Awia - Blue Eyes: Počátek

25. srpna 2010 v 15:36 | Polgara |  Recenze - romány
První kniha, jak sama autorka nazývá první část podrobného vyprávění o Viole Yagami, začíná v okamžiku, kdy dojde k první vraždě, a hned na to se ocitáme v ložnici, kde se výše zmiňovaná hrdinka probudila z děsivé noční můry. Jenže, byla to opravdu jenom noční můra? Tuto otázku si v následujících dnech klade Viola hned několikrát.

Příběh si zakládá na detailním zkoumání lidského chování v určitých situacích a především, velmi podrobné psychologii postav, která dělá příběh uvěřitelnější. Kladem je, že valná většina děje se odehrává v Japonsku, v zemi tak nádherné, a přesto nám tolik vzdálené.
Nicméně, když se Viola začíná dozvídat o svých schopnostech, jež jí dostanou do situací, kterým by se ona sama normálně nejradši vyhnula, začnou věci nabírat rychlý spád. I přes jistou známku tajemna se příběh neodvrací od běžného života svých hrdinů. Proto nejsme ochuzeni o Violin školní život, její první lásky a neshody s největší slepicí na škole.
Nevyhneme se ani seznámení se s rodinou Violy Yagami. Hrdinčiny zápasy s její mladší sestrou Kisame jsou jednoduše nezapomenutelné, občasné s rozhovory s Yuzu Yagami mile připomenou léta strávená pod dohledem velmi starostlivých rodičů.
Osobně čtenáři doporučuji, aby se obrnil trpělivostí a podrobné popisy, dlouhé, ale přesto smysuplné rozhovory postav četl v okamžiku, kdy má v sobě přebytek energie. Awia je perfekcionistka, čemuž také její psaní odpovídá. Všechno musí mít do puntíku přesně, nic nesmí vybočovat. A i když má tohle všechno splněno, pořád se svým psaním není spokojená. Nikdy nezapomenu na její větu, že než se svoje psaní pokusí vydat, chce navštívit Japonsko, upřesnit si pár nesrovnalostí... Jakých nesrovnalostí, ptám se? Vždyť precizněji ten příběh napsaný už být nemůže.
Jediné, co bych Awie vytkla, je někdy až nadměrné používání slovíčka jej, občasné překlepy a chyby, kterých si podle všeho buď nevšimne, anebo o nich neví. V tomto ohledu naší autorce pomáhá Miselle, která kapitoly opravuje.
Toto léto spatřila světlo světa druhá kniha, která navazuje tam, kde první skončila. Výhodou je, že čtenář nemusí být znalcem jedničky, aby se mohl začíst. I zde se projevuje Awiina touha po dokonalosti, všechny důležité události, jsou v jednotlivých kapitolách opět připomínány, ale čekají nás i nové, dovolím si tvrdit, že mnohem zajímavější zvraty. Jenže, ne všechny budou končit šťastně.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Matt | E-mail | Web | 26. srpna 2010 v 10:53 | Reagovat

yagami? že by se autorka inspirovala v anime "death note" kde se hrdina taky jmenoval yagami :-D

2 Awia | Web | 26. srpna 2010 v 11:46 | Reagovat

[1]: Na začátku jsem psaní nebrala nijak vážně, nezajímala jsem se o detaily, inspirovala jsem se všude možně... Takže asi tak. A po pravdě právě tohle anime (spíš manga) mě popudila k vymyšlení celého příběhu. Mohla bych si navymýšlet, že tím takhle autorům DN vzdávám hold, ale nebyla by to pravda. Pokud se to ale (jedou za pár let) rozhodnu vydat, tak nejspíš jména (přijímení) o něco pozměním. :)

3 Polgara | Web | 26. srpna 2010 v 11:52 | Reagovat

[1]:Koukám, že mi pár detailů uniklo. Tohle mě jakožto někoho, kdo Death Note v životě neviděl, nedocvaklo.

4 Matt | E-mail | Web | 27. srpna 2010 v 9:56 | Reagovat

[2]: Já myslím, že v japonsku je jméno "yagami" asi stejně běžné jako "hanzo" či "suzaku" :) Nechal bych to tak

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama