju, protože se za tu prvotinu trošku stydím…
Jenže s postupem času a se zpětným čtením si uvědomuju, jak moc se v tom celý můj život odráží, postavy opravdu občas zastupují lidi z mého reálného života, ne vždycky, ale často to tak je. Některé scény a události, které napíšu, aniž bych příliš přemýšlela, proč píšu zrovna tohle, jako by vypadly z mého života, transformovaly se a přešly na papír.
A co se týče hlavní postavy Kaeru, Aika - to jsem zkrátka já.:)


7. Máš ve své tvorbě nějakého svého oblíbence, postavu, která je ti podobná, či osobu, kterou sis prostě zamilovala, ať už vzhledem nebo jednáním?
Jak jsem teď psala výše, je to určitě Aiko. Občas mě až děsí, jak podobní si jsme, i když to má být jen vymyšlená a fiktivní postava, někdy se i nevědomky "stejně chováme". Člověk by si při čtení Kaeru řekl, že je to naprostý cvok, budižkničemu a troska bez špetky naděje, ale jelikož až příliš chápu všechny jeho pohnutky, nemůžu ho nemít ráda. :) Jakkoli špatně se rozhoduje, ať si dělá chyb kolik chce, mám pocit, že jsme jaksi "jedno", takové moje klučičí alter ego.


8. Kaeru je zasazené do Japonského světa. Čím tě tato východní kultura natolik zaujala?
Možná se to takhle jeví, a původně jsem si to taky myslela… Jenže postupem času se mi nějak stalo, že japonská zůstala jedině jména - nikoho z Kaeru, snad kromě barmana Youjiho, jsem si vlastně nikdy nepředstavovala jako Asiata. Je zvláštní, že jsem byla tak zabraná do psaní, že mi to nedošlo, a když už jsem se nad tím pozastavila, říkám si, že je už trochu pozdě měnit všechna jména a věci kolem toho.
Zkrátka, je to svět sám pro sebe, založený sice na tom, co máme kolem sebe, ale nejde o žádný reálný stát, místo, město, je to jen v mojí hlavě. :)
Ale i tak, východní kultura mě opravdu zaujala. Začalo to tehdy naprosto nevinně, až skoro hloupě a dětinsky, Jetixem a Narutem. Uznávám, takhle začíná spousta takzvaných "wapanek" a pozérů a bůh ví čeho, ale na to já nehraju. Od anime přešel zájem k hudbě, od hudby k literatuře, a teď se dost vážně věnuju japonštině, historii, kultuře a všemu, co s tím souvisí. Takže - z jedné pohádky se stal smysl života. :)


9. Jak se ty osobně díváš na fenomén "yaoi - shouen ai" slečen, které, poblázněné hrdiny ze svých oblíbených seriálů, pustí se nadšeně do děl s mnohdy nevalnou kvalitou, kde většinu textu popisují sexuální akt stylem "a strčil mu ho tam"?
Jelikož se v díle snažím vyhýbat přímému popisování sexu, tohle moc dobře nechápu. Jo, občas je fajn si něco takového přečíst, za předpokladu, že je to kvalitně napsané, ale myslím si, že lidi i bez detailního popisu ví, jak to mezi dvěma partnery v posteli chodí, takže netřeba dramatizovat. :) Radši se věnuju pocitům než "strkání něčeho někam".
Co se týče fanfikcí, pokud je to opravdu kvalitní dílo, to znamená bez hrubek a podobných chyb, pokud je dodržený charakter postav a má to zajímavou myšlenku - jo, proč ne. Sice by se hlavní hrdinové možná divili, kdyby se k něčemu takovému dostali, ale dokud to nikomu neubližuje, ať holky píšou. :) Já osobně radši pracuju s vlastními postavami, člověk má pak větší svobodu a nemusí se moc zabývat tím, jak by asi ten onen hrdina reagoval atd. Je to jen na něm.


10. Jako spisovatelka homosexuálních příběhů jsi se určitě někdy setkala s negativními komentáři. Jak se s tím vyrovnáváš? Snažíš se ostatní přesvědčit, nebo je necháš na pokoji? Co ty a cenzura internetu, schvaluješ ji, nebo jsi rezolutně proti?
Samozřejmě, s negativními ohlasy se musí počítat, když do toho člověk jde, ať už se rozhodne psát o čemkoliv. U některých děl mi to až tak nevadí, ale jsem dost háklivá na kritiku něčeho, na čem mi opravdu záleží a v čem je kus mě samotné, třeba Kaeru. Když někdo řekne, že je na tom něco špatného, mám pocit, jako by mi vytýkal, že já sama jsem špatný člověk. Ale to už je můj problém, beru si to příliš osobně. :)
Když se to někomu nelíbí… Fajn, jeho názor, však já mu to pod nos cpát nebudu, na stránky přišel svobodně, svobodně vyjádřil názor a může zase hezky odejít. Když argumentuje úplnými nesmysly, mám občas nutkání naznačit mu, že tudy cesta tak trochu nevede. Nemám ráda, když člověk není schopný normálně říct, proč se mu něco nelíbí, a žvatlá naprosté koniny.
Co se týče cenzury internetu, jsem jednoznačně proti. Přesněji řečeno, jsem proti cenzuře v jakékoli formě, mám za to, že každý člověk na světě má právo na svůj svobodný názor, dokud tím neubližuje ostatním a nenutí jim ho násilím. A tenhle názor by měl mít možnost naprosto svobodně vyjádřit.
Na druhou stranu, trošku už váhám u otázek politických názorů, propagování fašistů a nacistů, to je podle mě už opravdu hodně nebezpečná věc, která by už ublížit mohla. Vždyť stačí mít na tašce nášivku "Punk´s not dead" a už si člověk koleduje o průšvih u nácků, a to radši ani nemluvím o jejich postoji k homosexualitě. Já, coby naprosto svobodomyslný člověk, nedokážu odsoudit někoho za to, jaký je. Nemůžu říct, že by ti extrémisti byli špatní lidé, jen si myslím, že se dali na cestu, která by mohla být pro jejich okolí časem nebezpečná. Ale o tom jsem vlastně ani psát nechtěla. :)


11. Máš nějakého svého idola? Autora knih, ke kterému se ráda vracíš, inspiraci ve věcech stylu, spisovatele, který tě svým přiběhem vždycky dostane?
No, myslím, že jich bude víc… Ale určitě jsou to romány Pearl Sydenstricker Buck, jako například Dobrá země, Východní vítr a západní vítr, Hrdé srdce, Příběh jednoho manželství… Je zajímavé, že zrovna mě, milovníka příběhů o homosexuálech, oslovily tyhle zcela heterosexuálně zaměřené romány. Možná je to tím, že jsou zasazeny do tak zajímavého prostředí, nevím. :) Mají svoje kouzlo, a když vidím knihu od Pearl S. Buck, nedokážu odolat.
Z českých autorů je to jednoznačně Cyril Valšík, který se v poslední době proslavil knihami Váš kluk - prostitut? a (Bude) vaše dítě vrah? Líbí se mi proto, že z jeho slohu teče ironie proudem, nenechá si ujít žádnou štiplavou poznámku a nebojí se témat, od kterých by hodně lidí dalo ruce pryč.
A abych zmínila i nějakého japonského autora, je to asi nejvíc Šúsaku Endó (Mlčení, Moře a jed), Ibuse Masudži (Černý déšť, Vlnění let válečných), z novodobějších hlavně Kodži Suzuki (Kruh, Spirála, Smyčka, Temné vody). Tolik k mým oblíbeným autorům, kdybych jich měla zmínit víc, byla by z toho už esej.:)


12. Čím by jsi navnadila budoucí návštěvníky Tvého blogu, kterou skupinu lidí by jsi ráda oslovila?
Ráda bych, aby na můj blog zavítali lidé, kteří nemají předsudky, rádi si počtou něco, co je trochu "z jiného soudku", nevadí jim občas trocha naivity, hlavně se u mě asi bude líbit lidem, kteří čtou rádi příběhy s gay tématikou. Můžu jim slíbit, že začnu pořádně vydávat Kaeru, abych se dostala do těch částí, za které už se nestydím. :) Ať si přijdou počíst všichni, které tohle třeba nějak zaujalo, budu ráda za každý nový názor. :)


Ukázka (Vstal, šel, umřel):

Vstal, šel, umřel.
A byl pohřben na hřbitově za městem.
Na jeho hrobě ležel jen jeden jediný květ.
Spadl tam z nedaleké rozkvetlé jabloně.
Bylo jaro. Na náhrobku seděl vrabčák.
Obloha zářila jasnou modří.
"28. dubna", stálo ten den v kalendáři.
Srazila ho tramvaj, když spěchal ke stánku s novinami.
Včera by oslavil svoje jedenáctiny.
Dvě slova a dvě data, to tu po něm zbylo.
Pro ty noviny ho poslal tatínek.
Ten se zhroutil.
Teď ho zavřeli do psychiatrické léčebny.
Měl svého syna moc rád.
Večer se na náměstí konalo představení.
Hrály tam kapely,
politická kampaň pro snadno ovlivnitelné důchodce.
Na hřbitově ale vládlo ticho.
Chladný vítr si hrál v korunách stromů.
Kámen byl na dotek studený.
Všechny kameny.
Na celém hřbitově.
Mrazivé jako zimní ocel...
Letos není příliš teplé jaro.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama