Nakano Miharu - Grayscale

23. srpna 2010 v 19:48 | Awia |  Recenze - romány
"Jsou mezi námi mimozemšťané." Tak právě tuto větu vyslovil doktor Grim v sobotním vysílání zpráv na stanici CNN, a právě tímto zjištěním startuje příběh Grayscale od autorky, jež si v blogovém světě hoví pod přezdívkou Miharu. První věta ve vás možná vyvolala dojem, že se příběh točí kolem příšerek z jiné planety či jiného vesmíru, které se snaží vyhladit lidstvo a podmanit si planetu Zemi, avšak v tomto příběhu tomu tak vskutku není.

Naši "mimozemšťané" se od obyčejných lidí nikterak neliší, až na to, že se vyznačují odlišnou činností jejich mozku, díky čemuž dokáží ovládat parapsychické schopnosti na velmi vysoké úrovni, a od pozemšťanů se dají rozeznat velmi jednoduše - všichni jsou totiž barvoslepí. A na světě začíná nové šílenství… Takovéto informace poskytuje autorčina anotace, která navnadí, prolog zaujme a než si to vůbec stačíte uvědomit, už klikáte na první kapitolu, aby jste se ponořili do této zábavné, napínavé, ale i romantické sci-fi povídky.
Jak charakterizovat autorčin styl? Rozhodně zapomeňte na dlouhé popisy prostředí s všelijakými jazykovými prostředky či básnickými převraty. Tento příběh stojí na něčem naprosto jiném. Jeho podstatou jsou rozhovory. Rozhovory, které vám dokáží říct mnohem více, než si v daný moment uvědomujete. Právě jejich prostřednictvím zjistíte, jaká je situace, co se děje, a taktéž vám nepřímo představí charakter postavy, který se vám podvědomě vryje do paměti a vy pak snadno pochopíte, kdo zrovna mluví, není-li to v příběhu přímo napsané. Občas se možná ztratíte, avšak právě rozuzlení se může skrývat právě o řádek vedle. Jediné, co mi možná trošku chybí, je prostor pro psychiku postav. Někdy není vždy jasné, proč postava jednala tak, jak jednala, ale k tomuto bodu dodávám, že to nemusí být autorova chyba, jelikož v tomto příběhu musíte vnímat, co čtete. Jakákoliv zmíněná maličkost může být v pozdějším ději více než důležitá.
Právě celková promyšlenost příběhu je jedna z věcí, nad kterou se musí každý čtenář pozastavit. Je vidět, že se autorka dílu věnuje, zjišťuje si potřebné informace, a celkově pro něj něco dělá. To je jasné hned po najetí do rozcestníku. Vedle anotace příběhu, autorkou vytvořené video-upoutávky, odkazů na díly a charaktery postav, zde taktéž najedete pokročilejší informace. Zajímavosti o městě, kde se příběh odehrává, rozebraná problematika DNA, slovníček cizích pojmů aj. U profilů postav pak naleznete i takové věci, jako zlozvyky, oblíbené jídlo nebo taktéž závislosti. Je jen škoda, že ne všechno z příběhu vyčtete, ale jelikož povídka není dokončená, je docela možné, že se to v průběhu děje ještě ukáže.
Toto dílo rozhodně není pro líného čtenáře, který si nechá vše naservírovat až pod nos. Dosavadní příběh možná postrádá hloubku, podtext či nějaké hlubší poslání, avšak to neznamená, že u něj nemusíte myslet. Právě chvilková nepozornost může způsobit následné nepochopení. Za povšimnutí stojí data uváděná na začátku kapitol dokonce i s rokem a dnem v týdnu. Pokud je totiž budete přehlížet, může se snadno stát, že pak nezaregistrujete náhle přesunutí do minulosti. A když už jsme u těchto občasných "vložek" velmi zajímavá je Legenda o Gordion, kdy se můžete dozvědět něco z kultury našich mimozemšťanů.
Co dodat závěrem? Rozhodně se jedná o příběh plný vtipu, jelikož překypuje různými hláškami či vtipnými situacemi, ale taktéž mu nechybí akce, nějaké to napětí, nebo menší drama, především citové. Hlavní postavy jsou teenageři, vyskytují se v typickém středoškolském prostředí, zažívají první lásky a zklamání. Naši hrdinové pomalu dospívají a nacházejí se právě v onom krásném období, kdy už odrostli dětským dnům, ale pořád se nemohou začlenit do společnosti jako svéprávní a soběstační jedinci. Omotají si vás kolem prstu, zalezou vám pod kůži a než se nadějete, mají vás ve své moci. Díky nim se ocitnete ve známém prostředí, kde se však občas dějí neobyčejné věci a řeší nevšední problémy. Není se přece čemu divit - jsou mezi námi mimozemšťané, ne?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nakano Miharu | Web | 23. srpna 2010 v 21:09 | Reagovat

Páni, jsem rudá až na palcích xD
Moc děkuju za tuhle krásnou recenzi, ještě nikdo nezkritizoval moje dílo takhle odborně (a pečlivě). Dokoncei i já jsem se o sobě něco dozvěděla, co mě doteď ani nenapadlo. xD
Ale taky je tu napsané, co o sobě vím a snažím se to zlepšit. Třeba jako popisy prostředí a charakteru postav. Ale popravdě mě takovéhle žvásty nudí i v knihách xD Mým hlavním cílem je asi děj, když se nic neděje, tak je to nuda :)
Ještě jednou moc děkuji a doufám, že se k nějakému tomu hlubšímu smyslu vůbec někdy dostanu X)

2 Tereza Matoušková | E-mail | Web | 2. září 2010 v 0:03 | Reagovat

Zní to dobře, jen mi trochu vadí, že dílko není dokončené.
(Nebo jenom není celé vložené na blog?)
Nerada se pouštím do čtení podobných věcí. Každopádně nebudu předpojatá a aspoň na ten údajně chytlavý prolog mrknu. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama