DzZ: Jak se tvoří kniha aneb výlev obětního beránka gramatiky

29. srpna 2010 v 14:18 | Miselle |  Drby ze zákulisí
  Když mi po dlouhé době moje nejoblíbenější spisovatelka poslala první neopravené kapitoly svého románu, málem jsem si zase jednou vylila kafe na klávesnici. Dělá si ze mě srandu, viďte? Koho by to nenapadlo vyslovit - a mnohem barvitěji - při pohledu na 1 MB velký doc soubor s názvem Blue eyes. Ještě krásnější překvapení v podobě skoro 200 A4 čekajících jen na mé "bystré" oči. Super, Miselle, ty krávo, co sis to zase navařila?!

  Po týdnu: Konečně jsem se odhodlala znovu otevřít onen zapovězený soubor. Při zkusmém opravování jsem se asi pětkrát během jediné kapitoly přistihla, že nedávám pozor a unáším se dějem. Ach, jaká to nostalgie starých Awiiných začátků! Ok, už jdu na to…
  Po dvou týdnech: Fakt už na to půjdu, jen si udělám další půllitr černého čaje…
  Po čtyřech týdnech: Večer si unaveně mnu oči. Skoro 100 stran za jediný den (dříve jsem se neodhodlala) je za mnou. Dokonce se mi podařilo ignorovat děj a zas a znovu pohádat se slečnou pubertální Gramatikou. Nechtěla se mi podvolit, a ani rána těžkou bichlí Pravidly českého pravopisu nepomohla. Kde jsou sakra všechny ty chyby?! Už nevidím ani pitomý překelp.
  Další den po čtyřech týdnech: Spokojené autorce odesílám první opravenou část a sedám si ven s Pravidly. Sestra se mě - ne bezdůvodně - ptá, zda-li jsem v pořádku. Vypadám tak? Kruhy pod očima, v hlavě zoufalý plán na tvorbu tohoto blogu… A přede mnou další stovka. Večer mi přišel e-mail od dalšího zájemce, prý by rád pokračoval v naší smlouvě… Dobrá, BE si bude muset počkat.
  Po měsíci: Třikrát hurá, famfáry prosím… Po celkem asi 20 hodinách čisté práce mám opravených kýžených pár stovek stran. Dobře, do toho se zamotala ještě korekce mé povídky, takže připočtěte tam dalších 50, plus… Dobrá, nebuddu se vychloubat. Zatím si držím lůzerské tempo 10 stran za hodinu. A v hlavě mám jednu velkou otravnou čárku před a - můj zabiják!

  Konečně jsem dovolila notebooku si oddechnout a vypnout neustále se opakující písničky od Metallicy. Alespoň někomu nemusím vysvětlovat pojem "odstavce", díky za to, Awi. Slečna autorka mi během pěti následující hodin od doopravení epilogu posílá nazpět celou knihu i s obálkou, kterou sama navrhla. Alespoň se nemusím zabývat hrůznou otázkou, jak v tom zatraceným Photoshopu udělat tak krásně azurový odstín očí s odlesky…
  A samozřejmě narážím na první problém!
  Word odmítá spolupracovat, neustále mi rozhazuje stránky, a nelíbí se mu ani nadefinovaná vlastní velikost stránek. Hrozivé číslo "416 v levém dolním rohu mi znepříjemňuje rychlou manipulaci s textem. Za notného řevu Iron maiden se mi podařilo konečně chabě namontovat nepasující obálku na první stránku a podle instrukcí jsem začala řezat následující stránky…
  Tak sakra, ke mám ten zatracený papír s napsanými milimetry?!
Ano, po 15 minutách hledání jsem je našla… A, zatraceně, cosi ošklivého jsem způsobila svému nejmilejšímu, krásnému, černému, peru… Ach jo, další oběť. Cena knihy se nám tím pádem zvýšila z výdajů za elektřinu na nejméně 300 kč…
  Za nadávek entruji kapitoly, čas se pomalu přehoupl do té doby, kdy normální lidé zhasínají a jdou si užívat večerních radovánek. Zjišťuji, že Awia si ještě neočíslovala obsah. Fajn, projíždím stránku po stránce celý pakatel neuvěřitelně chytlavého příběhu a poctivě si na čistou stránku záškrabníčku píšu čísla stránek.
  P.S.: Mám modrou ruku od inkoustu, pravděpodobně mám něco s násadkou do pera. Izolepa to zatím izoluje.
  Ve 23:40, plus mínus hodina, konečně můžu říci, že máme hotovo. Šťastně ukládám provizorní verzi BE a jdu si uvařit další půllitr čaje. Pro změnu černého. Posílám okamžitě celý soubor do converteru, abych už měla klid, stále doufajíc, že do zítřejší důležité schůzky mi zmizí kruhy pod očima.

  Fajn, pořád jsem klidná. Už dávno odbila půlnoc, a zjišťuji, že celý converter se mi jaksi… Podělal. Odmítá zaregistrovat pojem "vlastní velikost" a dohání mě k mírné depresi. Odmítám veškeré nabídky k rozhovoru na ICQ a zoufale hledím na naprosto rozházené stránky…
  Nakonec se mi podařilo celý 2 MB soubor narvat na online verzi converteru, ten naštěstí spolupracuje… Během PŮL HODINY mám v e-mailu podezřele vyhlížející PDF soubor s názvem BE. Lidi, ono se to povedlo! Oslavuju, třískám hlavou do stolu, vykřikuju podivná hesla v rytmu Anybody seen my baby, a… Málem dostanu infarkt.
  Ano, samozřejmě. ZAPOMNĚLA JSEM na opravu názvů kapitol!
  Já kráva…
Během následující půl hodiny je hotovo, i s poslední stránkou. Hrdě tam vypisuji naše odkazy, s pocitem zvráceného potěšení, že jsem "korektor"… Naštěstí se nade mnou smiloval Technogod a converter mi ochotně ořezal soubor, jak jsem chtěla. Jdu spát, vážení, s tíživým pocitem, že na mě čeká ještě poslední kapitola mých Nezavírej oči…
  Víte, co jsem zjistila? Chladící zařízení u mého notebooku spolehlivě normalizuje přijatelnou teplotu kafe, a nepotřebuju k tomu ani pitomý USB ohřívač kávy!
  
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Awia | Web | 30. srpna 2010 v 17:34 | Reagovat

Stydím se za to, jak moc nervů jsem ti připravila, a ještě jednou ti moc a moc děkuju. Bhoužel to nemůžu dokázat nijak jinak než slovy, tudíž to ode mě uslyšíš ještě často. Snad to nebude vadit (blbá otázka, co?). Víš, že jsi mi tím až nápadně připomněla mou práci na seminárce do zeměpisu. Až na to, že já jsem byla ráda, že jsem tam dala text a nějak to vypadalo. Jednu hodinu po půlnoci, v den, kdy se to mělo odevzdávat, jsem na korekturu sílu fakt neměla. Tak to dostala učitelka s chybama... Každopádně, až to vydám (jsetli to vydám), tak máš výtisk zdarma. ;D
Jinak... proč jsem se u toho článku celou dobu smála? A taky jsem zjistila, že mám stejný problém s perem (špiní mi ruku, sviňa), ale na tu izolepu jsem moc líná, takže mívám denně modrou ruku (to ta moje záliba v psaní rukou a navíc perem...). Jo a ještě prý oblíbená spisovatelka, jo? Hm... tak dík. (:

2 Tereza Matoušková | E-mail | Web | 30. srpna 2010 v 20:36 | Reagovat

Korekce jsou děsná věc, tisíckrát horší, než samotná tvorba textu.
Divím se, že někde v půlce není
Po čtyřech týdnech: "Uáááá, notebook letí do příkopu a s ním i to sympatické několikakilové tátovo kladivo. A je co? Je po problému."
Po čtyřech týdnech a jené hodině: "Já si zničila počítač. Búúúú."
Asi máš přímo sloní trpěivost.
Blue eyes zní zajímavě, takže asi překonám svůj lehký odpor k anglickým názvům u českých autorů a kousek si přečtu. Stojí to za to? :-p

3 Awia | Web | 30. srpna 2010 v 20:42 | Reagovat

[2]: No jo ... tak to bývá, když je někdo blázen do angličtiny. Nebo spíš líný měnit prozatímní názvy za něco lepšího. Ale osobně preferuji druhý díl. Je lepší. I když co do toho vlastně kecám. Ať ti poradí někdo, kdo to četl. Koho by zajímaly kecy autora?

4 Miselle | Web | 30. srpna 2010 v 20:47 | Reagovat

[2]:: Vzhledem k těm 20 stráveným hodinám ti ten příběh mohu jen doporučit. :-) Vážně to za to stojí... A neboj, já jsem takový workoholik, že něco takového mě nedokáže vyvést z míry. Mám akorát špatnou vlastnost všechno odkládat, a pak nárazově vše na poslední chvíli dodělat. :-) Zatím mi to vychází... A hlavně neustále plánuju, mám teď rozepsaných tolik nápadů, ať už na povídky nebo na tento blog, že mám do konce matury co dělat...

5 Tereza Matoušková | E-mail | Web | 2. září 2010 v 15:20 | Reagovat

[4]: Přidávám si Modrá očka do seznamu...
Znáš takový ten problém "moje knihovnička plná knížek, které bych si chtěla přečíst" a "seznam objednaných recenzáků, které nemám šanci do uzávěrky zpracovat"?
Zatraceně, alespoň do důchodu mám co dělat! :-D
Nebo bych potřebovala dva roky prázdnin... ale to byla zase děsná nuda a neměla bych do čtení chuť.

6 Miselle | Web | 2. září 2010 v 17:07 | Reagovat

[5]: Mám problém zvaný "sakra zítra vstávám o pěti, do devíti jsem na nohou a dojdu domů o dvanácti" mezitím "vyzvednout knížky, dodělat kapitolku, nakoupit boty, zavoalt lékaři že zase nemůžu, najít si podklady do školy, číst, číst, číst, konečně zkusit najít ztracené klíče a nejlépe do odpoledne, abych navečer mohla hrát". Dva roky prázdnin? Vzhledem k mé povaze bych nejspíše zase rozjela něco jako tento blog JEN pro to, abych nečinně neseděla. To bych nemohla, příčí se mi to.

No nic, jdu umýt boty... A vypadá to na dlaší článek ze zákulisí - Vyčerpaní adminové!

7 J.T. | Web | 14. ledna 2011 v 21:34 | Reagovat

Jo jo česká gramatika je vražedkyně :D Já osobně s ní válčím a prozatím ona vyhrává :D hlavně ty moje začátky...moje články, co jsem psala ani ne před rokem? Děláte si srandu? Takovejch, teď už stupidních, chyb? Je pravda, že i teď jich tam zkušený oko najde docela dost, ale já už tam skoro žádné nevidím :D jediné s čím stále bojuju je zápis přímé řeči. Prostě to nedokážu odhadnout jakej styl použit a hlavně blog nepodporuje uvozovky dole, takže texty z wordu maj místo uvozovek dole uvozovky nahoře...ach jo :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama