Kyle

9. srpna 2010 v 22:12 | Miselle |  Rozhovory z roku 2010
Wild west strories je blog věnovaný převážně divokému západu; od povídek, psanců až po indiánské bitvy. Nicméně u westernu nekončíme. Blog je věnovaný z velké části také kapele KISS. Tu a tam napíšu nějaký svůj názor, seznámím vás s mými oblíbenými idoly nebo uvedu písničku už zmiňovaných KISS. Srdcem blogu jsou však hlavně povídky, především Vlčí bojovníci.



1. Pamatuješ si ještě, co tě přivedlo k psaní povídek, nějaký první impuls?
Jo, pamatuju si ho hodně. Je to docela směšný, ale byl jsem s kámošem na pivu a než jsme šli, tak jsem viděl na jeho statusu na icq "píšu povídku." V hospůdce jsme o tom pokecali a druhej den jsem založil blog a začal psát svoji první povídku...

2. Už tehdy jsi byl rozhodnutý psát o Divokém západu?
Už když jsem ráno druhýho dne vstal, tak mi bylo naprosto jasný, že chci mít blog orientovaný na Divoký západ. Vůbec jsem neměl ponětí, že nemá příliš mnoho fandů, vzhledem k dnešní době to chápu, ale pro mě je to prostě skvělá doba a jako žánr naprosté číslo 1.

3. Jak se zpětně díváš na svoji tvorbu? Od Banditů až po Vlčí bojovníky - to je veliký kus práce. Všímáš si teď rozdílů ve stylu psaní a máš pocit, že bys některé kapitoly nejraději smazal hanbou?
Povídky píšu pouze rok, ale už teď musím říct, že když se ohlédnu na Bandity, prostě musím uznat, že co se týče stylu, za moc nestojí a hlavně první kapitoly bych tou hanbou asi smazal. Když si vezmu Vlčí bojovníky, jejichž psaní jsem si naprosto užíval, dovolil bych si tvrdit, že styl mého psaní se zlepšil, usuzuju tak hlavně díky komentům, ale i sám poznávám změny k lepšímu...

4. Jako čtenář si nemohu nevšimnout, že tvé povídky přímo vyzařují atmosféru tehdejší doby. Příběhy obsahují plno podrobností z tehdejšího způsobu života indiánů i přistěhovalců. Čteš hodně o Divokém západu, o zvyklostech indiánů a době kovbojů, nebo se občas necháš unést a příběh postavíš jen na své vlastní představivosti, "jak by to asi mohlo být"?
Musím se přiznat, že nějaký velký čtenář nejsem, ale co se týče Divokého západu, tak to je výjimka. Nečtu třeba zrovna knížky (kromě máyovek, hlavně když jsem byl mladší J), ale například na různých webových stránkách věnovaných této tématice. Např. u Vlčích bojovníků jsem se nechal hodně nechal inspirovat skutečnými událostmi, které vycházely ze skutečnosti, ale samozřejmě si je někdy upravuji k obrazu svému, aby povídka byla zajímavější.

5. Jak vnímáš své postavy? Máš někdy pocit, že ožily a jednají podle sebe? Máš nějakého oblíbence nebo postavu, která ti upřímně leze krkem?
Někdy si říkám, hlavně když už nějaký příběh píšu déle: "Jak by to asi udělala ta konkrétní postava aby se to shodovalo s povahou a zásadami, které dodržuje?" Má oblíbená postava - určitě lovec Paul a Tonkava.
Každá postava mi nějak zůstala v hlavě a vyloženého nesympaťáka nemám...

6. Tvé postavy jsou vesměs velice charakterní lidé, plní odvahy a ideálů. Podobají se bájným hrdinům, kteří se nebojí zla a za svým cílem jdou neustále, nikoliv však přes mrtvoly. Chtěl by jsi být takovým člověkem, nebo tě spíše baví takové hrdiny dostávat do problémů?
Mám rád lidi s určitou vírou a ideály, kterými se v životě řídí. Nemám rád ukvapené a nepromyšlené jednání. Každý má prostě nějaký cíl, za kterým jde. Když píšu příběhy o těchto postavách, tak se doslova vžívám do situacích, kterými procházejí a říkám, si, jak bych to asi udělal já. Samozřejmě ne ve všech případech. Osobně bych takovým člověkem být chtěl, ale jaksi ta doba už je pryč a nikdy se nevrátí...

7. Zní to, jako by se ti dnešní doba moc nelíbila - se svými "idejemi a uspěchaností". Nalézáš tedy v psaní povídek o Divokém západu nějakou vnitřní radost z toho, že se na chvíli ocitáš v době, kdy "čest a hrdost něco znamenaly"? Co pro tebe znamená psaní povídek?
Psaní povídek pro mě znamená v uvozovkách řečený "útěk" od dnešní uspěchané, nepochopitelné reality. Netvrdím, že doba osídlování Ameriky byla nějak růžová, ale přeci jen v sobě měla zvláštní kouzlo. Byla mnohem lidštější, lidé žili v souladu s přírodou. Bylo to prostě úplně jinačí. Moc se mi líbí myšlenky indiánů, kteří svět vnímali úplně jinýma očima, ale zároveň jen kroutím hlavou nad událostmi, které stály nad jejich takřka vyhubení.

8. Vlčí bojovníci brzy zakončí svoji pouť. Máš teď rozepsanou povídku Pangeona, která nemá nic společného s Divokým západem. Hodláš se k tomuto tématu ještě vracet, máš nějaké nápady do budoucna?
Nechci nic prozrazovat, ale v koutku duše mám nachystané malé pokračování Vlčích bojovníků, protože mi opravdu přirostli k srdci. Pangeona sice není westernovka, ale o Divokém západu budu psát i nadále. Jen tu a tam napíšu něco mimo téma. Například mám nachystanou povídku věnovanou skupině KISS - KISS story...

9. Zpět k Pangeoně: Vypadá to na dobré sci-fi, trochu nezvyk vedle tvých reálných příběhů. Užíváš si psaní? Pověz nějakou perličku z psaní nového žánru...
No, je to dost nezvyk. Celou dobu jsem psal jenom o westernu a přepnout se na hodně nabité sci-fi nebylo lehké. A perlička? Oproti ostatním příběhům jsem zvolil minulý čas na místo přítomného, jak tomu bylo do teď.

10. Chtěl by jsi navštívit stejné prérie, po kterých chodily tvé postavy? Setkat se opravdovými žijícími indiány v Americe?
Určitě. Jejich kultura mě očarovala už za mladičkých let a ještě mě to nepustilo, a myslím si, že ani nepustí. Jak už jsem psal, je to naprosto jinej svět, o kterým nemáme ani zdání. Už jen obyčejné obstarávání jídla a vody bylo neskutečným dobrodružstvím a jejich život nezevšedněl. Pokaždé to nebylo lehké, ale já bych si život v romantické přírodě plné nekonečných prérií, vysokých hor a průzračných jezer užíval, jak jen bych mohl.

11. Přemýšlel jsi někdy nad tím, že bys svůj um využil i v budoucí profesi? Chtěl by jsi být spisovatelem na volné noze, nebo třeba redaktorem?
Povídky jsou můj život, ale prostě si musím říct, že kvalitativně na tom nejsem nejlépe. Beru to spíše jako koníček, ale samozřejmě. Jen ta představa, že se nořím do tajů Divokého západu, píšu o tom povídky za finanční ohodnocení, je úžasná. Ale, ruku na srdce. To se nikdy nestane...


12. Čím bys nalákal budoucí čtenáře? Proč myslíš, že by tvoje povídky měl někdo číst, čím jsou podle tebe výjimečné?
Tak hlavně se zaměřuju, aby příběh šel určitou cestou. Rozhodně si nesednu k PC a bezhlavě nezačnu psát. Nejdříve si vše naplánuju. Třeba celou sérii o délce dejme tomu 12 kapitol. Většinou, když mě napadne nějaký příběh, už vidím i konec, jak to celé dopadne. Návštěvníkům blogu často slibuju, že se všechny nesrovnalosti nebo záhady se postupem příběhu vysvětlí. Stále se snažím být o pár kroků před čtenářem, který může jen hádat, co se stane dál.

12. Na co se může návštěvník těšit na tvém blogu?
Jsou to hlavně povídky - v nejbližší době je to Pangeona, Shantkán - westernová mytologie a do třetice KISS story. V hlavně mi však blesklo, že bych mohl nechat ožít příběhy Vinnetoua nebo i mého oblíbeného Columba. A kromě povídek to je i spousta doplňkových článků, týkajících se KISS, filmů nebo mých oblíbených seriálů.
Ukázka: (Vlčí bojovníci)



Rok 1863 - působení bílého muže na území indiánů začíná být znát více než kdy před tím. Stále intenzivněji jsou zmenšována loviště indiánů, kterým hrozí neodvratné ztracení své domoviny a rodné kultury. Bez jakýchkoli dohadů se samotnými indiány konají bílí osadníci hrůzné činy za hranicemi všech lidských práv. Děti prérie jsou vytlačovány stále více na západ a jejich pláně se stády bizonů se jim vzdalují mílovými kroky.
V této nelehké situaci se nachází i kmen Šajenů, sídlící na okraji pohoří Black hills. Do jejich lovišť vpadla armáda a je rozhodnuta přesunout Šajenský kmen do indiánské rezervace Pine Ridge. Kromě toho jsou jejich stáda bizonů vybíjena nemilosrdnými lovci, kteří se skrývají někde v Black hills. Náčelník Šajenů Velký Bůvol je ochoten pro zachování svého národa ustoupit a odejít do
rezervace. Avšak tento názor nezdílí všichni…
Bledé tváře jsou chamtivé a jejich cílem je jen tučný zisk a bohatství, získané z lovu bizonů. Naproti tomu někteří Šajeni jsou za svůj kmen ochotni bojovat proti bílým dobyvatelům a za pomoci cti a odvahy odhalit lovce bizonů, a následně osvobodit svůj národ ze spárů bílých lidí…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Terka | E-mail | Web | 19. června 2011 v 19:19 | Reagovat

Rozhovor jsem přečetla odshora dolů, moc se mi líbil. Na Kylův blog jsem již narazila. Jako malá a vlastně i teď, jsem příznivkyní Vinetoua, ale také Sedmi statečných a mnoha dalších westernů. Pro příště se na tento blog zaměřím více :)

2 Amia | Web | 30. června 2011 v 12:55 | Reagovat

Jo, Kyle píše dobře. Sice jsemzatím přečetla jen Pangeonu a teď čtu Shantkan, ale oboje se mi moc líbí. Nikdy jsem na Divoký západ nebyla, sama se orientuju až na naprosté výjimky přísně fantasijně, ale zrovna Kyleův Shantkan je vážně moc dobrý.
Přijďte a komentujte, ať v tom nejsem sama  ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama